A nešlo by to naplánovat tak, že pojedete i s přítelem? Trochu to změní rytmus návštěvy, bude víc témat ( je to taky příležitost znovu vyprávět dvacetkrát recyklované rodinné historky). Jestli přítel není z Prahy, aspoň mu můžeš ukazat, kde jsi vyrůstala.
Tak to bych opravdu chtela. Pritel bohuzel nechce. Ale mozna ho jeste zkusim presvedcit. Je mi to zaroven trochu trapne, kdyz muj postranni umysl je vlastne ulehcit sama sobe. Utesuju se tim, ze bych treba mohla jet na den houbarit, to mi vazne chybi. A taky si zase nakoupim v oblibenych obchodech a zkusim sehnat halusky :D
Jak sehnat halušky? 
Ty uvaříš levou zadní i doma ( bryndza je možná v UK problém, ale na strapacky ingredience sezenes?)
Asi aj trochu chápem tvoje pocity... Síce ťažko súdiť, keď do toho človek nevidí a netuší, čo sa medzi vami stalo, ale možno majú tvoji rodičia podobné rozpačité pocity alebo vycítili, že ich navštevuješ už len z povinnosti. Mne sa tiež dosť často už "domov" na návštevu vôbec nechce, som rada, že som stade vypadla, to prostredie paneláku a vyčuchlých vzťahov (navyše brat býva stále doma s rodičmi, už rok po skončení školy stále nepracuje a je z toho o to viac dusno) ma vyslovene ničí. Ale to udržiavanie pravidelného kontaktu je pre mňa aj tak dôležité, predsa len človek si rodinu nevybral, ale má len jednu. Telefonát raz za pol roka si teda vôbec neviem predstaviť, my si voláme tak raz za týždeň-dva, raz za dva-tri mesiace prídem na návštevu. Niekomu sa aj to môže zdať málo, keď bývame od seba ani nie 200 km, ale myslím, že obe strany sú takto spokojné. Odkedy som začala chodiť na návštevy s partnerom, tak to ani nie je také hrozné a mám pocit, že naše vzťahy sa dokonca zlepšili, minimálne pred ním majú ešte nejaké zábrany a nemusím aspoň počúvať celý čas to ich hašterenie, ktoré mi vždy tak liezlo na nervy... 
Každopádne držím palce, nech to nakoniec dopadne aspoň trochu znesiteľne.
Mne totiz prijde, ze tohle je jedno z jidel, ktere opravdu nejvic chutna uvarene nekym jinym
Tak to neposoudim, ten " někdo" jsem zpravidla já.
Tak ten "postranní úmysel" proste vyklop. Potom o tom bude priateľ uvažovať úplne inak.
To je hrozný, ale i kdyby to ten doktor poznal, tak by to bylo bohužel jedno - pořád je to ten typ rakoviny, co se nedá léčit a postup je bohužel hrozně rychlý.
Solathis Postup při onemocnění mononukleózou se dost změnil. Moje máma s ní strávila v 60. letech na infekčním v izolaci taky pár týdnů, mě s ní přijmout chtěli, ale neměla jsem teplotu, jen opravdu příšerné mandle, tak mi dali na 3 dny prednison a pak jsem 14 dnů chodila na píchání penicilinu ( máma je teda trochu ukecávala, protože bylo dva dny před Vánoci a chtěla mě mít samozřejmě doma ). Měsíc jsem měla dietu a nesměla do školy. Synovec před pár lety byl prostě jen doma v klidu a myslím, že ani neměl žádnou extra dietu.
Moje dcera to taky odstonala doma, nesměla jen nic tučnýho, jinak normálně ATB a klid. Takže jsem vařila kuřecí segedín a krůtí svíčkovou z polotučnýho mlíka :)
Hmmm, ta se měla, mně máma vařila všechno na vodě...
To jsou strašné příběhy, co kdo zažije. A nejhorší je, že si ještě člověk potom vyčítá kvůli cizí neschopnosti.
Nojo, ze začátku jen dušené na vodě, tohle bylo, když už byla na tom líp. Mně to tak utkvělo v paměti, ty náhražky. A pořád jsem jí tehdy pekla piškot, že v tom není tuk, a ještě ho šidila o vajíčka.
Já jsem teda trochu podváděla - jak byly ty Vánoce, tak jsem každý den slupla alespoň jeden vanilkový rohlíček. 
Sťažujem sa na svojho šéfa (a asi i seba).Odkedy som mu povedala,že končím v práci,mám pocit,akoby som bola neviditeľná.Správa sa zvláštne.Viem,že to bol a je pre neho šok,ale také veci sa dejú a on sa bude musieť na ne pripraviť (je manažérom niečo cez rok).Mrzí ma celá situácia,lebo po x rokoch v zahraničí bol on prvý,čo mi dal šancu pracovať,veril v moje schopnosti,za čo som mu vďačná.Je to o to zložitejšie,že v práci máme teraz situáciu,že sa nemôžu prijímať novi ľudia.Takže som ho a vlastne i seba dostala do neľahkej situácie.
Jaj, to je mi lito, tohle je vzdy neprijemne. Proc vlastne koncis? Naslas neco lepsiho? At je to jak chce, ze se nemohou prijimat novi lide neni tvoje vina a asi nikdo od tebe nemuze ocekavat, ze ve firme zustanes na zivot. Ze svych dvou predchozich zamestnani jsem nakonec radsi odesla na nemocenskou, protoze oba nadrizeni si podani vypovedi vzali osobne, a mne doslo, ze potom, s jakym nasazenim jsem tam delala, jim vazne nebudu delat idiota, pokud to chteji hrat takhle. Za sebe bych rekla, ze pokud nekdo nechce, aby zamestnanci odchazeli, tak ma nastavit takove podminky, ze se jim odejit nebude chtit.
úplně stejná zkušenost s maminkou... jenom ne psychiatrie, ale léčili zánět žaludku, než se zjistilo, že je to slinivka... a přesně jak píšete, víc jak rok jsem se dávala dohromady...
moj prvy sef sa so mnou rok nerozpraval, ked som odisla. (obcas sme sa pracovne stretli niekde na konferencii). to sa stava. ze sa nemozu prijimat novi ludia nie je tvoj problem, naviac i ked je stop stav, tak nahrady by sa prijimat mali. pretoze to skonci nakoniec tym, ze sikovni ludia odidu a zostanu tam lenivci. vobec by som si s tym nerobila starosti.
Jednym z dovodov je dochadzanie-rano odchadzam z domu 6:20,domov prichadzam 19:35 (teda ak netrcim hodinu v zapche ako napr. dnes rano).Cize cez tyzden uz okrem prace nemam energiu a ani cas na nic ine. Mali sme benefit home office 8x mesacne,teraz sme klesli na 3 a postupne to pojde zrejme dole.Mohla by som mozno mat telework,cize viac-menej byt stale doma,ale to je vo hviezdach,za zasluhy,ucast na projektoch,atd.Postupne nam nakladaju viac a viac povinnosti,zodpovednosti,kadejakych nepostatnych reportov,az mam pocit,ze som sa uz na mile vzdialila od mojej naplne prace.
Ked som mu povedala,ze koncim,bol v soku.Myslim,ze v kutiku duse vedel,ze raz to pride,len to bolo asi priskoro.Mavame skoro kazdy mesiac pokec a vedel,ze nie som spokojna.Napriek jeho slubom sa nic nemenilo.Teraz mi daval navrhy,no uz som cakala dost dlho.Nasla som si novu pracu blizsie k bydlisku,s lepsou pracovnou dobou,zaujimavou naplnou prace.Tak dufam,ze to bude posun vpred.Len ma to tak vnutorne mrzi,ako to vypalilo.Ako si i Ty pisala,aj ja mam pocit,ze to berie osobne.Je este mlady a neskuseny,tak je to tvrda skola.
Ako som pisala,ono to nie su ani tak asi starosti,skor fakt,ze ma to mrzi.Netusila som,ze to tak zoberie.Chapem,ze nie je v lahkej situacii,ale v jeho pozicii sa musi naucit vysporiadat s takymi situaciami.Rozviazala som pracovny pomer dohodou,vdaka comu ma navyse 2 tyzdne.Viac uz urobit nemozem,v novej praci na mna emozu cakat donekonecna.
A ako som citala,v praci koncis aj Ty.Drzim palce pri hladani novej.Dufam,ze budes mat viac stastia ako teraz.
© 2014 - 2024 parfumanie.cz
