Frédéric Malle

Outrageous!

Existují antiparfémy, které bych nosit nemohla např. Lutensova L´Eau Froide. No jo, jenže ony existují i takové, co jsou tak divné, až jsou nádherné. A to je případ Outrageous. Luca Turin ji prý ve zkratce označil jako jablečné pižmo a přirovnává ji k jablkům, uloženým ve sklepě, kombinovanou s vůní napařovací žehličky. Ano, to tam najdeme, ale až později.

Na začátku to jsou nefalšované svěží citrusové aldehydy s vůní chemicky vyběleného prádla, pokropeného limetkovou šťávou, které právě ukládáme do obalů z PVC. Teprve pak se nám tam vkrádá to, co popisuje Luca. Jen ta moje jablka jsou uložená v dřevěných bedýnkách z vzdušného cedru a některá z nich jsou pokrytá krystalky zkaramelizovaného cukru a někde pod nimi se mi určitě schovává minimálně jedna snítka máty.

Znovu opakuju, sice nejsem svěženkářka, ovšem tohle je tak ujetým způsobem osvěžující, až je to vlastně skvělé. Vidíš Sergi, takhle se to musí dělat ;) .

Une Fleur de Cassie

Další mistrovský kousek pana Ropiona, tentokrát se točí kolem mimózy, kterou jsem si zamilovala ve Farnesianě. Ale pozor s Une Fleur de Cassie to nebylo ani zdaleka tak jednoduché, je to totiž znovu velká dáma s pořádným temperamentem (podobně jako Portrait of a Lady). Nesnaží se vám zálíbit napoprvé a hned na přivítanou vám to dá znát pořádnou dávkou svěže nahořklé zeleně, květinově pikantního karafiátu, špetky kmínu a lehce živočišného jasmínu.

Potom se zpoza mlhy jiskřících aldehydů vynoří „pudrová“ mimóza, trochu podobná té z Farnesiany, ale oproti ní je doplněná o skvostný temně fialový rtěnkový akord, medově nasládlou růži a noir „semišový“ podtón.

Když všechny tyto ozdoby časem opadnou, zůstává jen lehounká pudrovost mimózy s dvěma až třemi zrnky vanilky na dřevitém podkladu z „kouřového“ santalu a lehce drhnoucího cedru. V této fázi se blíží Farnesianě asi nejvíc, pořád je však ve srovnání s ní méně sladká a víc suchá a především: stále nesmírně podmanivá.

Musc Ravageur

(http://i121.photobucket.com)

V případě vůní od F. Malleho jsem dospěla k závěru, že se nevyplatí zkoušet je narychlo ve stresu, ale naopak je potřeba si na ně udělat klid a každé dát šanci podruhé i vícekrát. Zároveň v tom tkví kámen úrazu, že se vám dostanou pod kůži o to víc a přesně to se mi stalo i tentokrát. Devastující pižmo? Příliš silná slova, drápky ovšem má, to jo.

Po relativně jemném, svěžím a trochu nahořklém citrusovém úvodu se přižene mohutný prachový oblak nasládlé skořice (s sebou má na dlouhém vodítku i špetku hřebíčku, který za ním bezmocně povlává), takže pokud někam, tak Ravageur bych připojila k této složce. Pak se konečně začne hlásit pižmo.

Jenže ono nedostane příliš šancí působit špinavě, štiplavě (skrze jistou chvilkovou dřevitou pikantnost tipuji i pár cedrových třísek), upoceně, ani živočišně nebo jak to mám nazvat. Topí se totiž v husté směsi vanilky, tonky a krémového santalu a zůstává i ta skořicová stopa (už v jemnější podobě).

A když už se zdá, že se přece jenom skrze měkkou nadýchanost vanilky zachrání, dorazí ho neméně hustá hřejivá hořkoslaná ambergris s medově křupavou krustou na povrchu. Jen málo vůní vám zlatavě zahřeje prokřehlou kůži (na hodně dlouhou dobu) a Musc Ravageur k nim rozhodně patří.

Musc Ravageur - řekla bych, že je to vlajková loď, i novější vůně jsou jakoby ve stínu.

Musc Ravageur

Ohromně smyslné pižmo s vanilkou a skořicí a v jistém smyslu předstupeň Musc Kublai Khana. Neumím si představit svůdnější vůni pro teplé letní večery než právě Musc Ravageur, samozřejmě vedle Shalimaru. Vanilka a skořice nedovolují pižmu zajít až úplně do poloh nepřístupných nezletilým. Čím tepleji, tím skořicověji. Animální, elegantní a nezapomenutelné.

No, co jsem se bavila s Jakubem v Ingredients, tak tam třeba prý nejvíc v prodeji frčí Iris Poudre. Nevím ale, zda to platí stále. Rozhodně by ovšem bylo zajímavé zjistit, jak to má s tím žebříčkem prodejnosti FM celosvětově. 

Taky bych řekla, že Musc Ravageur (2000)  je vlajkovou lodí! I pro mě.

V tom roce 2000 bylo uvedeno najednou asi deset vůní a perel je tam víc (Iris Poudre, Lipstick Rose, Une Fleur de Cassie..).

Ale i některé z vůní následujícíh let zabodovaly a ve stínu rozhodně nezůstaly: Une Rose (2003), Carnal Flower (2004), Portrait of a Lady (2010) a předposlední Dries van Noten (2013).

Značka Fréderic Malle je pro mě asi nejoblíbenější značkou po Guerlainu. Všechny vůně považuju za skvělé ve své kategorii, obdivuju koncept a důslednost Malleho...  Naštěstí je v té kolekci i pár vůní, které mě až tak nebaví. No, Ellena, samozřejmě! A pak ani Eau de Magnolia mě neuchvátila. 

Vétiver Extraordinaire

(http://uiimages.parfumo.de)

Tato vůně je prý zvláštní tím, že vetiver tvoří celou její jednu čtvrtinu, zatímco u ostatních vůní je to méně. Začíná úderem velmi hořkých citrusů s nasládlým kořením, poté už se objevuje vetiver. Je nazelenalý, hodně suchý, překvapivě téměř vůbec ne štiplavý. Po rozvonění zůstává z původního koření už jen muškátový oříšek, který podporuje celkovou suchost vůně.

Dřevitému vyznění má podle oficiálních stránek napomáhat pět různých tónů. No nevím, já spolu s vetiverem cítím jen ostrouhanotužkový cedr a v drydownu velmi slabounké pryskyřičnaté tóny, ale to není na škodu. Musím však souhlasit s tím, že vůně jako komplex působí překvapivě křehce a jemně, přesto drží celkem dobře.

Cologne Bigarade

(http://boisdejasmin.com)

Tato vůně je prý podobně jako takový Vetiver Extraordinaire zvláštní tím, že obsahuje 50 % oleje hořkého pomeranče, což je pro kolínské nezvykle vysoké množství. No a musím říct, že je to jedině k dobru, protože ač si normálně s Ellenovým stylem nerozumím, tohle voní jako autentický, právě rozkrojený čerstvý grep s jeho citrusovou hořkostí, z něhož právě vymačkáváme šťávu. Nejprve ji řízneme trochou pikantního kardamomu, potom přidáme sušené okvětní plátky růže a i sušené zelené lístky z jejich stonků a vše uložíme na suchý hladký cedrový podklad. Velmi slušná letní polívačka.

Dries Van Noten

Nejen na oficiálních stránkách značky, ale i jinde se dočtete, že Dries Van Notena a Frederica Malleho pojí dlouholeté přátelství a jeho butiky byly jedny z prvních, které začaly zprostředkovaně nabízet vůně FM, a tak není divu, že vůně byla věnovaná právě jemu. A zase jako většina vůní této značky v sobě skrývá od každého trochu: je mléčně dřevitá, částečně gurmánská, zároveň i lehce orientální - vše, co mám ráda.

Svěží citrusový začátek v kombinaci s kořením (jemně pikantní zázvor, hřebíček a špetka muškátového oříšku) vytváří pro mě efekt, jako bych otevřela láhev šampaňského s citronovou příchutí, jehož bublinky mě příjemně šimrají v nose.

A vzápětí přichází na řadu to hlavní: nádherný mléčný santal, hustá krémová vanilka, mandle, pár zrníček skořice, překvapivě svěží jasmín a hřejivé pižmo ve vzájemném propojení tak vytváří představu večera stráveného u krbu (v drydownu je patrná i pryskyřičnatá stopa) s porcí máslových sušenek (ty jsou v Belgii poměrně oblíbené podobně jako vafle, takže skrze tuto gurmánskou stránku by tu spojení s Driesem přece jen bylo a oficiální plakát loni v butiku FM na Avenue Victor Hugo mi tento efekt potvrdil) a hrnkem teplého čaje s kapkou mléka. A takové představě jsem jen těžko mohla odolat.

Pokud jde o připomínku jiné vůně, já nebudu zacházet daleko, mně osobně skrze svou lehce orientální stránku (hřebíček, špetičku skořice, vanilku a pižmo) v jistém momentu nepatrně typově připomněla báječný Musc Ravageur, samozřejmě ve znatelně uhlazenější a odlehčenější podobě. To je ovšem jen jedna z jejích stránek, skrze ty další jí Bruno Jovanovič vtiskl svou vlastní podobu a já po této velmi příjemné zkušenosti budu zvědavě vyhlížet jeho další nové kompozice.

Eau de Magnolia

Asi tušíte, že snahou Frederica Malleho ve spolupráci s Carlosem Benaimem, který pro značku doteď dělal pouze interiérové vůně, vytvořit svěží vůni magnólie ve stylu kolínské a přesně toho se vám i dostane. Konkrétně jde o lehounké, nahořkle svěží citrusy s kapkou jiskřivých aldehydů a květinově krémovou magnólií.

Avšak jemně drhnoucí nazelenalý vetiver spolu se zemitými tóny krotké pačuli a navlhlým „sametově“ zeleným mechem ukazuje, že tohle není nebude jenom obyčejná kolínská s magnólií. Ovšem neočekávejte typické chladné tóny chypre, jelikož zde nám tak akorát stačí hasit hřejivou pryskyřičnatou ambru. C

elé to tak evokuje představu, jako když se snažíte zchladit sluncem rozpálenou lesní půdu s podrostem pomocí vody, následkem čehož z ní stoupá jemná pára. No a abych nezapomněla, jelikož jde o vůni postavenou na magnólii, nechybí nám ani zde stopa suchého cedru.

Celková kompozice není ani přehnaně čistotná, ani řezavá, ani přespříliš uhlazená, prostě od všeho tak akorát, aby dokázala poskytnout nesladké sofistikované letní osvěžení. A rozhodně se nejedná o žádnou tělovou vůni, do okolí dává o sobě přiměřeně vědět po dostatečně dlouhou dobu, i když to jsou pochopitelně spíše jemnější závany.

En Passant

Prakticky okamžitě mám na zápěstí deštěm zmáčenej (okurka) bílej keř. Vlhkost okurky nadále zůstává a přibírá k sobě mouku. Takže tu máme realistickej zmoklej šeřík, zelenou svěžest, mouku a nakonec ještě trochu toho pylu, kterej až příliš připomíná heliotrop. Takhle se udrží až do vyvanutí. Ano, je to nejzajímavější šeřík, co znám, ale i tak je pořád podobně nudnej jako běžný šeříkový soliflory. Olivia Gacobetti se rvala statečně, ale ta kytka už prostě taková je.

Před pár dny jsem v jiném vlákně psala, že by mohl FM zadat výrobu ambrovky.... a je to tu

Jmenuje se NOC, vytvořil ji Dominque Ropion a obsahuje oud, ambru a tureckou růži.

Na stránkách FM ještě není zmínka, ale objevila se včera na Fragrantice a už má dvě hodnocení, tak se snad brzo dočkáme i my. Má být uvedena do prodeje koncem října, zatím jen v Dubaji, snad se časem nějaký kousek zatoulá i blíž.

Ambra od Ropiona?! Sem s ní!

Já vím, skvělý odhad. Taky jsem jí zaregistrovala hned, jak se tam včera večer zjevila.

No z té Dubaje je to trošičku horší, ale jestli se opravdu časem objeví i někde blíž, tak po ní normálně skočím a nebudu koukat nalevo napravo, protože spojení Frederic Malle-Dominique Ropion-ambra, růže a oud, to je pro mě prakticky sázka na jistotu.

Ano, tak to jsem si taky říkala, že tu snad bych koupila i na slepo...  to prostě nemůže být špatné... přesně jak říkáš, téměř sázka na jistotu... tak jen doufat, že se objeví i někde blíž...

Frédéric Malle upozorňoval, že cena, jako vždy, zrcadlí to, co je uvnitř flakónu, takže těch 755 dolarů za padesátku nemůže nikoho překvapit. 

No tak v tom případě asi na slepo nic pořizovat nebudu... spíš vůbec nebudu   Tos mne tedy nepotěšila...

Četla jsem, že cena bude vysoká a na ledacos jsem zvyklá, ale tohle mě FAKT nepotěšilo.

Nebyl by problém flakónek časem sehnat, ale 3300 za odstřik, to by asi byl porcovací rekord. To je dvakrát víc než první Nectar a to byla ULTRA limitka...

Ale jsem pevně přesvědčená, že NOC je určitě nádherná a svoje zákazníky si (zejména v Dubaji) najde.

Nn, tak ona ma byt i stovka za 850 dolaru. To uz je o neco lepsi. Cenove to vychazi jen o neco draz nez April Aromatics nebo kosatcove limitky Armani, ale je fakt, ze pri te cene a zralejsi uvaze bych ji prece jen potrebovala zkusit, nez bych zacala setrit. Ta Dubaj je z ruky..