Misia
V případě vůní inspirovaných baletem už mám několik měsíců na vrcholu svého osobního žebříčku Diaghilev a laťku tak nastavenou hodně vysoko. Navíc když jsem slyšela, že Misia má být vystavená především na fialkách, byla jsem dost opatrná. Nicméně protikladné recenze, které se o bonbóncích nezmiňovaly, mě navnadily vyzkoušet.
Podobně jako u 1932 mne na začátku potěšil vlahý zemitý kosatec z 28 La Pausa, zde dokonce zahuštěnější než v obou zmiňovaných. Jenže on se mrcha zase dlouho nezdrží a uteče před svěží růží s tóny červeného ovoce. Vrací se znovu až po chvilce společně s fialkou, ale už v podobě starodávné pudřenky.
Když se soustředíte, je určitou chvíli, zatímco růže doznívá a fialka s kosatcem se naplno rozepívávají, cítit i ta rtěnka a prázdná dóza, v níž ještě nedávno byly bonbónky (díkybohu, že už tam nejsou :) ), o nichž se zmiňovala blackviolet (případně i ta Insolence nebo Lipstick Rose v light verzi), ovšem to opravdu jen u kůže. Z více jak deseticentimetrové vzdálenosti je to v mém případě jen babiččina pudřenka.
Až v základu, kdy Misii zlehka zahustí tonka, se kromě klasického pudru objeví i ten tekutý a přidá se vůně tělového krému, typická pro řadu chanelovek. A s dřevitými tóny nakonec dojde i na samotný toaletní stolek. Takhle jsem doufala, že by na mně mohla vonět Meteorites, kdyby se mi do ní pořád necpaly skleníkové tóny. Jinak plně souhlasím s tím, že Misia je divadelní vůně každým coulem a plní ohlášené zadání.