Lamicka Jíme o něco později. Jde vlastně většinou jen o mě, takže si tu půlhodinu, hodinu počkám. Zásady, jako že se na jídlo čeká, jsou jistě fajn, ale v našem případě jsem se rozhodla, že aby dítě přežilo, nebudu na nich lpět.
Vše o těhotenství a dětech
02. února 2017 08:39
Já jsem vypozorovala, že když není jídlo včas a syn hlad předrží, asi se dostane do hypoglykémie a pak už je všechno špatně, takže se do něj nedá dostat jídlo ani pití a je jenom protivný. Když už je v tomhle stavu, dá se to ještě zachránit mlíkem, protože na něj se dá utáhnout vždycky. Když tomu stavu chci zabránit nebo sám přijde, že chce jíst, nečekám, až bude třeba za půl hodiny nebo i víc oběd, protože to už znám, dám mu něco k jídlu a pak obědvá s námi, když je oběd hotový nebo později, v podstatě z něj má odpolední svačinu, ale sní ho celý. Pro mě je to lepší, než do něj horko těžko nacpat tři sousta a mít zkažený zbytek dne. On asi každý snáší hypoglykémii jinak, mně se dělá špatně, synovi asi taky, manžel, když půl dne nejí, je mu to jedno. Dvouapůlletý dítě ještě nechápe, že mu je špatně z hladu a že mu bude dobře, když se nají. Ale většinou jíme společně kolem poledne.
Reakce na Lamicka:
Pinot Noir dynda a to pak nejite spolu? Nebo vy pockate s obedem? Ja naopak deti ucim, ze pred jidlem se neji, ze na hlavni jidlo muzou klidne pul hodiny pockat a hlavne chci, abychom jedli spolecne.
Jak starý máš děti? Já jen, že ten požadavek na společné stolování mi přijde u dejme tomu ročního/dvouletýho ještě dost zbytečnej, resp. spíš o žaludeční vředy 
dokud se nenaučí jíst po lidsku 
tak stejně z toho jídla nic nemám - vždyť je to každou chvíli jídlo na ubruse, na zemi... převrhnutá sklenice, dítko zapatlaný až za ušima, chce přidat, nechce tohle sousto... mami, mami... samozřejmě s dítětem sedíš u stolu (a posluhuješ), ale dávala jsem přednost najíst se v klidu až když po obědě spalo, protože u společnýho oběda se mi stejně za chvíli roztřásly ruce a bryndala jsem polívku jak to malý dobytče
Jasně že pokud se sejde celá rodina, tak jde o něco jinýho, ale mamina na mateřský je s dítětem imrvére, takže nějaký zanedbání nebo nevšímavost a z toho plynoucí deprivace nehrozí, ne?
(a taky se jen ptám!)
barbucha Jo, najist se v klidu:-D. Taky uspavam a celou dobu myslim na jidlo:-D. Ale my to stolovani doma nikdy moc nevedli, sedet spolu to jo, ale kdyz nekdo nesel, tak nesel a kazdej si nandal sam u sporaku, ja treba vylozene nesnasim nandavat druhymu!!! To delam fakt vyjimecne. U partnera se takhle jidava se vsim vsudy, jednou jsem se ho na to ptala a prej to nesnasel, od puberty se mu prej celou dobu honilo v hlave, ze neni jejich:-D
Lamicka pricemz teda mamka je proste jenom ucitelka s dlouhou zkusenosti, zadnej psycholog:)))))
barbucha presne, ted mlada vyfasuje misku se lzici a ja se tu pulhodinu proste koukam jinam a pak jen posklizim pripadnou katastrofu, ze bych si u toho vychutnala obed fakt nehrozi:D ted tu navic imrvere beha d nahym zadkem, no mame doma veselo. Jak tohle budu provozovat se dvema harantama netusim
asi mam moc velkou (nebo malou) predstavivost.
barbucha jsou docela velke, hned jak jsem ten dotaz napsala, tak jsem zacala premyslet, jak jsem to delala, kdyz byly deti male, ze se vlastne ptam nekoho, kdo ma deti mnohem mensi nez ja...
Kdyz byly male, tak jsem je nakrmila a pak se najedla ja, tak od 2 let jsme jedli spolecne a pak nasledoval uklid (a ano, casto jsem nevedela co jim ). Cekani na jidlo jsem dodrzovala tak od tech dvou let. Kdyz nekdo prisel o neco driv, ze ma hlad, tak jsem mu nabidla jablko. Ale pisu o detech, ktere ji hodne a bez problemu. Kdybych resila nejedlika treba jako Pinot Noir asi bych to taky delala jinak, nevim.
Jen si rikam, ze mi prijde dobre, kdyz dite vidi rodice jist a jde ke stolu s pocitem hladu (ted nemluvim o vyhladovelem a rvoucim diteti). Neumim si predstavit, ze dam diteti mensi jidlo a pak mu za pulhodinu dam obed.
Syn je druhy den na letni skolicke ve skolce a pada tu jedno sproste slovo za druhym 
.
Já jsem teda na společné jídlo pes 
od té doby, co dcera jí to co já, takže tak asi od roka, jíme společně mezi 12 a půl jednou. Normálně sedíme spolu u stolu a jíme lžíci a/nebo vidličkou. Když má hlad dřív, dám jí třeba kousek sýra nebo když spolu vaříme, tak užírá. Ale ona je, bez jakékoli mojí zásluhy, na stolování dost šikovná, třeba není problém jít do restaurace. Na jídlo se čeká, než ho pan kuchař uvaří a když se vynadívá po hospodě, tak s sebou mívám nějakou knížečku na prohlížení.
Nandavat druhým mi nevadí, právě naopak - když je lidí víc a natahujou se přes sebe nebo než jedna mísa pokoluje, tak to mám desetkrát hotový, navíc pak na stole neni k hnutí přes všechny ty nádoby, talíře a sklenice. Jako svátečně jo, ale fakt svátečně.
My taky museli "stolovat", ale nevim od jakýho věku, předpokládám že až tak školního (Lamicka ) a já s tím, vzhledem k výše popsanému, vřele souhlasím páč u nás platilo ještě starý dobrý dítě má být vidět a ne slyšet, což malýmu harantovi nevysvětlíš a když se pokusíš, bude ječet desetkrát tolik. Zejména v restauracích bych to věkový omezení zavedla, a to zákonem pod drakonickým trestem, hned společně se zákazem nalejvání mladistvým
Lamicka Jako že se něco přiučil? :-)
Mohučanka my tiež jedávame zhruba v tom istom čase a teda akože spoločne. U nás nie je zatiaľ problém, že by bola hladná skôr, pretože do pol dvanástej máva doobedný spánok. Po zobudení dostane ovocie ako oneskorenú desiatu a zhruba o tej dvanástej pol jednej obedujeme. To je akurát tak hladná. Akurát že nazývať to spoločným stolovaním je dosť odvážne :-)
Ono to společné jídlo dostává hodně na frak teď s miminkem, někdy se vyhrabeme ven docela pozdě, takže se vrátíme z hřiště celkem pozdě a když ještě vařím, kojím, vařím, klidně se stane, že je starší hladový dřív, než je oběd. Když oběd ohřívám, je to o dost lepší, to většinou stihneme. Ale fakt se líp oběd dostane do dítěte, který není úplně hladový, dneska jsem do něj nacpala 10 kuliček vína a dobrý to bylo, snědl pak 100 g ryby!
999 ano, rozsiril slovni zasobu z lonskeho skolniho roku
Lamicka Syn mého kamaráda, předškolák, po prvním fotbalovém tréninku pozdravil personál jeho restaurace: čus, buzeranti a babičce, když je pozvala na oběd, řekl: ty pičo, babi, to je ale dobrá polívka... :-),
Když si táta pořídil novou rodinu, tak jsem u nich zažila poprvé pravou svobodu rodinného života. Jídlo je navařené a každý si nandá, kdy má chuť, včetně malých dětí. Nikdo nikoho nenahání, nikdo nic neřeší. A světe div se - funguje to. Oni se ty lidi najadi a hlady neumřou a u toho stolu se sejdou i tak, ale tak nějak živelněji. A mně přijde, že je ten společně strávený čas pak nějak i kvalitnější, protože je dobrovolný. A o nemyslím nijak ve zlým proti jiným modelům, ale mně se to takhle líbí. Navíc ta pohoda pro všechny ...
