Jdu vám sem říct, jaká jsem kráva pitomá.. Máme 2 suchozemské želváky, ještě mladý, hodně rostou. A vždycky když změní ubikaci (terárko, venkovní výběh, chlaďák na hibernaci) tak jsou od minula větší a musím vychytat, čím si v zase můžou ublížit. A nevychytala jsem větrací lištu, ve které si jeden vylomil 2 drápky.. Řeším každou pitomost, vlhkost, výměna žárovek, vážit při hibernaci, dávat vápník, jestli jim prospěje víc pak choi nebo čekanka a toto mi ujde.. Asi to není tragédie, už dřív jsem četla, že ti akčnější takhle občas dopadnou a moc jim to neva, ale stejně..
A teda lehce k pobavení, jak tu byla debata o dědictví pro neschopnější dítě.. (dítě mám jedno, tak nemohu soudit) Zrovna tenhle želvák je ten větší bambula, není tak hezký ani schopný, jako ten druhý (krasavec a alfa-samec) a tím víc mě to mrzí, u toho druhýho bych si řekla "no tak lehký šrámeček ho ještě vykrášlí". Acho jo, já bych na něj i ten celý barák přepsala, na bambulu malýho..