jerry Já už jsem s tou cenou úplně smířená, mohlo to být i horší. A když jsem viděla, že ta podivná Francouzka platila trojnásobek toho, co se mi zdá drahé...
Jinak, byli jsme konečně na večeři s majitelem a bývalým prezidentem firmy a jeho rodinou. Už jsem tu psala, jak nás nečekaně navštívila jeho paní. Pozvali nás domů, aby se pochlubili zeleninovou zahrádkou. Tak to byl velký zážitek. Krásný dům s úchvatnou japonskou zahradou...do půlky zničenou, aby tam mohli nasadit pět rajčat, tři papriky, dva melouny...no bavila jsem se. A před okny mají napnutou síť, přes kterou se plazí goja, prý jí říkají "přírodní závěs", protože se často sází tak, aby odstínila dům.
Starý pán (odhadem tak 80) je moc milý, sbírá staré repráky, gramofony, magneťáky a podobně, má toho doma plné skříně. Dokonce nám nabízel, že si můžeme cokoli odnést, prý už je mu to k ničemu...a moc hezké bylo, že vlastnoručně sepsal jména každé rodiny (šla s nám i jeho dcera s dětmi a manželem), která se večeře bude účastnit (včetně našich, ale ta latinkou). Nejen hezké ale i praktické, takový tahák, protože některá japonská jména mi dělá potíž si zapamatovat na první dobrou, ve škole s tím dost bojuju. Vzal nás do luxusní yakiniku restaurace (takové to korejské barbecue, kdy si připravujete jídlo sami na stole). Moc se nehodilo fotit, takže mám jen jednu fotku na ukázku, jaké maso jsme jedli.