Paranormalni a jiné podivné aktivity

74SLena Dalia taky věřím. Některý lidi tohle vysloveně přitahují, jsou asi senzitivnější, nevím. Chodila jsem s klukem, kterej měl pár takových zážitků. Jednou jsem byla přítomna a myslela jsem, že umřu strachy, a to jsem nic nevidela, neslyšela, stačilo mi, když jsem viděla, jak má nahnáno :)

onetwoone Mám to od dětství. Mluvila jsem o tom s psycholožkou, která mi věří. Jinak o tom moc nemluvím, kdo to nezažil, neumí si to stejně představit. A vadí mi apriori potřeba racionality za každou cenu u většiny lidí, třeba u mé rodiny. Ti to prostě neberou. Nezažili to. 

No musím přiznat,že miluju starý zapomenutý židovský hřbitovy na okrajích měst a vesnic. Nevím přesně už kde to bylo, někde za Dačicema v lese, dlouho jsme ho s manželem hledali a když jsme ho našli, tak sice jsme tam vlezli, ale dle vyrabovaných hrobů to působilo dost děsivě, já měla celou dobu husí kůži po celým těle, i zježený vlasy. Po cestě zpátky jsem furt měla pocit, že se někdo na mě kouká, nebo spíš jde za náma. Bála jsem se otočit a ten pocit trval až do chvíle než jsme sedli a odjeli, nic jsem o tom pocitu neřekla. Pak manžel, racionální, praktický člověk, který na duchy, mimozemšťany a podobný věci nevěří a podle něj se vše se dá racionálně vysvětlit pronesl větu ze, který mě zamrazilo. Že nějak měl pocit, jako bychom tam nebyli vítáni, že jsme je vyrušili a něco nebo někdo nás celou cestu zpátky k autu až na kraj lesa sledoval, jestli jsme už vypadli. Měl stejnej pocit jako já.

A pak se mi stává, že za lidma vidím, nevím přesně jak to popsat, jasný beztvarý světla, něco jako kdyby za nima byli 1 až 3 malý rozlitý slunce v přecházejících barvách od červený / oranžový až po bílou. První jsem viděla za mojí kadeřnicí, to jsem v zracadle koukala kde se to jako bere ten optickej klam, musela jsem se i otočit a nebylo to jen v zrcadle, od kud to šlo nevím, ale měla za sebou nějakou záři a pak byli za mojí segrou, když byla nemocná, ty jí doslova obklopovali a tak nějak jsem věděla, že jak jsou u ní, tak že bude v pořádku a že to špatný bude dobrý. Pak jsem to viděla u nich doma na chodbě,když sestru propustili z nemocnice. Byl tam se mnou malinkatý synovec a ten najednou ukázal tím směrem kde to světlo bylo a jen tak pronesl dětskou žvatlatilkou, že je tady andílek a šel jako by nic dál. Tak to asi budou andělé? Nevím, ale nevídám je často, většinou jsou u někoho kdo má velké starosti nebo je nemocný, naposledy u kolegyně která byla na JIP a bylo to naposledy kdy jsem s ní mluvila, pak jí převezli na ARO a začátkem dubna umřela. 

Snažím se těmhle věcem vyhybat, nebo to nějak racionálně vysvětlit, moc o tom nemluvím, aby mě okolí nepovažovalo za blázna, ale prostě to tam je. Tak jako někdy přijedu někam třeba na zahradu ke známé a nějak tuším (většinou mám divný pocit v dlaních, jako kdybych v nich měla zahřáté oblázky), že v tý její pohádkový zahrádce se daří vílám a jsou tam spokojené. Ta zahrádka jako by měla nějakou jinou dimenzi, nebo tam čas jde tak nějak pomaleji jinak, než náš normální čas i když hodinky jdou pořád stejně.

Já jsem vůči podobným jevům, které tu popisujete, vnímavá asi jako bedna posypovýho písku. Ale věřím tomu, že někteří lidé vidí a cítí víc než jiní. Co my víme, co je za světem, který vidíme na který si můžeme sáhnout! Pokud platí zákon zachování energie, co se po smrti stane s energií lidského mozku, která je objektivně změřitelná? Zmizet nemůže, jen se změnit v nějakou jinou.

Kokoska  hezky řečeno

Kokoska

VVšude tady mezi námi jsou vesmíry, do kterých nemůžeme, protože prostě mají jiné rozměr. 

Taky mam za sebou takove nejake prapodivne zazitky, jedny me provazi od malicka. 
Pochazim z domu, ktery je noveji postaveny na miste, kde driv stal dum mych predku, jejich pudorysy se prekryvaji zhruba z pulky. No a ja mam od detstvi pocit, ze v tom miste prekryvu nekdo je, chodi tam, diva se na me, proste tam normalne s nami bydli. I jako dospela jsem se docela dlouho bala k te casti domu otocit zady, nedejboze byt doma sama potme, kolikrat jsem mela pocit, ze jsem videla, jak mi za zady v zrcadle presla silueta postavy, pripadne se odsud ozyvaly zvuky, jako by tam nekdo chodil, sem tam klaply dvere, proste jako za normalniho domaciho provozu. No a az v dospelosti jsem to nadhodila pred mamkou a bratrem (nejvic racionalnim clovekem, ktereho znam), a oni mi potvrdili, ze tyhle zazitky maji taky! Kratce po tom jsem si poridila psa, a ona od stenete chodi do te casti domu na neco stekat - samozrejme hlavne v noci. To mi ale nakonec pomohlo se s tema mistnima energiema, nebo co to je, srovnat, protoze vim, ze pes me na ne kdyztak upozorni. Ale teda i kdyz si rikam, ze to jsou prece moji predci, proc by proti mne neco meli, tak se v rodnem dome odjakziva citim nevitana a dost neprijemne. 

MP Marge já taky prosím odkaz

Není na tom nic paranormalniho, ale u nás v ulici a vůbec tady všude okolo, vyrostlo letos strašně moc vlcich maku. Uplne plantáže. Za dvacet co tu bydlím tam nikdy nebyl ani jeden. Zajímalo by mě jak se to stane.

Kora Já mám pocit, že letos se údržba zeleně tolik nehrne do sekání trávy, tak máky prostě stihly vyrůst :o)

DruI už mi je posekali..ale sem tam nechali ostrůvek, kde jich bylo nejvíc

Kora u cesty, kterou chodím do práce, jich je letos taky hodně. Asi makový rok.

Já nějaké zážitky nemám, ale mamka pro mě chodila, když chtěla vědět, zda nemocné zvíře přežije. Cítím tu prázdnotu.

MP Marge já taky prosím odkaz

​Pisu SZ, ale zapomnela jsem napsat, ze je to teda v anglictine, jestli nevadi?

MP Marge Môžem poprosiť aj ja?

carries Jasne! 

MP Marge Díky, nevadí

MP Marge já se prosím taky hlásím

Ignis Zaslano do SZ!

Damy, vzpomnela jsem si na jednu zajimavost z vyletu do Michiganu. To jsem byla jeste na magisterskem, a kamaradka me vzala do severniho Michiganu do mestecka, kde zije jeji maminka. Takove hezke mestecko na brehu jezera Michigan. No a tak courame po mestecku a ja najednou vidim takovej krasnej starej dum. Tak rikam kamaradce, hele, dum mych snu! A ona ze ne, ze to urcite nechci. Pry to je mistni "strasidelny" dum, ktery porad meni majitele, protoze pokazde, kdyz ho nekdo koupi a zacne vevnitr renovovat, tak se stane nejaka tragedie. Bud tam nevysvetlitelne zacne horet, nebo nekdo spadne ze schodu... Pry za poslednich dvacet let tam postupne zahynulo sest lidi! 

V dobe me navstevy byl dum prazdny a cekal na noveho majitele, akorat se pry ho nikdo uz nechce koupit, coz se nedivim.

Hele, tady je:

MP Marge Sice je vyfocen čerstvě vypulírovaný a za bílého dne, ale stejně vypadá jak ze Scooby-Doo. Tam nemůže nestrašit!