Značku Cartier založil v roce 1847 Louis Francois Cartier.  Začal výrobou šperků a zanedlouho ji rozšířil o slavné hodinky.

Na začátku 20. století začal Cartier vyrábět lahvičky na parfémy, ale až mnohem později i parfémy samotné. Prvním byl dodnes vyráběný Must pro dámy a Santos pro pány, které zahájily v roce 1981 a vyrábí se dodnes.

Nyní má značka na seznamu už více než 70 dámských a pánských vůní. Mezi nejznámější patří Le Baiser du Dragon z roku 2004 od Alberta Morillase.

Od roku 2005 je dvorní parfumérkou Mathilde Laurent, mimo jiné vůně vytvořila zajímavou kompozici Baiser Volé, jako EdP zahájil výrobu v roce 2011 a dočkal se již pěti odnoží.

Kromě běžných vůní vyrábí značka Cartier vůně velmi výjimečné jejich nezaměnitelnou krásou, cenou i dostupností. S názvem, který skvěle vystihuje značku, tvoří řadu Les Heures.

Původních "hodin" je zatím deset a nepřicházely na svět v řadě, ale napřeskáčku. Posledním počinem a zvláštním rozšířením "hodin" je  trio cestovních "Les Heures Voyageuses" s názvem Oud & Oud, Oud & Rose, Oud & Musk.
Na jejich recenze si zatím musíme počkat, jsou na trhu velmi krátce.

Edit: V roce 2015 řadu Hodin doplnila hodina jedenáctá (pořadím i názvem)

L'Heure Vertueuse III (2012)

Mathilde Laurent vyplenila zahradu středověkého lékárníka a vyrobila parfém přesně pro mě.
Zelená, bylinná směs plná čerstvé levandule, rozmarýny, verbeny, tymiánu, pelyňku, borové pryskyřice a dalších přírodních vůní, ve své jednoduchosti zcela božská!
Doufám, že se věhlas L'Heure Vertueuse nedostane do Bruselu, k těm likvidátorům všeho přírodního, nechemického, nesterilního… co by MOHLO vyvolat alergie… ale hlavně to léčí, protože tohle není jen parfém, to už je mistrovské dílo geniálního fytoterapeuta.
O něco podobného se pokusil v roce 1999 Jean-Paul Guerlain, ale Herba Fresca došla jen asi na půl cesty k téhle „třetí hodině“. Mathilde Laurent šetřila mátou (možná ji zcela vynechala) a nebála se nepoužít vůbec žádné květy kromě levandule.
Vysoce hodnotím i souhru čistých linií obalu s obsahem a fenomenální název. Tahle „hodina“ je velmi poctivá ve svém vyznění. Nebojí se, že se nebude líbit. Mám z ní dokonce pocit, že jí to je úplně jedno, stejně jako Přírodě samotné.

***** Lepší to už být nemůže.

L'Heure Convoitée II (2011)

 (http://assets.cartier.com)

Máte rády rtěnkové vůně a taková Lipstick Rose je na vás příliš sladká, bonbonková či ovocná a Iris Poudre přiliš pudrová? Pak by se tato vůně mohla stát vaší „vytouženou hodinou“, protože zde má kosatec navíc i trochu té „máslovosti“, svěží šťavnaté zeleně, navíc pokud vám není cizí květinově pikantní karafiát. Vraťme se však na začátek.

Po kratičkém závanu čerstvě rozmačkaných jahod zasypaných zelenými lístečky jahodníku tu máme vůni čerstvé rtěnky se sametově hebounkými zelenými listy fialek. Potom rtěnka mizí a ukazuje se nádherný dvojtakt kosatce a karafiátu. Karafiát je lehce posypaný hřebíčkem a voňavě mi tak trochu připomíná něco z Lutensovy Vitriol d’œillet.

Asi právě díky hřebíčku vůně získává hřejivě pižmovitý nádech. A pochopitelně abych nezapomněla, kolem karafiátu se ovíjí kosatec několika podob: máslový, zároveň mírně zapudrovaný, trochu zemitý a zároveň šťavnatě zelený. No a nakonec, nevím, jak je to možné, ke mně odněkud z dálky zavane gurmánský podtón ledových kaštanů.

L'Heure Défendue VII (2011) 

Tahle vůně je podle mě určená těm, pro koho jsou např. pralinky v Iris Ganache příliš sladké, nemusí až zase tolik kosatec, jenže touží po čokoládě a zároveň si i rozumí např. s Lutensovým Bornéem 1834, ale to je zase pro ně přehnaná dávka pačuli. Tohle jsou totiž luxusní pralinky z vysokoprocentní hořké čokolády  .

Ty první jsou plněné likérem, ty druhé už mátovým krémem z čokolády Lindt, smíchaným s prachovým kakaem. Pralinky máme hezky naskládané v dřevěné krabičce ze suchého santalu a pojídáme je v kožených rukavičkách a druhé ruce držíme cigaretu, kterou čas od času odklepáváme do popelníku (pryskyřičnaté tóny + zemitost pačuli). Po nesčetné radě mátových pralinek nakonec objevíme i jeden s mléčnou náplní (minimálně sladká krémová vanilka). A můj absolutní vítěz v hodinové kolekci  .

Vypadá to, že se brzy dočkáme recenzí na nové "cestovní" Hodiny.

zdroj: musquemoi.blogspot.fr

Recenze zatím není, ale když už má vyfocené vzorky, určitě nás dlouho napínat nebude. Tuší někdo, kdy mají být k vyzkoušení v Praze?

Hm, tak u něj si moc nepočtu. Ale při nejbližší cestě do Prahy se zkusím v butiku zastavit a schválně se zeptám.

Tedy tím složením a popisem vůně L'Heure Vertueuse III  jsi mě úplně rozhodila, zcela nekompromisně a zdá se, že trvale,  se mi usadila v hlavě

Pošlu Ti vzorek.

Má jednu nevýhodu. Je to "jen" toaletka. Poměr cena/výkon není jako u ostatních Hodin (je bohužel stejně drahá jako ostatní koncentrovanější Les Heures).

Ale to je skutečně jediný její nedostatek. Kdyby měla větší výdrž, muselo by v ní být něco dalšího, trochu dřevitého nebo živočišného... a tím by se změnila. Mohla by ztratit lehkost své "živé" rostlinné krásy.

Já si u něj bez překladače taky ani neškrtnu, ale třeba nám pak pomůže Fleur nebo domenica ;)

A pokud už jsou v Praze testery, poreferuješ nám rovnou z první ruky :)

Jasně, jestli budou, tak si to nenechám ujít ;) . Případně si myslím, že určitě je budou mít v Berlíně, až tam v půlce září pojedu, když by Praha zklamala.

Podle vyjádření z pražského butiku se prý Les Heures Voyageuses nedočkáme nejen v Praze, ale nejspíš v celé Evropě.

Kolekce je prý určena výhradně pro arabské země.

Jak se mi dále zmínil prodavač, nebyla jsem zdaleka první, kdo se na možnost pořídit si tyto vůně v Praze ptal, i když asi první Češka, prý se zajímali spíš zahraniční turisté. Ale stejně mi to přijde škoda. O to víc jsem zvědavá, pochopitelně, jak to asi voní.

Tak se aspoň můžu konečně místo křečkování vzorků pověnovat nějakým popisům. Mám tu značné resty :)

Výhradně pro arabské země asi nebude. Na amerických stránkách Cartier je uvádějí k dostání i s cenou 355 dolarů. Ale je fakt, že po Evropě jsem je zatím neviděla nikde. Škoda.

Co mi připadá zajímavé, že na eshopu cartier.us je hodin celkem DVANÁCT a nikoli třináct.

A která chybí?

Pochopitellně ta MOJE.

Nehodila se do konceptu? Nebo Mathilde došly bylinky??

A jde ti dát do košíku? Nejde, že ne zatímco ty klasické jdou. Velký bratr nás vidí...

No jo, máš pravdu, nejde. Hm, to už je jak ten Monegal.

Jak by řekla barbucha: "Stejně to určitě voní hnusně, tak ať si to nechaj!"

La Panthere

Vím, že s gardéniemi ve vůních je často kříž, avšak po víceméně kladných ohlasech a celkem dobré zkušenosti s Une Voix Noire a zmínkách, že jde o moderní chypre byly mé naděje opravdu veliké. Kyselá a štiplavě svěží rebarbora by ani tolik nevadila, dokonce ani to zelené jahodníkové listí a ani ty kandované jahody. Problémem je samotná gardénie, která nejenže na mně houbičkovatí, ale je obalená hlínou a dokonce i drhnoucí kůží. Po rozvonění naštěstí ty žampióny zmizí a vyloupne se z toho docela slušná krémová květinovka s broskví. A vida, najdou se i ty "sametové" tóny chypre. Ovšem to nedokáže vykompenzovat tu hrůzu předtím.

Must de Cartier (EdT)

Verzi před reformulací (jediná vůně od této značky, kterou znám i ve starší verzi) jsem nerozdýchala, byla moc hořká, moc zelená, moc živočišná a dokonce i moc kožená. I v současné toaletce je stále cítit jak hořkost neroli, tak i zeleného galbana, během pár minut však vše překryje teplá, voskově medová růže se zařívě žlutými narciskami a prašnými zemitými tóny.

Květiny nám v základu zahalí obláček chladného kouře z vetiveru, jehož drhnutí zjemňuje pudrová vanilka, zahuštěná několika kapkami mandlového, hořkosladkého amaretta (tonka?). Jen škoda, že mi tam déle nevydrží zejména ta růže, jinak je to na Cartier velmi slušná, teplá sametová orientálka s dobrou výdrží.

Kdo má zájem o popisy Oudových Hodin, tady je první vlaštovka.

Zatím teda pouze francouzsky, ale pochopit se to dá i pro nás, kdo tímto krásným jazykem nevládneme.

L´Heure Vertueuse:  ozdravný pobyt v přírodě. Nos, přivyklý zaprášenému městu, se při prvním nadechnutí může až polekat, protože tohle je nezkrocená zeleň, žádná úhledná bylinková zahrádka. Cítím tam jasně citrónově štiplavou verbenu, rozmarýn, pelyněk a všechno to divoce bují jako po jarní dešťové přeháňce, která zvlhčí a pročistí vzduch. Vzápětí se pod prvními slunečními paprsky vše rozvoní ještě intenzivněji. Chvílemi mám pocit, že je to archetypální rajská zahrada, kde vedle sebe může růst levandule i bambus. Královna zelených vůní.

Za velkorysou možnost vyzkoušet vděčím Mitzi.

Chcela by som sa opýtať, či už niekto skúšal novú Le Panthere vo verzii extrait? A ak áno, aké má dojmy?