Xerjoff

Tuhle italskou značku založil roku 2004 Sergio Momo ve spolupráci s Dominiquem Salvo a sídlí v Turíně, přičemž jejich motem, které se rozhodli razit, se stalo "Naturae Xquisite“,  což přeloženo do češtiny prý znamená excenlence přírody. Výsledkem jsou luxusní vůně, vyráběné výhradně z přírodních složek. Jako jedni z posledních údajně stále používají pravý mysorský santal, který je v současnosti mimořádně vzácný a tudíž drahý, zatímco jiné firmy používají syntetické náhražky případně australský santal.

(www.aafkes.nl)

Jejich úplně první kolekcí se stala "XJ 17/17" s vůněmi Elle, Damarose, Homme, Iriss, Richwood a XXY . Ta je nabízená celkem ve třech různých variantách flakonů orientálního vzhledu:

1) Stone Label Collection - skleněný flakon, zdobený křišťálem

2) Quartz Collection - číslovaná limitovaná edice flakonů, vyrobená ručně z jednoho bloku afrického křišťálu v serveroitalských sklárnách, zdrobená  18 karátovým zlatem a rubíny, přičemž každý flakon má svou vlastní ručně vyráběnou ebenovou skříňku opět zdobenou zlatem, do nějž je vyryto sériové číslo

3) Murano Collection - jedná se o limitovanou edici různobarevných flakonů, vyráběných ručně z muránského skla v Benátkách, i tyto flakony mají ručně vyrobenou skříňku z ebenového dřeva se stejnou zlatou plaketou jako u Quartz Collection, ovšem v tomto případě mají flakony objem jen 15 ml, za to obsahují vůně v koncentraci čistý parfém

(www.luxuriousmagazine.com)

V roce 2007 následovala kolekce "Shootings Stars", kde se Sergio nechal ovlivnit svou vášní pro astronomii a inspiroval se událostí na Sibiři, kde roku 1947 spadl meteorit Sikhote-Alin. V tomto případě jsou krišťálové flakony nabízeny buď v hedvábném váčku v klasické krabičce nebo v lakované dřevěné krabičce, ozdobené miniaturním úlomkem onoho meteoritu. Zajímavostí je, že od každé vůně je prý ročně vyrobeno pouhých 299 kusů. Patří sem vůně Dhajala, Dhofar, Esquel, Ibitira, Kobe, Lue, Modoc, Nio, Oesel, Oroville, Shingl a Uden. Loni k nim přibyla speciální limitovaná edice dua vůní Amber Star a Star Musk. Letošními novinkami pak jsou vůně Blue Hope a Red Hoba.

(http://1.bp.blogspot.com)

Neméně zajímavou je i kolekce "Casamorati 1888", oslavující boloňskou parfumérii La Fabbrica di Profumi C. Casamorati z 19. století, která prý svého času vyráběla rafinované vůně a mýdla pro vysoce postavené osobnosti tehdejší doby. Jedná se o vůně kompozičně vystavené především na květinách, bylinkách a ovoci (1888, Bouquet Ideale, Dama Bianca, Fiero, Fiero d´Ulivo, Gran Ballo, Mefisto a Regio).

(http://4.bp.blogspot.com)

S příchodem arabské oudové vlny v roce 2012 asi málokoho překvapilo představení řady "Oud Stars" opět výhradně s přírodním oudem z Indie, Bornea nebo Laosu s vůněmi Al Khatt, Alexandria II, Fars, Gao, Mamluk, Zafar a Zanzibar, k níž ještě patří řada parfémových olejů "XJ Oud" v křišťálových flakoncích o objemu 10 ml, ispirovaná tradičním arabským parfumérstvím. 

A úplně poslední kolekcí se v témže roce stala řada "Join the Club", kdy každá z těchto inovativních vůní ve flakonu o obsahu 50 ml v nás má evokovat atmosféru speciálně vybraného prostředí/klubu a tématizuje věci jako plachtění, golf, divadlo, pólo nebo cestování aj. (40 Knots. Ascot Moon, Birdie, Comandante, Don, Fatal Charme, Ivory Route, Kind of Blue, Marquee, More Than Words a Shunkoin). Zapomenout však ani nesmíme na jejich zajímavou citrusovou vůni XJ 1861 z roku 2011.

(zdroj: www.parfumo.de , www.meinduft.de a www.xerjoff.com)

Ibitira

Ach, doteď jsem si myslela, že s kosatcem umí mistrně pracovat jen u Guerlainu, ale zdá se, že mají silnou konkurenci u italských sousedů, protože takhle si představuju luxusní květinovou romantiku bez jakéhokoliv kýče. Na přivítanou je mi poskytnuta kratičká osvěžující koupel v jemném citrusovém mýdle. Vzápětí pro zkrášlení podstupuji poprášení fialkovým pudrem. Pak už jako správná shooting star :) dostávám svůj puget v čele s jemnou růží, nahořklým pomerančovým květem a křehkým, chvílemi téměř máslovým kosatcem (slint).

(www.xerjoff.com)

Zespoda je to celé zahříváno měkce nadýchanou vanilkou. Ta pudrová sladkost v kombinaci s jemnou pomerančovo-mýdlovou nahořklostí je skutečně narkotická, jak napsala Miru. Je to jedna z těch vůní, co ve vás pokaždé vyvolává chuť vrnět jako kočka. Zdánlivě přítulná, jen tu a tam vytáhnete pro malou výstrahu drápek v podobě jemně pikantního cedru a lehoulince drhnoucího vetiveru a zase se otočíte a dál se slastně rozvalujete na hřejivé vanilkové peřině.

Shingl

Začátek jsou nefalšované větrově sladké anýzové bonbóny s kapkou svěžích citrusů a čerstvou, najemno nasekanou, šťavnatou zelení. K tomu si přidáme nějakou tu karamelku (pačuli), kterou si zalejeme trochou rumu. Pak se najednou rozsvítí reflektory (hřejivá pryskyřičnatá ambra) a ocitáme se v nočním klubu se sklenkou jiskřivého šampaňského v jedné ruce (zřejmě kombinace pudrového kosatce, vanilky, pižma a pravděpodobně otočníku) a cigaretou v druhé ruce a občasným popotahováním z ní vyfukujeme do vzduchu několik kouřových obláčků (vetiver).

s tím santalem je to ovšem interesantní informace. nutno uznat, že tady je poměrně spěcifický...

Casamorati 1888: Lira

Máte rádi karamel a lékořici? Nemáte? To je úplně jedno, protože Lira vás to naučí, a to bez stínu pochybnosti, že byste nakonec oproti svému původnímu přesvědčení neskončili klečící na zemi a žadonící, že chcete ještě jednu tuhle rajcovní karamelku.
Lira štědře dopřává ochutnat luxusu sladké, ale nepřeslazené vůně, kdy karamel důkladně promíchaný s bílým pižmem a hladivou vanilkou tvoří nadýchanou, nasládlou, hebkou směs, ze které vystrkuje růžky suchá skořice a dokonale odměřená dávka lékořice, to vše pěkně malebně umístěno na venkově ve Středomoří, kde za oknem kvetou lány levandule, jejíž bylinnost je sametově ohlazena výše popsanou nasládlostí. A přitom absolutně nehrozí, že by Lira komukoli převrátila žaludek. Ono to stejně není ještě všechno. Z jejích mnoha vrstev dýchá květinová zahrada i zakouřené dřevo, odhalují se na kůži důsledně skryté za hlavními aktéry. Zdají se vám gurmánky nevinné a někdy docela prostoduché? Tahle není. Za závojem dlouhých černých řas schovává jiskřičky v očích. Lira se chce vdechovat s přivřenými víčky, a chce, abyste za ní neomylně zamířili v davu.
Takže je libo ještě jednu rajcovní karamelku? Mně teda jo.

P.S.: výdrž a intenzita ohromující.

Amber Star

Tak si nějak říkám, proč zrovna ambrová hvězda, když se ta vůně točí především kolem myrhy? Propolisová a následně medově sladká ambra spolu s pikantním cedrem a trochou mýdlového ylangu v ní zazáří jen na začátku. Během pár minut však zhasíná a je nahrazená hvězdou sladké dřevité myrhy a kouřového obláčku. Měsícem je tu "medový" benzoin, krémová vanilka nočním nebem a pudrově pryskyřičnatý oppopanax hvězdným prachem.

Star Musk

Na rozdíl od Amber Star jsem v případě této vůně spojení s hvězdným nebem již nenašla. Vůně je svěže citrusová, vzápětí hřejivě ambrová. Kolem ambry je omotaná cukrová vata s krystalky zkaramelizovaného cukru. Nasládlá prachová skořice tady v kombinaci s hřebíčkem vytváří lehce živočišné tóny, které však vzápětí umlčí jemně pudrový kosatec a zapálené vonné santalové tyčinky.

Samotné pižmo v základu je taktéž pudrové (a není ho příliš), stejně jako vanilka a pryskyřičnatý oppopanax, což opět ve spojení s navrátivší se cukrovou vatou a zkaramelizovaným cukrem zase působí spíše gurmánsky než zářivě. A ve srovnání s Amber Star je tu ještě jedna nevýhoda, kterou je slabší, ani ne dvouhodinová výdrž.

Casamorati 1888: Fiore d´Ulivo

(http://upload.wikimedia.org)

Vůně má připomínat jaro ve středomoří a musím říct, je to tam všechno. Svěží, malinko až štiplavé citrusy s čerstvě nasekanými zelenými bylinkami, nahořkle zelená vůně oliv, ale nejsou to jen samotné olivy, tyhle ještě visí na stromě a pohrává si s nimi vítr vanoucí od moře, který s sebou přináší téměř neznatelný slaný podtón.

Květinově krémová magnólie tomu dodává pocit neškrobeného, čistě vypraného prádla nebo koupele s hodně dobrým olivovým sprcháčem. Lehce hřejivá, pryskyřičnatá ambra nám výborně dokresluje atmosféru přímořského domečku, kde jsme si třeba právě po sprše zatopili dřevem pro zahřátí v kamnech.

Tedy až doteď jsem si myslela, že nesladké sofistikované osvěžení dokáží poskytnout jen chyprovky jako Vol de Nuit nebo některé fíkovky typu Bois Naufragé a ony to zvládají i tyhle olivy. Dobré, dokonce výborné, kam se hrabe nějaká 1861.

Casamorati 1888: Dama Bianca

Dočetla jsem se, že s touto vůní spojili u Xerjoffu příběh jisté "bílé dámy" z Turína, která se z oficiálně neznámých důvodů odmítla provdat za francouzského důstojníka a raději strávila zbytek života sama zavřená ve svém paláci a jejím jediným únikem z tohoto světa plného žárlivosti a klamu byly vůně ovoce a bílých květů, linoucí ze zvenku do jejího osamělého království. Chycená v pavučině snů hledí na horizont, v němž se přísliby vnějšího světa zdají tak blízké a zároveň tak vzdálené.

No úplně až tak dramaticky nebo zasněně se Dama Bianca nechová, já jsem v ní našla spíš toto, ale i stojí za to. Dáma ve své komnatě popíjí limetkovou šťávu, sklenici má ozdobenou plátkem citrusové kůry a právě si pudruje nos labutěnkou (kosatec), hebounkou jako pápěří. V misce na stolku má, zřejmě pro osvěžení, pár čerstvých ostružin a skleněná dóza ukrývá několik fialkových bonbónů.

Vzduchem od otevřeného okna se line jemná vůně šeříku, křehkých zelených lístečků a medově nasládlého jasmínu. Po dolíčení se dáma otvírá dřevěné šperkovnice, aby se ještě patřičně ozdobila ametystovým náhrdelníkem a náušnicemi a v průsvitných šatech z jemného bílého pižma se halí do hebounké štoly z měkce nadýchané vanilky a odchází na svůj pravidelný večerní krémový koktejl s kapkou grenadýny.

Casamorati 1888: Lira

Jestli jste si jako já myslely, že levandule a sladké není nic pro vás, tak Lira vás to odnaučí. Zatímco na stole před námi leží skleněný džbán se sladkou pomerančovou limonádou, který je ozdobený hořkou pomerančovou kůrou, a dvě sněhové pusinky posypané nepříliš sladkou, najemno namletou skořicí, na parapetu u otevřeného okna se nám na poledním slunci, přikrytá peřinkou z "prachového" pižma, sušší levandule. Je krásně hebká až mohérová.

A tím se sladkostmi ještě nekončíme, neboť na plotně jsme právě vypnuli rendlík se směsí tekutého karamelu s krémovou vanilkou a necháváme tu lákavě kouřící pochoutku vychladnout. Zvláštní na této směsi je to, že vůbec není ani trochu přeslazená, jelikož jsme ji na závěr zalili mlékem a přidali špetku nepřipálené lékořice, která vůni dodává ten perfektní lehounký tmavě sladký tón jako např. v Myrrhiadu. A protože je dnes víkend, odcházíme si tuhle laskominu vychutnat pěkně to peřin (opět to měkounké bílé pižmo). U téhle vůně tedy rozhodně přecpání či svírání útrob opravdu nehrozí.

XJ 17/17: Elle

Tak tohle bude asi jedna z mých nejkratších výpovědí o vůni, neboť Elle mě velmi pobavila. Chcete vonět jako luxusní Bonpari lesní směs s náplní zkombinovaná se žvýkačkou téže příchuti, která byla dříve také k dostání? Pak není nic jednoduššího, než si pořídit tuto superdrahou exkluzivku od Xerjoff  . A tady bych mohla skončit.

No tak dobře, na začátku máme trochu té hořké zeleně z galbana, pak by se mezi bonparami našlo i trochu toho březového listí a pryskyřičnatých tónů, ale ty bonbóny se žvýkačkou (vydatně tomu pomáhá i pižmo) tomu nikdo neodpáře a dokonce je to přelité i Jupí sirupem.

Join the Club: Birdie

Tak tady je pro mě spojitost s golfovým klubem záhadou. Kde je ten hladce zastřižený trávník? Na úvod se mi dostalo štiplavé pepřové osvěžení s jablečným džusem a aromatickou levandulí a pak na mně vylezly ty samé kožené rukavice, do nichž někdo vysypal popelník z vykouřených mentolek, jak zmiňovala andry. Následovala mokrá brčálová zeleň s vlhkou hlínou, ale tráva stále nikde.

Po rozvonění zatuchlá kůže s mentolem naštěstí zmizela, zeleň trochu oschla, zůstal jen samotný popel z cigaret, rozfoukávaný slaným mořským vzduchem. Tak jestli to v golfovém klubu vypadá takhle, to pozvánku určitě oželím.

Join the Club: Fatal Charme

Tato vůně nás zve do klubu estétů a milovníků Haute Couture. A co se za ní skrývá? Nejprve jsou to hlavně jiskřivé aldehydy s vůní nezralých malin a pudrový kosatec. Spolu se špetkou vanilky tvoří ten nejměkčí nadýchaný prachový polštářek, jaký si lze představit a něm spočívá několik křehounkých bílých kvítečků.

Přidává se mimořádně osvěžující šťavnatá zeleň - tipuji to na malinové listí a jemná pryskyřičnatá ambra, která na povrchu tentokrát není medově nasládlá, jako tomu často bývá, je to něco mezi medem a nahořklým karamelem. Díky tomu vůně nakonec mírně zhoustne a získává příjemný krémový, až lehce pralinkový podtón (mám na mysli ty z bílé čokolády s ovocnou příchutí, mňam). Pokud se vám líbí Ibitira nebo Dama Bianca, pak tuhle pozvánku do klubu určitě zvažte.

Join the Club - Shunkoin

Dnes jsem se dostala k vyzkoušení vzorku: Ze začátku je to přemíra bílého suchého pudru s přídavkem vysušeného strouhaného kokosu, do toho se dere škrábavý zelený tón. Z něj se začne za chvilku velmi zřetelně vyvíjet tón černého čaje - je pěkně silný a bez citrónu. Zato s mlékem, spoustou mléka, minimálně 50:50. Mléko je poctivé, plnotučné, nezpracované - připadá mi poněkud přírodní, "přímo od zdroje", takže i vůně na mě jako celek působí malinko živočišně :-) K tomu všemu je po nějakou dobu stále znatelný ten drhnoucí, bylinný, lehce kořeněný tón, který má na svědomí to, že vůně působí i lehce chladně - asi jako bílý hladký kámen s šedým mramorováním. Není to sladké ani příliš jedlé, pomalu se přidává trocha dřeva. No a po úplném rozvonění je to jasné - mám před sebou šálek horkého salepu (sahleb, tradiční nápoj z Blízkého východu, který se připravuje ze směsi velmi jemně namletého salepového kořene a zázvoru, dochucený skořicí a slazený vanilkovým cukrem - a v tomto případě je na vrchu ještě trocha toho strouhaného kokosu).

Pěkné, ale nepřesvědčilo - mám totiž tušení, že mléčnost téhle vůně by mi za pár hodin nošení začala vadit a celé dílo má tendenci k rychlému omrzení. Nicméně, celkem mi to ladí k tématu "clubu" - meditace, nu proč ne?

Zdroj: www.gingerandtomato.com

Shooting Stars - Ibitira

Stejně jako mám ráda hudbu, která umí vzbudit emoce, miluji i takové vůně. Ibitira mnou "pohla" dostatečně na to, abych se jí odvděčila popisem tak vychvalujícím, jak to jen dovedu. Ale než se dostanu k přehánění, ráda bych na začátek podotkla, že souhlasím s popisem "sladší Infusion d'Iris" ;-) Ovšem trochu ho doplním - ano, sladší je, o vanilku lehkou jako sněhová vločka a navíc je rozhodně uhlazenější a propracovanější. Dalším patrným rozdílem je výdrž - Ibitira, přesto, jak je křehká, je neuvěřitelně vytrvalá (přes noc do rána po nepatrné aplikaci na zápěstí). 

A k vůni... Přestože máme konec srpna, tudíž stále léto, už jsme si užili téměř mrazivých rán s jasnou oblohou. A bude hůř! Mně se málokdy poštěstí být venku při těch úžasných raně podzimních východech slunce (dávám přednost spánku) - ale když už, pak vždycky žasnu. Chladný, ba až mrazivý ranní vzduch je tak čerstvý, že nebýt několika plachých paprsků slunce nízko nad obzorem, snad by dovedl až pořezat. Jsem lehce smutná z toho, že listí se už začíná zbarvovat a léto je na odchodu, ani nestihlo říct sbohem a zase za rok! Z nakypřené hlíny vylézají fialovomodré krokusy, tu a tam vidím další květy, jenže už téměř nevoní... Vůně podzimní zahrady je neomamná, nic už mě neuchlácholí, je to tady... A tak si kráčím, koukám slunci do tváře a ono zase mně a  musím si povdechnout... Hřeje už málo a brzy se budeme setkávat jen sporadicky. A přece se tak trochu i těším!  A taková je Ibitira. Chladný kosatec s vetiverem nabádají ke zpomalení, k hibernaci; vanilka v základu ale ještě slabě zahřívá a růže s pomerančovým květem co chvíli nutí k pousmání. A já se v té vůni cítím tak.. důstojně  Je to vážná vůně a není! Hraje si se mnou, potvora jedna, neustále mi ukazuje další a další odlesky - "koukej co ještě umím" a "koukej jak jsem krásná a úžasná" a "tos nečekala viď". No, nečekala. Ibitira mě (příjemně) drtí svou dokonalostí, rafinovaností a proměnlivostí. Je křehká, delikátní, ale neochvějná. Chvíli je studená a nekompromisní jako ten ranní vzduch a pak mi zas tu a tam posvítí zlatavým paprskem na cestu. Je modro-šedo-zlatá, jako ten zpropadený, dokonalý, vznešený kosatec!  

(Zdroj: http://christophermartinphotography.com)

(Zdroj: www.dailymail.co.uk)

Pocitově vnímám Ibitiru stejně jako ty. Přesně v takovém počasí jako na té spodní fotce se rozvoní naprosto božsky.

XJ 17/17: Irisss

Zajímalo mě, zda si tenhle kosatec svoje tři S zaslouží a překoná mou milovanou Ibitiru nebo nějakou jinou z mých kosatcovek. A jaké to překvapení, po květinově pikantním karafiátu s hořkým bergamotem se na mně vyvalil mrkvový a zároveň prašný zemitý kosatec z Iris Silver Mist. V tomhle směru naprosto dávám za pravdu zahraničním recenzím až na to, že tady máme kromě natě i trochu nasládlé vařené mrkve. Ale netrvá dlouho a kosatec se vydává svou vlastní cestou.

Mění se v krásný vzdušný květ, zlehka zapudrovaný téměř nesladkou vanilkou, který se koupe v mýdlové lázni. Takto osvěžen z ní vystupuje vstříct dřevitosti nepatrně drhnoucího cedru a vetiveru se slaným podtónem. Nechá se obtočit proužkem kouře z teplého kadidla a nakonec podobně jako Ibitira padá do peřin, jen tahle není vyplněná vanilkou, ale velejemným "pudrovým" pižmem. A výsledek? Uf, jak jsem ráda, že Ibitira není součástí zrovna této kolekce a minimálně jedno S bych této vůni ubrala, protože máslový tenhle kosatec rozhodně není.

XJ 17/17 Richwood

Po bohatě květinovo-citrusovém začátku rychlý sestup po nerovných, starobylých kamenných schodech do spoře osvětleného vinného sklepa plného zaprášených sudů s těžkým, temným rudým červeným vínem. Nádherně namíchaná stará dřeva, vanilka a růže a do toho lehce sklepně zatuchlé pačuli. Celkový dojem je uhlazený, zklidňující a luxusní, výdrž excelentní, sillage tak akorát, okolí reaguje pozitivně, případně nadšeně. Kdyby Coromandel od Chanelu a Lyric od Amouage spojily své síly v dobře promyšleném poměru, nemohla by nevzniknout Richwood.

(obr. brandlandinfo.ja)

Tak tohle moooc zajímá!

XJ 17/17: Richwood

Domenica už to v zásadě všechno řekla. Tahle vůně není jenom o dřevu, i když to je výstavní. Je to o svěže nahořklých citrusech, růži a kořeněném červeném vínu z Lyric Woman a kamenném sklepě. Avšak v mém případě nemůže být o Coromandelu ani řeč, zaplaťpámbůh, protože tenhle sklep rozhodně neplesniví. Jen skrze kamenné spáry sem prorůstá navlhlý mech, jinak je převážně studený a zaprášený.

Teď se ovšem musím vrátit zpátky k tomu vínu, které s vůní sušených švestek a sladkých šťavnatých datlí opouští dráhu Lyric a vydává se na svou vlastní. Vanilka nám to už jen celé zahustí do krémova. Tohle je zatím jediná vůně z řady Stone Label, o které můžu konečně říct, že za ty peníze i vzhledem ke skvělé výdrži stojí.

Lua

Nazvala by som ju asi najviac romantickou zo zbierky Shooting Stars.

áno je romantická ,ale i luxusná,silná.

Je tu zastúpenie ovocné,kvetinové a orientálne.

Na začiatku to bola pre mňa kvetinová romantická pieseň.Tak v polovici tej piesne sa musíte napiť ovocnej sťavy z pomaranča a sladkého melonika.Dokonca som ho cítila samostatne.No a keď dospievate,pieseň sa vám rozozvučí po celom tele.A zneje ako hladký saténový šál.Už len snívať.... sen o piesni,kde mladé dievča oblečené v šatoch farby bielej kávy dostane prvú ružu ,kde má na perách hanblivý úsmev.Kde sa nesie sladká hrejivá vôňa prvej lásky.

Neviem ako ešte krajšie opísať ružu v popredí pretkanú vábivým muskom a poprášenú vanilkou a zrniečkom korenia.

Keď sa vôňa rozoznieva,pocítite sladkú ružu-myslím že ju pekne rozoznieva aj kosatec-mám rada túto kombináciu.

Nepredstavujte si však čistú zelenú ružu,táto je púdrová,vzácna chránená v sade plnom ovocia.

XJ17/17: Damarose

No vida, oni to s tou růží u Xerjoffu opravdu umí. Předvoj jí dělá směs ostře svěžích citrusů a vodní frézie. Je karmínově červená od koupele v luxusní jemně pikantní ovocné marmeládě, zároveň je malinko vosková a zlehka poprášená kosatcovým pudrem.

Po rozvonění jí doplní jemná konvalinka, která jí spolu s pačuli dodává další, tentokrát sametově nazelenalý odstín. Kořenitou stránku růže pak zdůrazňuje palčivá ambra. Trocha mléčného santalu s vanilkou se zase starají o její krémovou nasládlost. A abychom o ni nepřišli, dáme si ji v závěru usušit a vylisovat na památku (suchá dřevitost).