Dalia nejsem sice odborník, ale teplotu a kašel se neumírá, na sepsi ano 
Stěžovací vlákno
10. srpna 2014 17:31
Achjo.
A i pres tohle vsechno se i v tyhle dobe najde rada "popiracu", protoze driv lidi "neco vydrzeli" a nebyli tak rozmazleny, neresili kazdou blbost..no dosadit si lze dle libosti. Popirat deprese se vsak da i po osobni zkusenosti, kdy vas nekdo vyzvedne z..ehm..zdravotnickeho zarizeni. Ale hlavne, at se to nikdo nedovi. Me tohle teda vzdycky nepekne rozhodi 
Dalia Nemáš to lehké 
. A je dobře, že ses zbavila té stovky. Já si zpočátku, v tom pekle, vždycky řekla, dneska ještě ne. Prostě jen žít ze dne na den. S portem ti neporadím, jen, asi bych se klonila k tomu, že chřipka tě na životě neohrožuje, ale port ano. A opravdu je to třeba jen viroza, je toho moc. Nemocnou mám teď mamku i synovce, ale oba test negativní. A řekla bych, že jsou páníčci vždycky nějak propojení se svými zvířaty. Bylo až neuvěřitelné, jak s předchozím pejskem jsme byli propojeni s bolestmi zad. Když já sotva lezla, tak on také.
Děkuji všem, které sdílejí své osudy. Mám štěstí, že pochazim z psychicky odolné rodiny (nepříznivé geny úřaduji na těle, takže svět je v rovnováze) a i v okruhu přátel se zdá, že to není téma. Je pro mne obtížné rozpoznat trápení duše. A blbé je že ani u hodně blízkých osob. Když jsem to musela dostat výslovně naservírovaný, tak jsem to samozřejmě nepopirala a nezlehčovala, ale pořád je to pro mne jaksi neuchopitelné. Proto fakt ještě ještě jednou dík, protože mi to pomáhá si uvědomit, jak až nezvládnutelné duševní trapeni muze být.
Reakce na viktorka_od splavu:
Ellen já ti tak rozumím... a potřebovala bych taky říznout. jednu sobě asi:-)
Však já tobě taky. :)
Někdy bych si namlátila ještě zpětně.
Dalia ach, stále niečo, držím palce
Dali, držím palce, ať to co nejrychleji pomine (u nás prošla třemi rodinami nějaká viróza po sv. Martinovi, i nějaké zvracení bylo), a taky se přikláním ke konzultaci s lékaři. A vůbec bych se nebála jim říct své obavy, možná jsem měla jen štěstí, ale takřka vždy mi trpělivě naslouchali a vysvětlení mi pomohlo.
Makara Víš co, ono se ti to zda, že to není tema, protože když je někdo v pohodě,málokdo se mu svěří, prostě necítíš tam třeba takové pochopeni. Kamarádka měla takové střední deprese, dodnes je takova nalomena, tak ono je to na celej život asi a číhá to, kdy zas. Ale ona se s tím vyrovnávala tím, že to tak jako sdílela, netutlala, i když je ji líp tak o tom mluví, právě aby to nebylo takový tajný stigma. Teď je taková vrba všech, kdo má s tímhle problém, třeba se chce poradit nebo i jen potlapkat nebo to prostě jen říct. A těch lidí je tolik!
crazydaisy já ti tak moc rozumím. Když se mi před lety sesypal život jak domeček z karet, taky jsem přemýšlela o krajním řešení. Mám bohužel taky genetický zatížení, k tomu mám onemocnění, které má deprese jako jeden z příznaků. Chtělo se mi nebejt. Bylo tak úlevný myslet na to, jak by tomu peklu v duši člověk utekl.
O dětech jsem byla přesvědčená, že by to už zvládly. Jen starost o to, kdo by se postaral o rodiče, mi v tom zabránila.
No a teď už tu nejsou, i táta mi teď v pátek po dlouhém boji odešel a já se snažím tu prázdnotu a vyčerpání z posledních let nějak překonat a doufat v lepší zítřky. Radovat se z vnučky, těšit se, že se mi syn vrátí po měsících z ciziny.
Ale v téhle době je to tak těžký. Nejradši bych vlezla do postele a spala a spala a spala a probudila se na jaře do světa bez tohohle svinstva.
Karja Jako vím, že se s psychickou nemoci každý nechlubí. Ale netušila, že je toho tolik. S par opravdu blízkými kamarádkami jsem sdílela jejich neprijemne životní situace, "zachraňovala" po rozchodech a potratech, takže si myslím, že by se i svěřily s těmi vaznejsimi psychickymi problemy. Ale je fakt, že u podřízené jsem nepoznala, že trpí depresemi (pravda, do te doby jsme se bavily víceméně jen pracovně). Myslím, že to pro ni bylo ulevne a pro mne uzitecne být informovana.
Upřímnou soustrast. Touze spát a spát se vůbec nedivím. Protože na pořádný odpočinek máš sakra nárok. Tak jen přeju, ať ti děti a vnučka pomohou užívat i radosti života po tolika trapeni
Upřímnou soustrast
já musím říct, že tě hrozně ráda znovu vidím, i když máš smutné zprávy. Už jsem si opravdu dělala starost.
Jennyfor moc jsem na vás myslela držte se
Jennyfor upřímnou soustrast
Jennyfor Upřímnou soustrast.
Jennyfor upřímnou soustrast
Jennyfor objímám a upřímnou soustrast..drž se děvče, na jaře bude líp
Jennyfor Upřímnou soustrast. Moc ráda tě tady zase vidím.
