uzamčeno
Dalia dali držím palce. já si myslím, že to je intuice, pokud se teď cítíš víc v pohodě. je možné, že si tušila, že ta předešlá léčba nezabírá.
Mě se tyto věci taky špatně vysvětlují, ale třeba jsem byla úplně v háji, už když se muž vracel poprvé z nemocnice. Přitom tehdy měl tu prognózu výbornou, žádnej racionální důvod k tomu nebyl. Jak se přes nás převalili ty infekce a další hospitalizace, tak se cítím mnohem líp, i když ta prognóza je teď vlastně mnohem otaznější a pravděpodobnost problémů vysoká. Vysvětluji si to tím, že už tam není nic skrytého.
Dalia Zdravím Dali. Asi si pamatuješ, že jsme si trošku psaly o synech. Máš v životě hodně naložíno a moc Ti přeju, ať léčba dobře zabírá a je to jen a jen lepší. Zajímalo by mě, jak píšeš v úvodu, že ti rakovina něco dala. Napadá mě jen, žes potkala během léčby dobré lidi, jinak já mám dost problém s tím rčením, že všechno zlé je k něčemu dobré. Tak jestli bys to mohla trochu rozvést...
continuity Nemám pro to logické vysvětlení, ale při poslední léčbě jsem cítila, že nezabírá. Někde v podvědomí. I když jsem samozřejmě doufala, že se pletu. Nyní jsem mnohem klidnější, vyrovnanější a mám z té léčby lepší pocit. 
Marbuša 
... pamatuji.
Co mi nemoc dala? Nejvíc si považuji toho, že mě naučila mít se ráda. Vážit si svého těla, na kterém jsem dřív hledala jen chyby. Děsila mě každá vráska a šedivý vlas. Nenáviděla strie a vytahané břicho po těhotenství. Přišla mi hnusná moje prsa, moje boky, zadek ... nadávala jsem svému tělu a styděla se za něj. A pak kvůli rakovině tělo trpělo a duše s ním. Ale nezradilo mě. Mám zdravé srdce, kosti, mozek, plíce, drží se to čisté. Tělo mi dovolí jíst, cítit vůně a plno dalších věcí. Najednou k němu cítím lásku. I přes jizvy. A nějaké kilo navíc nebo dalších pár šedivých vlasů ... neřeším. I přesto se žena může upravit a působit alespon trochu hezky.
Díky nemoci jsem poznala pár nových přátel, získala kamarádky. Poznala sdílení radostí a bolesti i strachu v té nejsurovější podobě. Seděla jsem u lůžka ženy, které už moc času nezbývalo a vyslechla její strach a mluvila s ní, hladila ji, ač jsem sama byla vyděšená k smrti.
Uvěřila jsem, že po smrti těla je něco dalšího. Tuto víru ve mně zakořenil vlastní prožitek opuštění těla a pak odchod syna na druhý břeh a jeho znamení pro mě, že stále je.
Dalia Milá Dali, chci Ti jenom napsat, ze Ti strašně moc držím palce. Ať nová léčba zabírá a vedlejší účinky jsou co nejmenší!
Prosperina A já Ti za to moc děkuji!
K té závěti. Já mám takovou tu deštníkovou pověrčivost. Nevezmu si deštník - zmoknu, vezmu si ho - neprší, uzavřu cestovní pojištění - nebudu ho potřebovat, přibalím paralen - nebudu ho potřebovat, ale běda, kdybych si ho s sebou nevzala. Jestli už jsi do závěti řízla, zkus to rychle dotáhnout. Bude to jako ten deštník. A už na to pak nebudeš muset nikdy myslet. Ani jednou.
dynda Dobře, něco na tom je. 
Drž se!
dynda Děkuji, snažím se o to.
Dalia jsem moc ráda, žes tohle vlákno založila. Přeju, aby nová léčba zabrala s taky aby zafungoval "deštníkový" efekt závěti. Tzn. Ze bude hooodně dlouho jen založená v šanonu u notáře.
Je to fakt zajímavé, jak si většina lidi nepřipouští, že jsou na tomto světě dočasně. My s mužem zrovna tak - tu a tam o závěti mluvíme, ale samo, že ji pořád nemáme. Teď to téma otevřeli tcháni. Považuji to za rozumné, protože podle mne tím výrazně zjednoduší období po svým nejbližším. Přišlo mi, že jim i vyhovuje mluvit o tom se mnou racionálně, jako s ne úplně dotčeno osobou.
Dalia jak je ti dnes, nevadi ti ta prudka zmena pocasi?
Antje Není mi moc dobře, ale je to tím chemem. I když opravdu ta platina byla horší.
Děkuji za optání.
Změny počasí cítívám vždy. Hlavně mě u toho bolí srůsty v břiše, po operacích.
Dalia nj, to je jako jizvy, boli to i rok...
Preju at je to lepsi, od utery ma byt lepsi pocasi, bude veseleji a budes se rychleji uzdravovat
nakoukla jsem, přečetla a přeji sílu a energii na tenhle boj.
moje první tchýně onemocněla v pětatřiceti po narození mého bývalého.Byla to úžasná ženská, hodná,od dětství to měla těžké, ale pto druhé by se rozdala.hodne jsme si povidaly,ona si dala vždy cíl, nejdřív avy se dožila až malý (můj bývalý) povyroste, začne chodit mluvit, až půjde do školy,až dostuduje, až půjde na vojnu,az se ožení,az bude mít děti.Dozila se vnoučat,byla skvělá babička, bezmezně milující, když bylo dětem 5a 3 dostala leukémii, tenhle boj už nezvládla, bylo jí 65.Prestoze je to skoro třicet let a nesplnila jsem ji poslední přání,co mi šeptala při poslední návštěvě, abychom se nerozvedli, nosím ji pořád v srdci, vím že i ten rozvod by pochopila.moc na ní vzpomínám a někdy si s ní povídám...a pak brečím 
Toto vlákno bylo na žádost uzamčeno. Z důvodu technické chyby sice v omezené míře možné je do něj možné i tak vložit příspěvek, ale prosím uživatelky, aby tak nečinily. Děkuji za pochopiení.
bylo mi divně že ti jde a omlouvám se
