A sepal, petal, and a thorn
Upon a common summer's morn—
A flask of Dew—A Bee or two—
A Breeze—a caper in the trees—
And I'm a Rose!
Emily Dickinson
Chvilka poezie
05. května 2016 10:38
petra.prvni
23. srpna 2016 13:49
Reakce na blackviolet:
a helemese 
Od ní si pamatuju jen jednu, snad je takto správně.
Mozek svým žlábkem jde / klidně a bez chyby / však tříska vzpříčí se / a lepší bylo by / zahnati vody zpět / když vtrhnou do dolin / a vyhloubí si koryto / a smažou z cesty mlýn.
Poněvač se mi zdá, že se zrovna k tomuhle blížím 
Reakce na petra.prvni:
To je pěkný překlad.
Nečti radši Dickinson, najdi si něco optimističtějšího 
.
petra.prvni
23. srpna 2016 17:51
Reakce na blackviolet:
Cetla jsem jednu pidisbirku a uz davno. Ovsem optimisticka basen, to zni skoro zlovestne. Neco jako " Uprostred vsech moznych ismu bez jakekoliv nahody, zrodil se plamen leninismu a roste mezi narody." A pak ze mi zakladka nic nedala :)
Reakce na petra.prvni:
Tohle jsem zrovna nemyslela, tyhle "optimistické světlé zítřky".
Ale třeba:
Slečno, slečno, vy se mračíte,
že po celý den vám pršelo?
Co by měla říkat tamhle ta malá jepice,
které pršelo po celý život?
(Jaroslav Seifert)
A narazila jsem na jeden jeho citát, který mě pobavil
Zvracející Francouz je mi bližší než zpívající Rus. 
petra.prvni
24. srpna 2016 15:07
Czesław Miłosz v překladu Josefa Mlejnka
KDEKOLIV
Ať se nalézám kdekoliv, na kterémkoliv místě
země, skrývám před lidmi své přesvědčení,
že nejsem odsud.
Jako bych byl vyslán, abych nasál co nejvíce
barev, chutí, zvuků, vůní, zakusil
všechno, co je
údělem člověka, proměnil poznané
v čarodějný seznam a přenesl tam, odkud
jsem přišel.
petra.prvni
10. zaří 2016 11:21
Konstantin Biebl
Škála
Tyčinky v tichých i bílých liliích
ve světlezeleném světle zeleně
Lolo Lolo
tma padá na jantar jak zlatá harfa v barvách sálá
žluť smutku purpur strun
jdou loukou tmou
(sbírka Zlatými řetězy, 1926)
Reakce na petra.prvni:
ha, našla jsem i tématickou , parfémovou, s "fiólkou" od vůně, v úryvku z básně Škádlení
........
Nedivte se, kdo se jednou
živé vody napil,
neustane, musí za ní,
jak už z mládí kvapil.
Jeho srdce fiólka jest
od růžové vůně,
v té to dýše manou ráje,
v té to věčně stůně.
Hoďte fiólku tu starou
třeba mezi smetí,
vůně byla v ní a věčně
díkem k nebi letí!
To je moc pěkné!
euridike Co se uchýlit sem?
svěženkář To je dobrý nápad oživit tohle spící vlákno.
.
... no když Valentýn, tak Valentýn...
18
lidé se berou pro ticho
které je slyšet jenom ve dvou
jinak to ticho neunesou
jinak je ticho přemůže
/Jan Skácel/
Ještě bych potřebovala, aby sem začala chodit & psát Miru ...
svěženkář ... no a já sem přicházím s takovou tichou a útlou poezií, Ty rovnou takhle bytelně a náročně! 
...děkuji za kompliment!.
Ale já "básním", jen když jsem hooodně rozšvihaná...
(klasika, že jo...), mně to jinak nejde.
(jednak jsem dost materialista, a druhak nejspíš i proto, že se hned tak z ničeho skládat nehodlám, a řeším. Nesnáším pocit staženýho břicha...)
!
A jinak - já to teda beru tak, že sem člověk může i s oblíbenou poezií jiných autorů, že sem nemusí jen se svou vlastní, protože jak nepíšu recenze, nepíšu nic - ale ráda čtu tvorbu jiných... 
Krásný a krásně vybraný! To je přesně to, co u Skácela miluju!
... ještě teda přidám jednu, kterou mám moc ráda...
POTOM
Jiří Pištora
Ještě se přihodí,
že louky kvetou.
V trávě se pohne hádek větru
a prosmykne se
netřeskem.
To všechno znám.
A děsí mě to.
Maličký déšť
chycený mezi keře
tam cuká křidélkem,
a už i zahřmělo:
Bůh jako poslední
za sebou zkouší dveře
a opouštěje
neodpouští.
.
Myslím, že autorem je Jan Evangelista Nečas...
Úsměv
Směje se, kdo má rád,
a směje se také, kdo lže,
a směje se úsměv úsměvů,
jenž ty dva spojit dokáže.
(William Blake: Úsměv)
