To je ale přesně to o čem píšu, byly kruhy, které měly přístup ke vzdělání velmi ztížený, ale prostě se to dalo, znova opakuju, netřeba mi tvrdit, že se mám dovzdělat, když hlásám, že "zas tak moc se nedělo". Znám několik historek, že nevzali na medicínu, ale vzali na chemii, ne poprvé, ale třeba potřetí, jinými slovy těch co byli odmítnuti v prvním roce z kádrových důvodů bylo hodně, ale pak záleželo na vůli, vůbec chuti se pod režimem vzdělávat a samozřejmě ochotě akceptovat, že místo lékaře budu laborant nebo místo právníka zootechnik, ne každý a chápu to, je tak nastavenej.
Ta část "prostě se to dalo" je celkem zjednodušení, takový to "protože jsem v tomhle konkrétním případě mohl já, tak ty ve svém konkrétním případě můžeš taky" , podle mě asi záleželo na konkrétním případu, jak se to zrovna sešlo, člověk a jeho původ a přesvědčení, pak jakou funkci (a jaký razítko) měl soused, co mu záviděl kozu, jak moc a do jakejch konců mu tu kozu nepřál , jakej soused (spolužák, příp. jiný obsluhovatel razítka) se slitoval etc.,.
Mí prarodiče jako velmi drobní zemědělci (a lidovci) s kopou dcer byli v podstatě vyhnaní do státního statku nesmyslnými dodávkami, které z principu nemohli splnit, starší holky musely do fabriky, jen mámě se podařilo dostat na medicínu, protože se a) dobře učila, a za b) slovo tam v té době měl profesor, komunista, který seděl s dědou v lágru, a přes jiné politické přesvědčení si pánové po válce udrželi velmi dobrý vztah., a ten tam mámu dostal.
.... 
