Frédéric Malle

11. srpna 2014 02:08
Offline Mitzi admin
Avatar
1093 příspěvků moje polička 11. srpna 2014 02:08

               

Frédéric Malle vyrostl v parfemářském světě. Jeho dědeček, Serge Heftler, byl zakladatel Parfums Christian Dior, Fredericova matka zde později pracovala jako kreativní ředitelka. Malle začal svou vlastní kariéru v roce 1986 v laboratořích Roure Bertrand Dupont. V průběhu let získal hlubokou znalost surovin, z nichž jsou složeny parfémy, stejně jako silný smysl pro čichovou harmonii. Skutečné pochopení struktury a akordů vůní mu umožňuje hodnotit složení parfému.

Frédéric Malle představil Editions de Parfums v roce 2000 jako zcela originální koncept. Pozval devět špičkových perfumerů, aby vytvořili své vlastní originální parfémy s plnou tvůrčí svobodou a bez finančních omezení, pokud jde o složky nebo technologii. Každý nos naplno vyjádřil svůj tvůrčí instinkt.

Konečným výsledkem byl senzační úspěch, jeho tvorba dostává uznání, které si zaslouží. Frederic Malle, který sám sebe popisuje jako "editora parfémů", od té doby spolupracuje s dalšími špičkovými perfumery a z původní kolekce devíti vůní jich má na kontě již 22. Byly vytvořeny ve spolupráci s perfumery: Jean-Claude Ellena, Dominique Ropion, Maurice Roucel, Carlos Benaim, Olivia Giacobetti, Pierre Bourdon, Edmond Roudnitska, Ralf Schwieger, Edouard Flechier, Michel Roudnitska, Sophia Grojsman a Bruno Jovanovic.

Vývoj vůně prostřednictvím tvůrčí spolupráce F. Malle s jedním z nosů je zdlouhavý proces, který obvykle trvá mezi 6 až 18 měsíci. Každá vůně začíná myšlenkou, "čichovou skicou", která může buď mít podobu materiální základny (směsi dvou nebo tří surovin) nebo počáteční touhy sdělit konkrétní emoce. Úkolem je vytvořit perfektní parfém, aniž by ztratili vliv původní myšlenky.

"Odstraňte všechno, co je nadbytečné nebo jen dekorativní" – to je krédem značky Frédéric Malle. Malle požaduje, aby každá vůně byla navržena tak, aby dokázala jedinečně „obejmout“ každého nositele, spíše než aby to byla jen "pěkná vůně."

Směs ideálů Frédérica Malle s výraznými osobnostmi parfumérů a úplná svoboda, která jim byla poskytnuta ze strany Editions de Parfums, vytvořily značku bez definovaného stylu. Její jedinečnost pochází z různorodosti. Z úcty k zákazníkovi i k parfumérům Frédéric Malle nemá zájem o pomíjivé výtvory.

Malle přenáší pozornost zpět na samotný výrobek: parfém.

(zdroje: http://www.fredericmalle.com, http://www.fragrantica.com )

 

Offline Mitzi admin
Avatar
1093 příspěvků moje polička 11. srpna 2014 02:34

A čím jiným začít než OUTRAGEOUS!

Na stránce http://www.barneys.com (což je jediný prodejce této vůně) se dočteme jen strohý popis:

This Outrageous androgynous fragrance, created by Sophia Grojsman and Frederic Malle, combines caipirinha, clean laundry, green apple, orange blossom, amber and cedar. Available in 100ml.

Trochu stručné na to, aby člověk koupil letenku a letěl vyzkoušet ;) Naštěstí krásnou recenzi napsal Chandler Burr a líp bych to rozhodně nenapsala.

Outrageous! je ukázkou talentu, originality a vize. Voní naprosto synteticky, ale v tom nejlepším slova smyslu – k přírodnímu světu má úmyslně asi tak blízko jako práškový džus Tang k pomerančové šťávě. Outrageous! není syntetickou verzí přírody, ale spíše osobitým dílem, jež ironicky odkazuje k přírodnímu světu a těší se z toho, jak všechny převezlo. Jde vlastně o vůni Tangu rozprášeného na plát polyuretanu, na němž leží hrozny, jablka a hrušky vyrobené z polyvinylchlo­ridu. Vůně petroleje té měkké záři vynalézavým způsobem dodává neklid. Jednou jsem Sophii Grojsmanové, která vůni vytvořila pro newyorský obchod Barney's Coop, řekl: „Když k vašemu parfému čichám, vybavuje se mi Mondrian: přísné, nepřirozené čtyřúhelníky uměle zářivých barev.“

Kdo nerad Mondriana, může zkusit taky. Ale "voňavka pro každého" to rozhodně není. Jako žádná z vůní s nálepkou Frédéric Malle.

 

 

    

Offline moudjahidine
Avatar
328 příspěvků moje polička 11. srpna 2014 20:21

Iris Poudre

Vetiver. Achjo. Vetiver s aldehydy ach achjo. Ten začátek je nakyslá Bas de Soie a beze srandy. Cokoliv od téhle vůně očekáváte, očekávejte ne dřív než dvě hodiny po nástřiku. Kdo by usuzoval hned a není milovník složitých kompozicí, bude maximálně zklamaný. Ono se to všechno nejdřív tak nějak musí srovnat, vetiver se musí uklidnit, aldehydy musí vyprchat, nasládlý ovocný tón se musí vymanit z područí nakyslosti a pak teprve se začne pomalu prosazovat to, co chceme a očekáváme. Pudrový kosatec. Jestli ho chcete, tak ale musíte zapomenout na všechno, co o něm víte. Malleho parfémy (a každá jedna složka v nich) jsou všechno, jen ne přímočaré a předvídatelné. A jestli je chcete docenit, měl by mít váš nos minimálně dokončené střední nikové vzdělání. Ten vetiver, který zpočátku připomíná pěst na oko, má svoje opodstatnění,a tím je hloubka, bez které by se nám to celé rozplynulo v pižmu a santalu. Vetiver vůni navíc pěkně narovná. Když se to všechno takhle pěkně připraví a nastaví, vyplatí se na kosatec počkat. A jaký! Velký sytě nachový sametový květ plný pylu i s celým stonkem. A do něj nenápadně sem tam vstupuje nezvykle sladký santal s minimálním množstvím pižma. Chvílemi se může zdát, že jsme někde ve vodách Autour de l´Iris, ale to bychom museli ignorovat vetiverovou kotvu i santalovou ladičku. A pokud jste se dovoněly až sem, buďte v klidu, zrada nepřijde žádná. Bude se vás držet dlouho a nerozlučně. Platí pro ni to samé, co platí pro Ravageur. Velký parfém i v kontextu nikových mazáků.

Dries van Noten

Ono je to s tim Driesem těžký. Čím dýl se s ním snažím sblížit, tím víc mě odhání. A tak zatímco moje kůže mi zavile podstrkuje Andrejčin spálenej citronovej muffin (s chuchvalcem šafránovejch pestíků, aby se neřeklo), vzduchem všude okolo mě se nese příjemná a uklidňující sladce dřevitá (abych nedramatizovala, tak spíš guajaková, o santalu a cedru nevím nic) vůně. Ono to drží, neni to žádná slabota, má to lehce sedativní účinky a sluší mi to. Ale hlavně je tahle vůně (k mýmu obrovskýmu zklamání) gurmánská – příliš gurmánská. Sušenky, muffiny, šafrán, citronová kůra, vanilka – tady se to prostě řítí jen jedním směrem. Dries van Noten je u mě vedená jako vůně příjemná, pěkná a plochá.

Musc Ravageur

Já snad začnu mít ráda i tu skořici. A právě tou začínáme. Skořicí nesladkou verze Rousse 1.1, do který k mýmu neskonalýmu překvapení bez mrknutí oka vtrhne jogurtovej tón Musc Maori. Tak bacha. Jogurtová Milka se skořicí zavání průšvihem, a to připouštím, že proti gurmánkám jsem se nikdy zvlášť nevymezovala. V pravou chvíli se naštěstí objevuje vanilka a ta kupodivu pořádně zamíchá kartama. Není to ještě sladší! Je to nejhladší sameťáček. Lehce exekutivní ambra přivře skořici kyslík a už mám konečně pocit, že tohle má důvod jmenovat se Musc. Ne tak Ravageur! Tohle není žádná pecka, je to jemnost sama. Ale to neznamená, že není cítit. Ona se prosazuje nenápadně, ale neuniknete jí. A přesně tohle je atribut nikovýho mistrovství. Nic netrčí, nic není navíc, neřve, ale moc dobře o ní víte. Uhlazená, úplně přesně sladká, tělová, intimní, hravá. Nikovka jako řemen.

Lys Méditerranée

Svýmu názvu je naprosto věrná. Mořská bríza, studenej pomerančovej květ a realistická lilie, která si hraje na dvojitýho agenta. Uměřená svěžest, pikantní špička, za kterou nejspíš stojí špetka růžovýho pepře… na to, aby z toho byla nuda, je tu moc zajímavejch komponentů. Při sebemenším pohybu lilie povlává všude okolo mě, naplňuje místnost lehce omamnou vůní, ale když dám nos k zápěstí, tak důkladně se schová za pomerančovej květ, že mám pocit, jako bych si ji snad vsugerovala. První dvě hodiny. Pak bleskově převezme otěže a pošle pomerančovej květ k čertu. Tehdy se prokazatelně přímo na kůži zjeví naprosto čistá lilie a po pobřežních asociacích ani stopy. Je velice jemná, ale v žádnym případě slabá. Kdo nechce hutnou, těžce omamnou lilii a zvládne typicky malleovsky pozvolný rozvonívání, tomu netřeba váhat.

Offline wendulka admin
Avatar
16579 příspěvků moje polička 13. srpna 2014 19:35

Iris Poudre

Zase jeden nádherně zpracovaný kosatec. Tento začíná nahořklým bergamotem, jemuž jistou květinovou „ostrost“ dodává karafiát. Potom už se vám v nose rozjiskří nálož aldehydů, pod nimiž se skrývá květinový puget – nic omamného, uhlazené bílé květy uprostřed s růží s krásným rtěnkovým akordem. Teprve po nich je tu konečně on, jemný elegantní kosatcový květ se stonkem, má i slabounký kořínek (náznak zemitosti, jíž pomáhá i suchý vetiver).

Velmi rychle se zahalí/zapudruje do nepřiliš sladké vanilky a prachové ambry a vůně se tak z počátečního „chladu“ zahřeje na tělovou teplotu. V drydownu se pudrovost nepatrně zvětší, jenže vůbec ne dusivě, spíš jen kosatec povznese a kolébá ho na svém obláčku, aby se mu hezky snilo. I proto v této závěrečné a nejdéle trvající fázi souhlasím s popisem vůně na oficiálních stránkách FM, který říká, že kdyby Iris Poudre byl částí oděvu, byl by to kašmirový svetr – klasický, ale osobní, vhodný pro většinu příležitostí a přitom se člověku neomrzí.

Offline wendulka admin
Avatar
16579 příspěvků moje polička 14. srpna 2014 00:10

Le Parfum de Thérèse

Historie této vůně je vám zřejmě známa, tak jen krátce pro připomenutí. Edmond Roudnitska ji původně vyvořil jako osobní vůni pro svou manželku (a spolupracovnici) Thérčse v polovině 50. let 20. století a tou po dlouhá léta zůstala, dokud ona sama nedala souhlas k předání receptury F. Mallemu a ten jí v roce 2000 uvedl do řady svých, tehdy nových, pozoruhodných vůní.

Je kontroverzní i samotná vůně? Rozhodně. Už jen ten počáteční přechod od světla do stínu a hloubky je podle mě geniální. Tím světlem mám na mysli počáteční svěží citrusy s pikantním pepřem a šťavnatou (až vodní) dužinou zralého žlutého melounu.

A pak už vůně přechází do překrásně táhlé hloubky. Kombinace husté švestky (její zralé dužiny), růže s medovým nádechem, který má na svědomí zřejmě jasmín :think: , tmavé fialky a drhnoucího (chvílemi lehce kouřového) vetiveru vytváří dojem toaletního stolku plného líčidel - máme tu rtěnku, tekutý i sypký pudr. A máme tu i dámu v dobových šatech od Diora s hladkými koženými rukavičkami, co od něj právě vstala a chystá se do společnosti.

(www.art-perfect.de)

A samozřejmě nesmím zapomínat na ty nazelenalé sametové tóny chypre v základu :srdce: . Protože jestli něco Edmond Roudnitska uměl, pak to byly právě vůně z řady ovocné chypre. Jó, to není žádné veselé rozjuchané ovocíčko, jak ho známe z dnešních parfumérií, tohle ovoce má úroveň.

Je to vůně hluboká a přece ne těžká, tajemná, ale ne vyzývavá, naopak nadmíru ženská a elegantní, zároveň laskavá, pro ženu femme fatale, jakou pro něj jeho Therese podle všeho byla. Vůně jde přiměřeně do prostoru, má skvělou výdrž a vůbec nejlépe se rozvoní, když máte kůži lehce prohřátou od sluníčka. To vetiver vůbec nemá tendenci sklouzávat ke kouřovosti a drží se (zřejmě i s pomocí fialky) v té pudrově sametové rovině. Pokud mi nějaká vůně má dodat pocit dámy z vyšší společnosti (classy, lady-like) a současně i vřelosti, Le Parfum de Thérese tuto úlohu vždy spolehlivě zastane.

Offline wendulka admin
Avatar
16579 příspěvků moje polička 15. srpna 2014 00:50

Une Rose

Velká růže to rozhodně je. A není vyrvaná s kořeny ze země, jak se na zahraničním webech častokrát dočtete, ona se nejprve koupe ve víně, ne červeném, ale v bílém. Nejprve se jeví jako šumivé, avšak přidaná medová sladkost a pár kvítků heřmánku bublinky zcela rozptýlí. Takto vykoupaná a "osvěžená" vylézá růže vychází vstříc slunečnímu svitu. Cestou se potkává s květinově sladkým muškátem, který ji pokropí pár kapkami červeného vína.

V tomhle kratičkém okamžiku nacházím vzdálenou podobu s Lyric Woman jen s tím rozdílem, že tato růže není červánková, tahle ho střídá dávno po ranním úsvitu a mlze a přichází do zahrady až během slunečného dopoledne. Místo vanilky ji doprovází trocha hřejivých živočišných, přesto příjemných, tónů a růže díky nim dostává zlatavý odlesk.

Tahle růže vážně není vyrvaná ze země s kořeny. Naopak. Ona do té lehce prašné země opět usedá svým dřevitým stonkem, aby ve sluncem zalité zahradě všem ukázala, že ona je ta jediná.

Offline wendulka admin
Avatar
16579 příspěvků moje polička 15. srpna 2014 11:55

Lipstick Rose

V případě této vůně mě zaujala její zvláštní "jednoduchost". On to vlastně už říká sám název, co máte čekat. A když nad tím tak přemýšlím, jako bych dala typově (nikoliv voňavě, protože každá z jeho vůní je specifická) vedle sebe do dvojice Dries Van Noten a Musc Ravageur, tak bych podobné duo udělala z Iris Poudre a Lipstick Rose. Nejenže byly obě uvedené jako první, ale i skrze aldehydový úvod a je to právě IP, která rtěnkový akord, než to rozparádí kosatec, také obsahuje.

Samozřejmě v Lipstick Rose jsou aldehydy citrusovější a obohacené o sladkokyselou malinu a rtěnka zde má krásnou "šťavnatou" červenorůžovou barvu zatímco v Iris Poudre voní spíš po fialovém odstínu. Ovšem i zde jsou patrné jemné pudrové tóny, které jsou lehce podporovány přidanou vanilkou, ambrou a suchým vetiverem. Nakonec se obě vůně zase se rozchází skrze "bonbónkovou" sladkost fialek v Lipstick Rose. Tím v žádném případě nechci říct, že by to bylo něco špatného. Vůni to dodává na určité hravosti. A pochopitelně podobně jako IP stejně výborně drží.

Offline wendulka admin
Avatar
16579 příspěvků moje polička 15. srpna 2014 12:05

Portrait of a Lady

Při pohledu na název vás možná napadne, že tady vás čeká nějaká orientálně zpracovaná klasická opuletní růže, ale podle mě tomu tak není. Tahle dáma je se vám nesnaží zalíbit na první pohled, je moderní, nezávislá, elegantní i krutá a hlavně noir.

Už na začátku vytasí svoje kořenité drápky, potřísněné krví (šťáva z nakyslého červeného ovoce). A pozor, dáma přichází! Zvedá svůj lehounký závojíček z nesladké skořice, aby se ukázala ve svojí hrdé elegantní podobě - květ i s dřevitým stonkem (v oficiálním složení sice o něm není zmínka, ale nacházím i nepatrnou, překvapivě velmi příjemnou stopu agar wood, takový další malý drápek). Aby to bylo správné noir, nesmíme zapomenout i na zemitost, kterou obstarává pačuli.

(http://akafkaesquelife.files.wordpress.com)

Ovšem tím, co dělá tuhle dvojici (růže plus pačuli) vyjímečnou, je jejich stříbrošedý (chvílemi až kovově chladný) prachový plášť z ambry, špetky pižma, kadidla a dalších jemných pryskyřic - jó, jak je ve vůni alespoň náznak chypré, jdu do kolen. A ona ta dáma není vůbec sladká, ani těžká, Dominique Ropion evidentně umí pojmout noir i vznosně.

Offline domenica blogger
Avatar
7966 příspěvků moje polička 15. srpna 2014 12:55

Lipstick Rose

mi přijde hodně zvláštní, mám ji dost ráda a občas na ni dostanu chuť. Doslova. Vnímám ji totiž skoro jako lehce gurmánskou vůni. Kombinace růže x fialka tentokrát nevytváří pudřenku, dokonce ani tu rtěnku, tohle zůstává někde daleko vzadu, jen tušené. Já cítím vůni hořických trubiček. Všechny ty trubičky jsou prázdné, bez náplně, až na jednu a ta má náplň trochu neobvyklou (na hořické trubičky :-) ) - malinovou. Vetiver je ovšem spolehlivou brzdou sklouznutí do vyloženě gurmánského území.

Offline fija
Avatar
897 příspěvků moje polička 15. srpna 2014 14:17

Portrait of a Lady je nádherná výrazná vůně s ohromnou výdrží, jde krásně do prostoru. Jeden z největších držáků, co mám. Láska na první přičichnutí.

Na úvod vnímám bobule se skořicí, které rychle (alespoň na mne) naprosto zastíní nádherná majestátní růže s výrazným santalem. Jako bych se pobyhovala v mísnosti, kde doutnají santalové tyčinky a na stole stojí obrovská působivá kytice červených růží. A v té místnosti strávím celý den... A ještě další dny mi tou krásou voní vlasy, šála, šátek... nádhera....

Offline wendulka admin
Avatar
16579 příspěvků moje polička 15. srpna 2014 15:54
Reakce na fija:

Kdo mi to ještě nedávno tvrdil, že neumí recenzovat vůně ;) ?

Jinak Portrait of a Lady se mi nedávno osvědčila, že je to držák za každých okolností vč. vysokých teplot v kombinaci s vhlkým vzduchem, kdy řada jiných vůní selhává.

Offline fija
Avatar
897 příspěvků moje polička 15. srpna 2014 16:25
Reakce na wendulka:

Tomu bych vůbec neříkala recenze, jen můj dojem z vůně. A držák je to opravdu převeliký, já tedy vůbec během dne nepotřebuji přestříknout a voním až do večera. A přesně jak píšeš, i v těch vedrech a vlhkém vzduchu....

Jen škoda, že není o trochu levnější ;)

Offline domenica blogger
Avatar
7966 příspěvků moje polička 15. srpna 2014 16:33

Portrait of a Lady i Une Rose jsou v teple úžasné. Já jsem po nich doposud sahala spíš na podzim a v zimě, především po Portraitu, ale ony se fantasticky rozvoní právě v teple až horku, jako orientálky. Vedro je trochu utlumí, nejsou tak výrazné a bohaté, ale jsou krásné, osvěžující a drží i tehdy, když ostatní vůně skomírají.

Offline fija
Avatar
897 příspěvků moje polička 15. srpna 2014 16:42
Reakce na domenica:

Une Rose znám zatím jen ze vzorečku od Tebe, takže žádné velké navonění se nekonalo, ale líbí se mi moc... už jsem tu někde psala... musím při nějakém dalším porcování pořídit odstřik a pořádně vyzkoušet... Láká mne dost.

Offline fija
Avatar
897 příspěvků moje polička 15. srpna 2014 16:47

Přála bych si vyzkoušet tělový krém k Portrait of a Lady. To musí být nádhera... Vždy když koukám na jejich stránky a vidím tam to mimimalistické balení, jen slintám... a zároveň zamáčknu slzu... Protože to je něco, co si nikdy nepořídím. Ta cena je příšerná.

Nezkoušela jsi ho náhodou?

Offline domenica blogger
Avatar
7966 příspěvků moje polička 15. srpna 2014 17:28
Reakce na fija:

Krém k Portrait of a Lady jsem nezkoušela, bohudík, protože to bych pak toužila nejen po krému ke Carnal Flower. Neznám jiný parfémovaný krém, který by tak nádherně provoněl tělo a okolí široko daleko. Je to zážitek minimálně srovnatelný se zážitkem z vůně samotné. Ten 200 ml kelímek musí vydržet neskutečně dlouho, stačí tak málo... přesto ta cena 

Offline wendulka admin
Avatar
16579 příspěvků moje polička 15. srpna 2014 18:31
Reakce na domenica:

Mně stačilo zkusit tělový krém Musc Ravageur a od té doby Ježíšek čeká piřpraven v plné polní :) .

Offline fija
Avatar
897 příspěvků moje polička 15. srpna 2014 19:17

A mají ty krémy k vyzkoušení i v Praze v Ingredients? Aspoň zkusit... i když to je asi cesta do pekel :)

Offline wendulka admin
Avatar
16579 příspěvků moje polička 15. srpna 2014 19:20

Dans Tes Bras

Zřejmě víte, že snahou Frederica Malleho ve spolupráci s M. Roucelem bylo vytvořit v případě Dans Tes Bras vůni teplé lidské kůže. No přiznám se, že kdyby něčí kůže takhle voněla, asi ze mě stane klíště . Tohle je totiž paní fialka.

Už na začátku vás ohromí směs nahořklého svěžího bergamotu, šumivého bílého vína (připomínka Une Rose), kořeněného hřebíčkem, kapkou aldehydů. Fialka má sice kratičkou snahu působit bonbónkově, ale tomu okamžitě učiní přítrž trocha „slunečného“ a zároveň malinko živočišného jasmínu, teplého kadidla a pačuli s typickými prašnými a zemitými tóny (v téhle fázi mi zase určitými způsobem vzdáleně připomíná Les Secrets de Sophie).

To jejich zásluhou se nám fialka změní v tajemnou sametově zelenou krasavici, poprášenou měkounce nadýchaným „pudrovým“ pižmem. Občas na nás svůdně zamrká řasami, složenými z šumivých perliček Coca-Coly (otočník), avšak „kouřový“ santal jasně ukazuje, že tahle dospělá dáma je nejen zelená, ale taky dřevitá. A když k tomu všemu přidáte skvělou intenzitu a výdrž, nezmůžete se už na nic jiného než na obdivné ách

Offline wendulka admin
Avatar
16579 příspěvků moje polička 15. srpna 2014 19:21
Reakce na fija:

Ano, právě v Ingredients jsem zkoušela a tvůj předpoklad je naprosto správný, přesně tam zkouška vede :) .