Mně se moc líbí jméno Jakub, ale svýmu dítěti bych ho nedala, protože by mu všichni říkali Kubo. Brrr!
Vtipy
20. zaří 2014 15:04
Len z tohoto důvodu jsme vyskrtali většinu hezkých jmen. Nakonec jsme se snažili, aby se jim dalo říkat tím obcankovym jménem. Zatím máme úspěch 1 ze 3, ale doufám, ze ti menší z toho časem vyrostou.
Len hele kdyz o nem budes od mala mluvit jako o Jakubovi, predstavovat ho tak, on pak sebe taky, tak bude proste Jakub. Známá má Michala a úplně silela z predstavy Míši, takže o nem od narození mluvili jako o Michalovi a je to cajk. Nejvic záleží na tom, jak sve dite mezi lidmi oslovuje rodina. V dospelosti at si vybere sám, treba mu Kuba vadit nebude.
Jo, tak bych to přesně dělala. Ale existuje víc hezkých jmen, ta to nebudu pokoušet.:)
Dnes mě pobavilo ...
stes Tohle bohuzel ne vzdycky funguje, ze by se diteti rikalo tak, jak se predstavuje a jak mu rikaji rodice. V jedne skupine lidi/komunite, kam jsme chodili s rodicema, se mi rika verzi jmena, kterou mi doma nikdo nikdy nerikal a kterou nemam moc rada a vlastne mi ani nezni jako moje jmeno. A automaticky mi tak zacne rikat vetsina lidi, kterym se predstavim kalendarni podobou jmena, protoze to je nejcastejsi domacka podoba.
Já jsem zas dost opožděná, tak jsem ještě chtěla dopsat, jak tu šla debata o tom posmívání kvůli jménům v dětství, že děti se mi kvůli jménu nikdy neposmívaly, ale od dospělých "Jitko, krávo, ha, ha, ha" slyším furt.
A asi už jsem ale psala, sem nebo vedle, že naši udělali s mým jménem velkej fail, protože když mi to jméno vybrali, tak zapomněli, že stejně se jmenovala dědova milenka, kvůli který odešel od babičky s dvěma malým dětma a několik dlouhých let byl nepřítomen (pak ho teda vykopla a babička ho vzala zpátky). A máma si na to vzpomněla až v mých 30 na základě jedný mojí hodně raný vzpomínky, kdy jsem se s babičkou bavila o jménech a sdělila jsem jí, že se mi její úplně nelíbí, a oa mi řekla, že ode mě to sedí "když já mám úplně to nejhnusnější jméno na světě". To bylo od babičky hodně neobvyklý prohlášení, takže mi to utkvělo, a asi tak o pětadvacet let pozdějc jsme to s mámou rozklíčovaly :-).
Zina No moje dcera ma jmeno ,,oficialne,, po mem dedeckovi, jmenuje se teda tak i muj tata a partneruv deda. Jenze se tak jmenoval i v mladem veku tragicky zahynuly stryc meho pritele a to mi on nerekl!!!! To jsem se dozvedela az nekolik mesicu po porodu, to me trochu znejistelo, ale rekla jsem si, ze i to ji prinese do zivota stesti;-).
Friga Moje dcera má tradiční české jméno po její prababičce, nikdy jsme jí tak ale neříkali, od mala jsme používali přezdívku, kterou ona pak i přímo vyžadovala, dokonce tak, že nejen ve škole, ale pak i v dospělém životě ji nikdo jinak neřekl a i v oficiálních mailech od zahraničních šéfů jsem viděla, že to používají také. A přitom je to jméno postavičky z Večerníčku 
Jennyfor To je hezky 
Trochu zavidim :) Mne vetsina lidi rika nejakou podobou jmena, ktera mi vyhovuje, ale na tomhle jednom miste a pak novi znami mi chteji rikat tou nejbeznejsi verzi, ktera mym usim nezni jako "moje" jmeno.
Reakce na Zina:
A máma si na to vzpomněla až v mých 30 na základě jedný mojí hodně raný vzpomínky, kdy jsem se s babičkou bavila o jménech a sdělila jsem jí, že se mi její úplně nelíbí, a oa mi řekla, že ode mě to sedí "když já mám úplně to nejhnusnější jméno na světě". To bylo od babičky hodně neobvyklý prohlášení, takže mi to utkvělo, a asi tak o pětadvacet let pozdějc jsme to s mámou rozklíčovaly :-).
No, to já to rozklíčovala rychle když jsem povila a pojmenovala dceru. Nic zlého netuše jsem vybrala jméno otcovy aktuální milenky, takže moje matka lezla po zdi 
barbucha Moje máma pojmenovala starší ségru stejně jako pojmenovala svoji dceru milenka mýho strejdy, existuje dokonce podezření, že byla jeho, teta prý dost řádila, ale moje máma o tom pochopitelně neměla nejmenší tušení. A hrozně vtipný je, že stejný jméno dostala i dcera sestřenice (tedy vnučka té dotčené tety), narodila se až po smrti babičky a nikdo neměl to srdce sestřenici říct, že její máma to jméno k smrti nesnášela a proč!
Garfie s těmi jmény je to stejně legrační. Já když jsem se rozvedla, tak si můj bývalý vzal ženu, která se jmenuje stejně, jako naše dcera, kterou jsme měli spolu dávno předtím, než jsme se rozešli. No a já si časem našla současného muže, který se jmenuje, jako náš syn, ještě starší, než dcera.
Ač jsem z rozvodu - rozvedl se on, aby mohl být s tou novou partnerkou - radost neměla, její jméno těžko budu nenávidět, když ho nosí moje vlastní dcera.
A v podstatě už jsou mi stejně vlastně oba volní, jak ex, tak ta jeho.
Torrah no musela jsem se trochu snazit, abych si vybavila, jak se jmenovala milenka mého muže. Mně to přijde legrační. A když vím, že měla ráda třeba sushi, tak ho přestanu jíst?
Pod vlivem nedávno proběhlé diskuze ve vedlejším vlakne mě tenhle vtip úplně rozsekal. Smeju se mu už třetí den. Snad se nikoho nedotkne..
Madam, můžete na vysvětlit, proč jste tělo svého zesnulého manžela hodila do kontejneru??
No..kdyz on si nepřál nic okazaleho..
Reakce na Jennyfor:
Friga Moje dcera má tradiční české jméno po její prababičce, nikdy jsme jí tak ale neříkali, od mala jsme používali přezdívku, kterou ona pak i přímo vyžadovala, dokonce tak, že nejen ve škole, ale pak i v dospělém životě ji nikdo jinak neřekl a i v oficiálních mailech od zahraničních šéfů jsem viděla, že to používají také. A přitom je to jméno postavičky z Večerníčku
Mě taky říkali postavou z Večerníčku, Ája z Maxipsa Fíka, ale já jsem to nesnášela. Ale strejda s tetou mi říkali Alka, to jsem úplně nenáviděla a když mi tak máma řekne, bezpečně vím, že je na mě naštvaná. 
Já to měla svým způsobem podobné... Jako dítěti mi mamka říkala takovým tím dětským oslovením, kalendářní podobu mého jména používala akorát, když mě chtěla napomenout. Když mi bylo asi patnáct, tak mě začala před lidmi oslovovat důsledně jménem bez zdrobnělin apod. Nějaký čas mi trvalo si na to zvyknout... a kolikrát, když mě tak oslovila, jsem se v duchu "přikrčila" s takovým tím pocitem, co jsem provedla... V současné době jakékoliv zdrobněliny nebo domácké podoby svého jména upřímně nesnáším a v klidu se proti nim ohradím.
No, jména... zrovna jsem zahlídla nějakou naši čerstvě slehnuvší VIP, která novorozenou dcerku pojmenovala Rumia.
Tak pokud se dočká i synka, Tuzemák se přímo nabízí!
Yvraine to mám taky, až doteď. Když mi někdo řekne celým jménem, jsem v nervu, co jsem provedla. :))
