Anonimo Veneziano - Fragranza Suprema
Tak tohle je Italka. Temperamentní, elegantní, v jednoduchých šatech a s krásnou kabelkou kráčí uličkou v Benátkách. Na očích má tmavé sluneční brýle a kolem ní se vznáší obláček vůně. Tahle vůně k ní patří už roky.
Miluje ty okamžiky v koupelně, kdy z rozprašovače vyletí obláček vůně, která je nejdřív svěží bergamotová a mandarinková, ale v okamžiku, kdy přistává na těle, se v ní objevují okvětní plátky jasmínu a sladkého ylang-ylangu. A pak, ještě dříve než vyjde z domu, je tady její vůně v plné kráse. Růže s tóny chypre vytvořené pačuli a labdanem a santalové dřevo.
Pontevecchio - Fragranza Suprema pánská
Šťavnaté citrusy, ve kterých hraje nejdřív prim bergamot a vzápětí mandarinka, zralé plody, které dozrály někde v jižní itálii. Do nich začíná prolínat nejdřív kadidlo a vzápětí kosatec. A pak, když se k nim přidá i vetiver, je tu najednou - kde se vzala, tu se vzala - kožená vůně. A řekla bych, že dokonce s jemným ovocným nádechem. Že by ještě ta mandarinka? Překvapením ale ještě není konec, kůže pomalu mizí a přes dřevité tóny se nakonec usadí v pižmově santalové podobě a mám v ní i kapku balzamické ambry. A to jsme už nějakých 10 hodin po aplikaci. Kvalitní Itálie, ten název se k ní fakt hodí.
Chypre 1942
Když se k pomerančovému květu na začátku přidá pačuli, zdá se, že se vůně bude vyvíjet směrem k chypre. Jenže - ona si to rozmyslí a namíří si to rovnou ke květinovce, zalaškuje si trochu s jasmínem a tuberózou a obejme růži. Pak zůstane nerozhodně stát. Jak bude vypadat její další cesta? Má přece velkou zodpovědnost, má být vůní, která je poctou ikoně italského filmu Anně Magnani. A ta si zaslouží vůni s charakterem, sebevědomou, emocionální, ale přesto křehkou. Tak ji doprovodíme tonkou a vanilkou se santalovým dřevem a obláčkem ambry, která pohladí. Ano, to bude ona, temperamentní žena s citlivou duší.
Café Chantant
Na začátku by člověk mohl nabýt dojmu, že půjde o čistokrevnou gurmánku. Sladký mandlový dezert, posypaný vanilkovým cukrem a ozdobený višněmi Amarena. To jsou ty úžasné italské višně v sladkém sirupu s mandlovým likérem a vanilkou. Jsou výborné v různých dezertech nebo se z nich dělá zmrzlina, jedna z mých oblíbených druhů.
Sladký dezert ale mizí z talířků a ve vzduchu z něj zůstane jenom lehké aroma. Objeví se jemná kůže, k ní pak lístky tabáku a lehké závany chypre, vytvořené pačulim. A obláček pudru s kosatcem.
Takže kde to vlastně jsme?
Café chantant byly populární kavárny ve Francii doby Belle Époque, ve kterých bavili hosty písničkami lehčího rázu zpěváci nebo skupiny zpěváků. Takové první popové koncerty. A taky třeba kolébka šansonu. O jejich popularitě svědčí i to, že se rozšířily do celé Evropy, dokonce i do Ruska nebo Turecka. Velkou popularitu café chantant získaly hlavně v Itálii, zdá se, že se dodnes tento výraz používá. A v češtině nám chafé chantant taky něco zanechalo - slovo šantán, používáné ve smyslu kabaret. Vyrazíme do šantánu?