Dior

Dune (vintage)

V době, kdy se ještě dala sehnat v parfumériích původní verze Dune, jsem vůně tohoto typu ještě nedovedla ocenit, a když se tak stalo, nechápala jsem, kde mám v její součásné zreformulované podobě hledat tu poušť, jelikož na mně odporně čpí. Až před nedávnem se mi díky slniecku dostal do ruky vzorek a ano, tady už se dá najít.

Otevírá se směsí natrpkle svěžího bergamotu, mandarinkové kůry a sladkého růžového dřeva. Posléze se přidá mýdlový ylang s medovou vůní chejru a především palčivě dřevitý hřebíček. Ten sám o sobě ještě patřičnou atmosféru nevytváří, až když se po rozvonění přidá pryskyřičnatá ambra s tóny chypre, začne vůně dojmově připomínat dřevěnou chatrč v dunách uprostřed rozpálené pouště, kde právě někdo vaří karamel.

Vůně jde hezky do prostoru a má i dobrou výdrž. I přes ten karamel v drydownu vlastně vůbec nepůsobí sladce. Inu další příklad toho, jak u Diora vzali další mimořádnou vůni a totálně ji zabili. Nicméně tady už musím souhlasit s tím, co ve vlákně zmiňovala slniecko, pokud si za vintage verzí Dune stýskáte, mohla by vám ji na rozdíl od té současné poměrně slušně kompenzovat LP No. 9 for Ladies (Penhaligon´s).

No ale chápeš tú drzosť predávať tú novú náhražku pod rovnakým názvom?

No když přišel Addict se zlatým proužkem, rozčilovala jsem se, že to už není úplně ono, ale zrovna tady už z původní Dune nezůstalo skoro nic. Kdyby to aspoň nečpělo. Jo, je to drzost.

Féve Délicieuse

První zkoušení mě dost vyděsilo, druhé už méně a přestože s chladnějším počasím se původní dojem hodně vylepšil, pořád je na spojení mezi mojí kůži a mým nosem něco špatně. Úvodní kombinace trpkého bergamotu, řezavé frézie, větrového anýzu a ostřejší levandule je pro mě pokaždé ránou do čenichu. Proč mi sem tu pitomou kytku Demachy strká (frézie)? Samotná tonka tu má ovšem krásný mandlový buket.

Souhlasím s Fleur, že ve spojení s třešňovým heliotropinem, karamelem a "medovým" benzoinem tak trochu připomíná určitou fázi z Tonky Impériale. Jenže tam, kde má Fleur holandské kakao a cappuccino s vyšlehanou pěnou, se mi pořád mezi kakao a madagaskarskou vanilku vkrádá nějaký umělohmotný podtón, za nějž tuším dle zkušeností s LPRN 2012, že může nejspíš pačuli, které přidá heliotropinu na síle a kazí mi ten jinak pěkný nepřeslazený pralinkový dojem.

Levandule ? Frézie ?  Anýz ?

Tak to tam naštěstí nemám, já skáču hned k tomu třešňovokaramelovýmu tonu, a pak karamelu s vanilkou a mandlema.

Tuhle vůni můžu ke snídani, k obědu, k večeři, neustále a pořád.

Je mi to jasné. Vím, že chyba je někde mezi mojí kůží a nosem, protože na fije voní nádherně zhruba tak, jak popisuješ. Však jsem se dlouho málem neodvážila sem tuhle recenzi vůbec kvůli vám dvěma vůbec dát, ale fakt to v ní pořád mám.

Dolce Vita

Skořicové parfémy ve většině případů miluju. Tady se objeví ihned po osvěžující růži a citrusových tónech magnólie s podobnou nasládle pikantní špičkou podobně jako ve Feminité du Bois (Shiseido). A když jsem se následně podívala na jméno parfuméra, zjistila jsem, že se mi nos vůbec nezbláznil. Pierre Bourdon Dolce Vitu vytvořil jen o pouhé tři roky později.

Avšak zatímco ve FdB pro Shiseido použil jen kousek broskve a švestky a další koření, tady je těch broskví a přezrálých a kandovaných meruněk na můj vkus už nějak moc. Rovněž hustá vanilka s coca-colově perlivým otočníkem v základu zřetelně převažuje nad jemně kořenitým santalem, čímž sice doslovně odpovídá první polovině názvu, jenže na můj vkus je už příliš sladká, ale hlavně málo orientální a ne tak propracovaná a to jak před reformulací, tak i po ní.

Vida, další Dior, kterého vnímáme naprosto odlišně, mně vůně vůbec nepřijde moc sladká, nemám tam moc broskví a už vůbec ne přezrálých meruněk (naštěstí)... a o vanilce zde bych vůbec neřekla, že je hustá... pravděpodobně díky otočníku je pro mne vůně nádherně jiskřivá...

Dlouhá léta to byla má signature, flakónů jsem spotřebovala víc než dost a hrozně mne mrzí, co z ní po reformulaci zbylo... Zrovna včera na srazu jsem si na toto téma posteskla jerry (shodou okolností jsem si ji pro připomenutí v neděli stříkla na ruku - zbyteček nereformulované verze je bohužel už jen velmi malý, tak používám už jen jako aromaterapii...).

Ač EdT, vždy na mne měla celodenní výdrž.

Midnight Poison

Dodnes pro mne zůstává jediným nositelným Poisonem. V úvodu osvěží mandarinka s bergamotem, aby se postupně proměnila v chladivě temnou, pačuliovou růži s pryskyřičnatou ambrou a koňakovou vanilkou. Jsem přesvědčená, že hlavním mozkem při vytváření Midnight Poisonu, musel být Jacques Cavallier a všiml si toho i Tom Ford, který jej pak přetáhl k sobě, aby si s MP trochu pohrál a ještě víc ho propracoval a vznikla Noir de Noir ;) .

Midnight Poison Elixir

K téhle variantě můžu říct jen to, že je na ní citelně poznat absence Jacques Cavalliera. Počáteční citrusy se tu krčí za náloží koření v čele s muškátovým oříškem, přičemž mandarinka to vzdala úplně. Teprve po rozvonění se projeví pačuliová růže z klasického Midnight Poisonu. Na rozdíl od něj má ovšem Elixir karamelovější základ, Francois Demachy tou krásnou koňakovou vanilkou už tady šetří. Nicméně i tak by to až sem bylo všechno v pořádku, kdyby se v dojezdu pačuli nepřeklopilo do prašně zemité polohy. V jiných vůních se mi tahle jeho podoba i líbí, jenže v případě Elixiru už růže díky tomu nepůsobí sametově, ale ušpiněně.

Oud Ispahan

Je velmi kultivovanou semišovou oudovkou evropského střihu s pryskyřičnatě ambrovým labdanem v úvodu, k němuž se záhy přidá navlhlá zemitost pačuli a turecká růže s nezaměnitelnou jemně kořenitou vůní s malinovým nádechem a po delším rozvonění ještě i vanilkově mléčný santal. Ale abych zase Demachyho nepřechválila, v podstatě vzal Richwood, ubral na pačuli a akorát přidal labdanum a krotký oud.

Ambre Nuit

To nejzásadnější, co je o téhle vůni potřeba říct hned na začátek, že vlastně není vůbec ambrová. Na začátku osvěží hořký bergamot s grepem a pikantně nasládlým růžovým pepřem. Potom už převezme hlavní slovo pačuli se zemitě pepřovou vůní guajakového dřeva, pár okvětních plátků kořenité růže s několika cedrovými hoblinkami. Po rozvonění už se to všechno jenom zahalí do kouřového obláčku labdana s koženým podtónem a to je vše. Marná sláva, Ambre Nuit pro mne vždy byla a už asi navždy zůstane jen nevýrazným odleskem dnes již bohužel nevyráběné Mitzah, byť má neskutečnou výdrž.

La Colle Noire

Exkluzivní a zároveň prvoplánově líbivá? Proč ne?! Hodně by mě zajímalo, jaká by byla její prodejnost v cenové hladině na úrovni např. Miss Dior BB. Podle mě by to musel být kasovní trhák. Jenže tím se pochopitelně nestane. Značný poměr dislajků na Fragrantice připisuji zčásti právě líbivosti (to se u exkluzivek přece nežádá) a částečně cenové nedostupnosti, resp. poměru cena/očekávaný výkon.
První přivonění mě spolehlivě přeneslo do rosaria. Překvapilo mě, že ačkoli májové růže jdou výrazně do skořicova (a tady je májová růže opravdu učebnicová!), nepřipadá mi La Colle Noire nijak výrazně hřejivá. Koření dodá na zajímavosti, ale rozhodně nehraje první ani druhé housle.

Víme už od Coco Chanel: „žena nechce vonět jako záhon růží...", takže u plnokvětých májových růží nezůstane. Jsou tu nádherné a je jich hodně, teď právě čerstvě ustřižené, cítím je zřetelně i se stonky (může za to santal?). Lehce vnímám i kovové ostří nůžek nebo kovové nádoby, které se používají pří výrobě růžových olejů. Slaný nádech, zřetelný v Gris Montaigne (hlavně přímo u rozprašovače nebo na papírku, na kůži až po rozvonění), přijde i tady. Je to typická vůně soli na kůži po vykoupání v moři a určitě i jeden z hlavních důvodů, proč jsem si Gris Montaigne „musela“ pořídit. Možná to má na svědomí ibiškové pižmo (ambrette), ale v La Colle Noire vnímám hlavně „bílé pižmo“. Vůni bílého prádla vyvařeného v mýdlových vločkách. Je fakt „bílé“, naprosto bez živočišnosti. Sice tím tahle vůně asi ztrácí body u mužů ;-) ale já si stejně nemyslím, že by si La Colle Noire nějaký muž chtěl koupit pro sebe.
Zatím jsem nevypátrala, co to je, ale z něčeho se mi trošku točí hlava. Je tam něco „opilého“ a nemůžu na to přijít. Jako by se ta růže chvilku koupala v nějakém vysokoprocentním alkoholu ;-) Ale možná tu opilost způsobuje moje marná snaha vdechnout maximum z jejích výdechů…

Přesně to samé napadlo i mě, že kdyby La Colle Noire vyšla jako další odnož moderní Miss Dior, měli by u Diora ohledně tržeb hned vystaráno.

No u mě pořád platí, že se mi víc líbí Gris Montaigne. Takže v podstatě jediným, čím mě La Colle Noire opravdu překvapila, zůstává její pětihodinová výdrž.

Vendulko, já bych teda chtěla mít obě. Protože se liší a přesto mi připadají obě skvělé. Výdrž je excelentní! Ale když můžu mít jen jednu, tak je rozhodnutí přesně jako u Tebe. Snad ne přímo proto, že se mi "víc líbí", ale proto, že Gris Montaigne je víc "moje", "pro mě" nebo jak to správně nazvat.

Gris Montaigne (stejně jako Chanel N. 18) mi opravdu přijdou jako dělané pro tebe na zakázku . Jsou originální, neokázale elegantní...

Díky.

New Look 1947

Od vůně s tak vznešeným názvem, odkazujícím na první Diorovu velkou přehlídku, na níž poprvé předvedl svoje slavné šaty s úzkými rameny, zúženým pasem, zdůrazněnými prsy a dlouhou, širokou sukní a proslavil se, jsem čekala hodně a nakonec se dá říct, že patří asi k tomu lepšímu, co je privátní kolekce v rámci svých možností schopná nabídnout.

Oficiální složení ho sice neuvádí, ale v úvodní fázi cítím kromě svěžího bergamotu, špetky tropického ylangu a tuberózy malinko i hřebíčkový karafiát. Potom najednou udělá elegantní otočku a s pomocí růže, pudrového kosatce a fialky se změní v příjemnou vůni kvalitních líčidel. V základu už New Look 1947 jenom zahustí vanilka.

Bois d´Argent

Ano, i já musím potvrdit, že Bois d´Argent je Demachyho variací na Bois d´Iris (Van Cleef & Arpels), jen trochu jinak poskládanou. Začíná rovnou kadidlem a sladce dřevitou myrhou. A i to kadidlo tu má svou počáteční chladnou mramorovostí blíž ke 450 (Farmacia SS. Annunziata). Až po pár minutách se začne zlehoulinka zahřívat.

Samotný kosatec tu nejde ani náznakem do mrkvova, ale rovnou má (i díky pačuli) vlahou zemitou podobu. Po rozvonění jej doplní naplavené dřevo se slaným minerálním tónem a zároveň jej zapudruje bílé pižmo. Dalším společným bodem je pak ambrovanilkový základ, který je v případě Bois d´Argent možná kapku medovější. I přes tu zřejmou podobnost to však nemění nic na tom, že je to povedená vůně.

Cuir Cannage

Jedna z mála vůní, o níž můžu říct, že si plným právem včetně intenzity a výdrže zaslouží nazývat se exkluzivkou a kožená každým coulem. V první fázi v ní po závanu hořkého neroli kůži imituje březový dehet, který vyvolává dojem pánské kožené tašky, načichlé tabákem. Jeho drhnutí postupně zjemňuje květinový puget uvnitř, zastoupený nesladkým pomerančovým květem a jasmínem. V té další fázi už se objeví i dámská kožená kabelka, která v sobě díky lehké stopě růže, kosatce a fialky ukrývá líčidla.

Granville

Spíš než exkluzivní vůní bych ji i viděla jako klasickou kolínskou, nicméně velmi povedenou. V úvodu je osvěžená bio citrusy a borovicovým jehličím, potom už je to sólo pro jednu z nejhezčích rozmarýnových vůní. Je ozdobená miniaturní snítkou tymiánu a posypaná drceným černým pepřem.

Tendre Poison

Budu se opakovat, ale tuberózovky nikdy nepatřily k vůním, jaké bych cíleně vyhledávala. S klasickým Poisonem jsem zkoušela chvilku koketovat, avšak vzhledem k tomu, že jsem se s ním poprvé seznámila až po jedné z reformulací s již lehce odfláknutým základem, jsme se nakonec neskamarádili. Ovšem v případě jeho ničím nezkažené „svěží“ sestřičky je to jiné kafe.

Tendre Poison se totiž díky trpkému bergamotu s hořkým zeleným galbanem už skutečně nese v zeleném odstínu, podpořeném lehce jedovatým česnekovým aroma asantu. Ale nebojte, jed už po několika minutách s pomocí sladkého růžového dřeva vyprchá a obklopí vás důvěrně známá vůně mýdlové tuberózy a pomerančového medu, okořeněného hřebíčkem a skořicí.

V tomto případě však byla tuberóza osvěžena neřezavou frézií, jejíž zásluhou nepůsobí omamně a naopak evokuje čistě vyprané prádlo, třepetající se ve větru na šňůře. Pomyslnou třešničkou na dortu je kulatý santalový základ s vanilkou a obláčkem hebkého bílého pižma, typově podobný samsarovskému. Ach jo, chci vrátit čas, kdy Dior tyhle skvosty ještě produkoval.

Jsou to u Diora blbci, co? 

Zrušit takovou krásu.

Tedy nejen tuto.