Reakce na Renusatko:
viktorka_od splavu Tohle je super varianta, jen asi na napuštění vany to nebude
.
ale bude prave!:-) vratka se otviraji dovnitr. asi si to nekde pujdu obhlidnout nazivo:P
Stěžovací vlákno
10. srpna 2014 17:31
viktorka_od splavu To mi připomnělo, jak se jedna paní v Americe zasekla ve vaně a neuměla vstát. Protože bydlela sama, taj ji našli až po několika dnech a vytahovali ji hasiči. po této zkušenosti si pořídila vanu s dvířky. 
Bledule tam by to mozna spis chtelo koupadlo pro hrochy
viktorka_od splavu Kdo ví, jak byla ta nová vana široká.
Bledule to jsi mi připomněla, jak mi šéf občas vyprávěl zážitky svého kamaráda kriminalisty, jednou prý byl u případu, kdy muž zemřel ve vaně asi na infarkt, a několik dní, než ho někdo objevil, tam přitékala poměrně horká voda, takže tělo bylo normálně vařené, resp. velmi pomalu tažené 
Teda to je série!! Jste si tu bez Karja vyhlásily soutěž
Ale nevím, kdo vyhrává, jestli Renusatko a rozsévač, Lamicka a odbočka ke Kláře, nebo Malenge a Julie pod balkónem 
Asi to kontumačně udělíme Jennyfor . Ježiši!!! Jakože zaseju poslední levanduli, omeju si ruce a on mi řekne "hm, hele tak asi jdi", na to prostě nemám slov.
Taky si to pořád pamatuju, i když jsem tehdy věděla, že má dlouhodobé zdravotní problémy, tak to bylo prostě nečekané... A vlastně asi nemine den, abych si nedala alespoň jednu její písničku, protože "na zimu mě vždycky schová Zuzana Navarová" /nevím, jestli znáš Condurango/ - a zima jednomu nemusí být nutně jenom v zimě...
Pinot Noir Jeden můj prastrýc umřel na záchodě, taky docela nedůstojné a taky musel být docela problém ho z té malé místnosti dostat.
Aranel môj ex to išiel "skúsiť" so svojou kolegyňou.
Neviem, aká bola pôvodná predstava. Asi, že sa vysťahujem, ona sa nasťahuje a ak im to bude klapať, tak zostanú spolu. A ak nie, tak sa môžem vrátiť. Ono aj 2x súžitie testovali. Vždy, keď sa rozišli, prosil ma, aby som sa vrátila späť mal u mňa smolu a tak zrejme šťastne sú spolu a skúšajú to 
Pinot Noir Jo, a ta voda tekla z karmy a já jsem v té době pracovala na dispečinku havarijní společnosti a posílala jsem tam plynaře, chtěli někoho hodně otrlého...
Reakce na euridike:
Připomnělo mi to známou, s manželem byli spolu dvacet let, tři děti - manžel "statečně", beze slova a bez varování, odešel jednoho dopoledne, kdy nikdo nebyl doma, sundal i záclony a závěsy z oken //poněvadž se budou hodit do nové domácnosti//, vzal si třeba i vánoční ozdoby, z mrazáku si odnesl tři husy, co dostali od tchyně, která má malé hospodářství - a měla jsem teda pocit, že tu známou nakonec nejvíc naštvalo to, že sebral ty mražené husy...
Ehm, pribeh z druhe strany, kdyz jsme se s muzem spolecne nastěhovali do jeho bytu (to uz jsme spolu byli 5 let) dostala jsem od tchyne nakazano, abych tam neporizovala nic, co by se nedalo snadno odstehovat, az se rozejdeme. Zrejme nejaky tajny prani, nebo co Kazdopadne jsme spolu 15 let a jemu jsem tohle povedela az po hodne dlouhe dobe.
Zina OMG, já vždycky šéfa podezírám, že si ty historky vymýšlí!
Pinot Noir Tak tuhle ne, ten telefon jsem brala já a s plynařem to domlouvala taky já :-).
Kokoska jak zvládáte tenhle negativní postoj? Protože aktuálně řeším totéž, jsem ráda, že si tu tímto ulevím, táta je nepohyblivý, odstěhovali se z města na chalupu a v zimě je to hrozný, musí se odklízet sníh, nemá si kde nakoupit, všechno je tam hrozný, ale když jen zmíním, že ve městě ještě mají byt, tak je chci zabít tím, že budou ve městě... a jsem jim k h..., protože jsem líná a neřídím, neunesu tátu do vany, nemůžu si brát každý týden dovolenou na nákupy (nedokážu nakoupit, co potřebuje, nebude si plánovat vaření, aby sestavila seznam)... Ke všemu, co navrhnu jako řešení se postaví negativně a nic tak nikdy nemá řešení. Zkoušela jsem po dobrém, po zlém, osobně si ale myslím, že je už psychicky mimo, ale od svých cca 15 let se opakovaně ptám, jestli by nemohla vyhledat nějakou psychologickou pomoc a prostě ona je v pořádku a se mnou je vše špatně, když už tedy někdy poslouchá, co říkám. Já se opravdu obávám následujících měsíců a let, protože mě psychicky ničí už jen návštěvy a telefonáty.
Zina hustý!
Reakce na Pinot Noir:
Mám v okolí taky pěkný případ sráčství: opustil partnerku po několika pokusech o umělé oplodnění ve chvíli, kdy se to konečně povedlo, s tím, že na to vlastně není připravený. Takže se vrátila k rodičům s dvojčaty v břiše.
Takovýho znám taky, ještě byl na sebe pyšnej, že se před odchodem(k jiný) obětoval.
Z mýho okolí: dobrá příležitost k ukončení manželství jsou její narozeniny; před lidma přece nebude dělat scény!
OliveOyl To se kdysi v mládí stalo mně. Po pěti letech chození a nějakého času společného bydlení řekl na večeři můj přítel rodičům (ne mně), že chce abych se odstěhovala. Když jsem se potom ptala proč, tak aby se vyhnul scéně doma. Zpětně s ním vycházím celkem v pohodě, ale jsem ráda, že to tak dopadlo.
Myrtila Ou, tak to je tedy nepěkné - a očividně to tedy řekla jen Tobě někde stranou, to je fakt nepříjemné, hlavně pak asi v tom dalším vztahu k tchyni... No ale hlavní je, že na její slova nedošlo, že jste spolu zůstali... /A chápu i to, že jsi mu to tehdy hned neřekla, taky bych to neudělala - s vědomím toho, že by to mohlo napáchat víc škody než užitku./
Zu u nas to tak strasne neni, nasi si uvedomujou, ze jim dost usnadnuju zivot s tim zarizovanim doktoru a doprovazenim. Kdyz je potreba, jedu za nima nebo jsou oni u nas. Vetsinou tak tyden, 14 dni, ale uz to bylo u nas i na 4 mesice, kdyz byli oba po blbych stavech a byla jeste potreba rehabilitace. Kdysi jsem se snazila nejak jim vysvetlit a presvedcit je, jak by co mohli delat, ale zjistila jsem, ze jsou veci, pres ktery vlak nejede a cim jsou starsi, tim vic se drzi sveho. Tak uz to neresim, nabidnu moznost a je na nich, jak se rozhodnou. Co me strasne, fakt ale strasne stve je, kdyz zjistim, ze maji nejaky problem a nic mi nereknou, aby neobtezovali. Nebo naopak matka vymysli nejakou blbinu, klasicky nakup ted hned a ve trech obchodech, a pak chodi a vzdycha a lituje me, co s nima mam prace. Porad si rikam jsou to stary lidi, ale nekdy bych nejradsi praskla dverma.
