Il Giardino delle Delizie
Když jsem viděla vizuál k nově uváděnému triu vůní, které mají být exkurzem do snových světů našeho podvědomí, obávala jsem se, že tentokrát u Nobile přestřelili, poněvadž popis vůní dával tušit značnou opulentnost a vzhled flakónů připomínal pouťové barvotisky, které se lepily na perníková srdce. Naživo je to ale úplně jinak, byť mě z celé trojice oslovila pouze jedna vůně: Il Giardino delle Delizie, inspirovaná slavným triptychem Hieronyma Bosche (na což hned zapomeňme, protože nic z boschovské provokativní poetiky v sobě nemá).
Vůně je ódou přímo symfonických parametrů na švestku. Ve srovnání s Epidorem ubylo šťavnatosti a mandlí, na rozdíl od Aziyadé v ní není ani špetka orientální horkokrevnosti, ale kraluje zde elegantní tón zralé, temně fialové švestky, která má na sobě ještě sametově stříbřitý povlak z tuberózy. Chvílemi vůní probleskne ambrově koňakový tón a lakované dřevo.
A moje podvědomí už spokojeně hlásí, že tohle odněkud zná a že to nejsou jen vzpomínky na dřevěný zahradní altánek porostlý popínavou růží, kolem něhož už v polovině srpna kroužily vosy slétávající se na popadané švestky, které nikdo z naší nepraktické rodiny nedokázal sklidit jinak než sběrem ze země. Ne, takhle sytá vůně ojíněných švestek a dřeva mi připomněla už nevyráběnou Gio od Armaniho, ovšem bez tepla, které v Gio vyzařovaly sluncem prohřáté broskve. Il Giardino delle Delizie je příliš dokonalá na to, abych si ji spojovala s vůní skutečné zahrady. Nakonec to může být opravdu obraz Hieronyma Bosche, technicky vynikající reprodukce ve Slovníku světového malířství, jehož lesklé stránky z křídového papíru ještě pořád vydávají specifickou vůni.
Recenzia nádherná, vôňa tiež, už cestuje ku mne, teším sa! Už dlho ma žiadna tak neuchvátila. 
.
. Jediné, co mě napadá, že by pokus značky o vlastní verzi guerlainovské L´Homme Ideal
