Karja Naštěstí to zatím vypadá, že i druhé dítě vydrží v kočárku téměř cokoliv ;) Dnešní cesta nám zabrala čtyři hodiny, za tu dobu bych doma Viktora už potřetí kojila, v kočárku prostě chrní.
Vše o těhotenství a dětech
02. února 2017 08:39
Pinot Noir ty jo, ze tys jela k nam? Z kobylis, busem, ktery jezdi jednou za pul hodiny a jeste vynechava ten bezbarierovy...podle indicii to nemohlo byt jinam
Pinot Noir No tak to.je.super, ja kdyz byla tehotna tak jsem mela tu predstavu, co vsechno s miminem nepodniknu a nepodnikla jsem naprosto nic:-D. Ale ted jsem par kocarkovych mimin potkala a to je fakt jinej materskej komfort. Tak jsem zvedava, co to druhy bude za zivocicha. Ani ted nelze spolehat na to, ze dcera vydrzi v kocarku pres par minut, nastesti zacala u pekne chodit, takze kde neni provoz muze po svych.
přemýšlím už hodnou chvíli jak jsem to dělala, když žádný nízkopodlažní dopravní prostředky ani výtahy neexistovaly:D
Pinot Noir Karja kdyz jsem zjistila, ze druhe dite vydrzi bez kojeni 3 hodiny (v kocarku jeste vic, proste chrnel), tak jsem skakala nadsenim. Prvni jsem kojila po 2 hodinach, pul hodiny jsem stravila kojenim, pul uspavanim a za hodinu to zacalo nanovo.
viktorka_od splavu Sedelas doma:-D
viktorka_od splavu poprosila jsi o pomoc nebo jsi to vytahla sama? Ja dokud byl velky kocar, tak jsem jezdila nizkopodl. nebo jsem sla pesky (vyhoda mista, kde bydlime) a golfky jsem vzala sama. V dome vytah nemame, takze deti sly do golfek brzy.
Lamicka :-DNo jsem fakt zvedava. Ja jsem dceru snad tak dlouho ani neuspavala, ale proste nesnasela kocarek, ze zacatku cca prvni dva tri mesice jsme ji tam museli davat polospici a pak tam vydrzela, jen kdyz byla na spani. A kdyz se probudila daleko od domu, to byla tragedie, desnej rev vzdy:-D.
Karja nase zacala kocarek nesnaset, kdyz zacala chodit. Syn ho naopak miloval od prvniho okamziku, i noseni v manduce, to mozna jeste vic.
Lamicka tak ty starý kočáry se nedaly vzít v jednom, ne kvůli váze ale rozměrům, prostě to nešlo. lidi byli zvyklí pomoct, i když samozřejmě nebylo to vždycky příjemný, ale rozhodně jsem kvůli tomu neseděla doma:-) no a samozřejmě, hodně jsem chodila pěšky, nebyl zas tak velkej důvod jezdit někam daleko (obchody, lékař, všechno v dochozí vzdálenosti, když jsem se přestěhovala tak jsem prostě začla chodit jinam), než jet tři zastávky šalinou tak jsem se raděj prošla. výprava ke kamarádce na druhý konec města nebo k rodičům byla na celý den tak jako tak, ale pokud to šlo tak autem, samo. na běžné pochůzky jsem ale auto neměla.
No a dnes jsem premyslela, kdy nas petilety chlapec prestane spat po obede, a jak se tak na nej divam, tak mi doslo, ze je cely deda, ktery si vzdycky rad zdrimne po obede. A kdyz ne po obede, tak kdykoliv jindy. Tak mi doslo, ze spat neprestane:))
viktorka_od splavu tak pomoc se nakonec vždycky najde, já jsem jednou zbyla v autobuse úplně sama s hlubokým kočárkem a pomohlo mi pár cikánů, kteří šli zrovna kolem. Stalo se na pražském autobusovém nádraží. Netuším, co chtěl dělat řidič, byl opravdu morbidně obézní, takže zůstal sedět a čekal, co se stane 
Jinak pro mě není problém jezdit s kočárkem po jezdících schodech, kolikrát se mi ani nechce čekat na výtah, a na tu plošinu už vůbec ne.
Ale přijde mi tedy, že si lidi nějak odvykli vzájemně si pomáhat, natož se sami s pomocí nabídnout, když vidí člověka v těžkostech
viktorka_od splavu Tak to jsem ti chtela rict, ze peskobus:-D. Ja jsem tuhle jela autem asi 1200m na navstevu a hodlam v tom pokracovat, je to do kopce a vubec je to drina:-D
Mohučanka Nemyslim si to;-).
viktorka_od splavu je fakt, ze jsem ted nekolikrat pomahala nekomu s kocarem, v satech, kabelka mi padala z ramene... a pritom byl pokazde pobliz mlady chlap. Me tohle strasne vytaci.
Mohučanka no, doteď si pamatuju jak mi vystupující prostě odmítli pomoct (požádala jsem a dotyčný řekl ne, další mezitím vystoupili, no byl to nervák si vyhlídnout předem nějakou vhodnou osobu
tak jsem dojela až na konečnou. měla jsem vystoupit zastávku před, žádná hrůza, ale to už tam nikdo nebyl - takže mi musel pomoct ten řidič, který teda naštěstí byl toho schopen, ale nadšený nikoliv:P já jsem ale zrovna asi takový nesympatický typ, mně se dost často stávalo/stává, že mi i na požádání někdo prostě odmítne pomoc s ledasčím, spousta mých kamarádek s tím nikdy neměly žádný problém
Mohučanka To snad ne. Asi to myslíš obecněji. Ale v tramvaji běžně vídám, že lidé sami nabízejí pomoc, muži hlavně.
Ja som s kocikom nemala inu moznost ako ist autobusom, takze mi vzdy niekto pomohol s nastupom a vystupom. Jedno decko spalo v kociku a druhe tocne sedelo mu pri nohach. Auto mali nasi a malokedy sa dalo pozicat ani deti mi nemohli pomoct lebo obaja pracovali. Pomahali sme si s ostatnymi mamickami a striedali sme sa pri detoch. U nad su vlastne doteraz autobusy so schodmi a ziadne nizkopodlazne.
