Xerjoff

Join the Club: Shunkoin

Tahle vůně nás má skrze název starého zen-buddhistického kláštera na ostrově Kjóto v Japonsku údajně zvát do klubu meditace, spiritualismus a poznání zdejší kultury a s tím spojeným čajovým ceremoniálem. No a opravdu jde o hodně zvláštní typ gurmánské čajovky s nadprůměrnou intenzitou a neochvějnou výdrží.

Začíná svěží nahořklou zelení, zasypanou sušeným kokosem, o němž psala Evanilla, a práškovým cukrem. Teprve po chvilce se objevuje samotný čaj, i když mém případě je to spíš jemně kořeněné kondenzované mléko s pár kapkami čaje v malinko zaprášené mramorové konvičky (kadidlo), k němuž vám na dřevěném tácku naservírují kokosky a třešňový marcipán (sladké pudrové tóny).

Casamorati 1888: 1888 Eau de Parfum

Již poněkolikáté docházím ke zjištění, že tato kolekce je pravděpodobně nejvyrovnanější, pokud jde o samotné vůně. A jakého že hlavního zástupce si pro tuhle řadu zvolili? Červenou semišovou růži. Ukrývá se pod nánosem svěže štiplavého pepře, nasládlého koriandru. Je převazaná tenkým řemínkem lehounce živočišné kůže posypaná drceným nahořklým šafránem.

Po rozvonění získává i krémovější podobu zásluhou mléčného santalu a hladkého karamelu. Gurmánskou se ovšem tahle růže nestane ani náhodou, o což se postará nejen hřejivá ambra, ale i pačuli, které vytvoří dojem jako bychom ji hodili do hromady prašného popela a v téhle podobě už zůstává několik dalších hodin.

(www.aprilkoehlerphotography.com)

ad 1888 EdP... já to chci! sice by mi asi neslušela, ale to nevadí 

Tak to jsme na tom stejně.

Casamorati 1888 Lira  Xerjoff

  Jdete v zimě po ulici a někdo před váma otevře dveře obchodu s  pečivem a čokoládou a zase je zavře. Zavane k vám taková báječná vůně tepla a dobrot a vy už chcete být doma, protože to tam  voní stejně. A pak to najednou zmizí.

Liro, Liro. Tys mi teda dala. Začne to obyčejně. Levandule, červený pameranč a bergamot. Pak je to obyčejný a ještě obyčejnější a vy začínáte bejt naštavaný a ještě naštvanější. Zděšeně koukáte na lahev vice než šestitisícového parfému a řikáte si, teď se začnou všichni smát a vy budete večer v pořadu Skrytou kamerou. Ale nikdo se nesměje. Odcházíte a aby toho nebylo málo, tak ta podivná vůně mizí z vaší ruky. Bohužel na mne takový věci jako,, Jé to sem ale ušetřil cha cha " vůbec neučinkují. Ještě v metru mám pořád ruku u nosu, takže vypadám, jako když mi teče krev. Nic nic nic.  Doma skypuju s kamarádem, který   odjíždí do ,, tý blbý Paříže " kde pracuje. Chudáček . A jak tak kecáme, začínám cíti něco opravdu krásnýho. Takovou tu sametovou vanilku. Nepatrné množství větrem rozváté skořice  na karamelové dlažbě. Oblaka nejjemnější šlehačky. A   najednou jdu po ulici, někdo přede mnou otevře dveře obchodu s  pečivem a čokoládou a  dál už to znáte.

Druhý den ráno a já ji pořád cítím.  Možná si jí jednou... koli že stojí ?  6300 přece není tak moc, že ne ?

XXY

V první polovině téhle vůně jsem si říkala, co vůbec dělá v tak drahé kolekci, chvilku to dokonce myslela, že je dokonce i pod úrovní samotného Xerjoffu a málem jsem si zoufala. To totiž začíná směsí svěžích citrusů, vodních květin a pepře. Do toho se vmotá tropický ylang a la nahnilé banány s trochou indolického jasmínu a bílým pižmem.

Po rozvonění najednou střih: kde se vzala, tu se vzala, zjevila se mi na ruce ohromně příjemná suchá vetiverovka s pryskyřičnatou ambrou (pravděpodobně kombinace vanilky a labdana), krotkou pačuli a podtóny šťavnaté broskve. A jako bonus se v drydownu přidala, ó kráso, i trocha mléčného santalu.

Join the Club - More Than Words

Jedna z variací na růži, že by další v řadě?

Začátek je jenom oudový a je to dost síla. Je to ale jen pár vteřin, hned se objeví sladký ovocný tón. Něco jako sušené proslazené ovoce, možná i červený rybíz a maliny, a jde až trochu do bonbónkova. V tomhle okamžiku jsem trochu rozpačitá. Snad z toho nevyleze nějaký ovocný drops. - Naštěstí ne, ukáže se růže a ten ovocný tón se provzdušní a ujme se jejího doprovodu. Růži vidím spíš růžovou a čerstvě utrženou a mohla by to být vlastně i pivoňka. Později se k ní přidává balzamická ambra se špetkou kadidla. V té fázi začíná trochu připomínat Rose d'Arabie, ale tohle je vzdušnější a sladší.

Tahle variace na orientální růži je opravdu povedená a je to celodenní držák.

Casamorati 1888 - Gran Ballo

Velký bál. Slavnostně vyzdobený sál a mladé debutantky, které budou dnes poprvé uvedené do společnosti. Hudba, krásné šaty, květiny...

Atmosféra ve flakonu. A docela výstižně přeměněná ve vůni. Nejdřív čerstvě vymačkaná mandarinková šťáva s ozdobou z mandarinkové kůry, pak ovocná a trochu zelená vůně zimolezu. Bílé květiny. Něžná, ale zároveň velmi ženská vůně. S obláčkem vanilky, balzamické ambry a skoro nesladkého karamelu.

XJ 1861 Zefiro

Patří k dvojici vůní, které doplnily původní 1861 (ta nově získala dovětek Rennaisance), oslavující 150. výročí sjednocení Itálie a vytvořili. Konkrétně Zefiro má být věnovaná věčnému Římu, zejména v době barokní alchymie. A musím říct, že je to pocta více než důstojná.

Spojuje v sobě totiž bílé víno, kořeněné čerstvým kardamomem s nazelenalými podtóny, které pomocí pryskyřičnatých tónů a pečených švestek (davana?) proměníme v lahodnou medovinu. A teď nemyslím med jako třeba v Eau de Hongrie, ale opravdu to pití, kdo jste ji měl někdy příležitost ochutnat.

Po rozvonění se vedle džbánku s tímhle mokem objeví i váza s výstavním skořicovým karafiátem a kosatcem. Ten je zajímavý tím, že budí zdánlivý dojem křehkosti, voní jemně pudrově, brzy však odhalíte, že má velmi podobnou sílu tak, jak je tomu u Xerjoffu dobrým zvykem.

Osobně bych ho snesla víc jako v Ibitiře, nicméně vůně má tématizovat především alchimii, takže nakonec kosatec musí ustoupit teplému kadidlu, zahřívanému ambrou a dřevem, které zase na druhou stranu krásně podtrhne jemnou kořenitost skořicového karafiátu a vytvoří z vůně nádhernou sametovou orientálku. Tohle se teda ve srovnání s původní 1861 sakra povedlo.

Na parfums mají mj. Dama Bianca

XJ 1861 Naxos 

Jako jedna ze tří vůní kolekce 1861 oslavujících Itálii je tentokrát věnovaná Sicílii. Konkrétně Giardini Naxos, první kolonii, kterou na Sicílii založili staří Řekové. Leží na východním pobřeží Sicílie nedaleko od Taorminy. Takže bychom se měli octnout na středomořské pláži? Ani trochu. Naxos spíš jako by chtěla vyjádřit, co nám tato část Sicílie může nabídnout za delikatesy. V prvním dojmu citrusy, levanduli a med. K tomu skořicovníky a jasmínové keře. Ale hlavně útulné kavárničky, kde mají mandlové a vanilkové zákusky a kde si člověk může v klidu posedět a popovídat si s fešným kavárníkem, který voní jemně po tabáku.

Giardini Naxos

www.tui.at

Já tam té mandarinky moc nemám, spíš ty bobule, brusinky nebo tak. Jinak pak se mi vyvíjí úplně stejně, krotké bílé květiny, z nichž je nejvyráznější ten nazelenalý zimolez s téměř nesladkým karamel, vanilkovým popraškem a  ambrou. Akorát mě to spíš než velký bál evokuje vyhřívanou zimní zahradu zvenku se zamrzlými okny. Každopádně to nezapře rukopis kolekce Casamorati, moc pěkné.

Casamorati 1888 -  La Tosca

Jak se zhostila značka Xerjoff tématu Pucciniho Tosky, jedné z nejdramatičtějších oper vůbec? Láska, žárlivost, vášně, úklady, vražda, sebevraždy, zoufalství a naděje. Děj plný zvratů a dramatických okamžiků, jde to vůbec?

V krátkosti: Zpěvačka Floria Tosca miluje malíře Cavaradossiho. Cavaradossi a jeho přítel Angelotti jsou italští revolucionáři a pronásleduje je italská policie. Policení komisař Scarpia je do Tosky zamilovaný a slíbí darovat jejímu milému svobodu, pokud s ním stráví noc. Tosca se ale neudrží a při pokusu o sblížení ho probodne. A pak to jde ráz na ráz. Angelotti spáchá sebevraždu při pokusu o zatčení. Komisařův slib byl zlý úklad a Cavaradossi je popraven zastřelením místo aby byly použity slepé náboje. Otřesená Tosca před zatčením spáchá sebevraždu.

Tosca byla přímo ukázková role pro Mariu Callas. Představení z 50. let s Giuseppem di Stefanem v La Scale jsou dodnes legendární. Malá ukázka třeba tady:

Tosca, Maria Callas

E lucevan le stelle, di Stefano jako Cavaradossi

Myslím si, že kdyby opravdu tohle všechno chtěli dát do vůně, nedalo by se to nosit.

Chris Maurice si vybral z Tosky tu lyričtější část, vidím to jako lásku mezi Toskou a Cavaradossim. Květinovou lásku. Je svěží jako sladká zralá mandarinka, vášnivá jako rudá růže s jemnými ostny eukalyptové žárlivosti a koketními zelenými lístky fialky. Při zemi ji drží trochu pačuli a do nebeských výšin ji povznáší ambra s lehkým nádechem vanilky. A je takřka nekonečná. 

Moc krásná recenze. Já jsem si zpočátku nebyla jistá kvůli tomu eukalyptu, ale když prošla u tebe, tak to si ji už značím.

Díky. Ten eukalyptus tam není nijak dominantní. Docela ráda bych ji nosila, dneska mi po třech dnech zkoušení docela chybí. (A možná v tom hraje trochu roli i ten název a E lucevan le stelle .)

Casamorati 1888 - Dama Bianca

Odpočinková krémová, lehce gurmánská vůně. Hladký krém z citrusového tropického ovoce, ke kterému se přidá kosatec, pudrová fialka a kvítek jasmínu. Pižmo a hladký santal s mošusovým semínkem podtrhne dojem ovocné krémovosti. Není to ale krém, který bychom chtěli ochutnat, je to spíše balzám, do kterého bychom se chtěli ponořit a v klidu relaxovat. Možná to má trochu na svědomí i ten slad, ale to je spíš taková spekulace. V pivovarské sladovně jsem už totiž byla, ale tam to nikdy takhle pěkně nevonělo. V každém případě ta sladová vanilka je moc hezká a přetrvává v téhle formě mnoho hodin.

Z Dama Bianca jsem původně byla ohromně nadšená, dokonce jsem dlouho uvažovala o jejím pořízení, působila na mě odpočinkově přesně, jak píšeš, jen mě odrazoval ten flakon, který na fotkách podobně jako Sunshine nevypadal moc hezky. Až naživo jsem zjistila, že je to klam a ve skutečnosti je krásný. Jenže v momentě, kdy se před časem objevila na parfums, jsem v ní najednou začala mít nějak moc fialkových bonbónů než té pudrové fialky a přestalo to být ono.

Ano, to je naprosto přesné. Ta úvodní kombinace levandulového medu se třpytivými citrusy a jemně štiplavou skořicí se mi líbí moc. Potom mi skrze tu mandlovost, vanilku a kávu připomíná variaci na Mandorlo di Sicilia, ale tohle je hezčí, díky té chladivé levanduli a skořici vůbec ne přeslazené jako Acqua di Parma.

Red Hoba

Jako každá z vůní z kolekce Shooting Stars, je tato pojmenována po nějakém meteoritu, tentokrát po tom nejtěžším na světě, který byl v roce 1920 objeven v Namibii. A jakkoliv s meteority předchozí vůně nemají nic společně, Red Hoba je první, o níž se dá s trochou fantazie říct, že se snaží tématu držet, i když jen za předpokladu, pokud upustíme od faktu, že jde převážně o železitý útvar. Přesněji řečeno ihned po té, kdy odezní úvodní sušené švestky, se mi díky kombinací najemno namleté skořice s kardamomem, teplým kadidlem, pačuli, želatinovým kašmeranem a dřevem vybavila Ayersova skála, pískovcový útvar v Austrálii, známý též jako Uluru. Představuju si, že takhle nějak by to tam možná mohlo vonět :)) .

(www.crystalinks.com)

Zní to zajímavě, ale za tu cenu bych si mohla skoro koupit letenku do Austrálie a zažít Ayers Rock in natura.