Tak jsem si u příležitosti uvedení nové vůně v řadě Parisiennes připomněla Moscow z roku 2011. Nikdy nepatřila mezi mé favoritky a teprve s odstupem času jsem si ujasnila, proč tomu tak bylo - kombinace sladkých bílých květů s kyselostí ovocné šťávy či svěží zelení mi prostě ve vůních nikdy nedělala dobře. A tady je toho v úvodu vrchovatě.
Přeslazený jasmín, rybízový džem, štiplavost větrově zeleného jehličí, vláčné karamelové bonbóny. Kde se vzal ten nápad uspořádat Vánoce uprostřed léta? Teprve, když se začne pronikavý rybíz a krémově hutný jasmín usazovat v základu z tonky a vanilky, mohu vzít vůni na milost. Její závěr je totiž guerlainovsky sytý a bez rušivých tónů.
Zdá se, že vůně předběhla svou dobu. Kyselé bobulky rybízu tonoucí v moři sladkého jasmínu u pralinkových břehů totiž proslavila až La Vie est belle, kterou Lancome uvedl na trh v roce 2012. Moscow je ve srovnání s ní podstatně kultivovanější, její gurmánské složky jsou v základu dokonale propojeny a postupně se vytrácejí v lehkounkém dřevitém oparu.
. 
. Teď už ji asi ani nevnímám, protože bych v ní ty složky hledala marně. 
