Mutziputzi
ok
jinak, jak tady včera několik lidí souznělo s textem Holce, tak já zas nemám co dodat k textu, který postnul Kamil Fila, pro mě je to přesné a výstižné a tenhle úhel pohledu na veřejný dopis, na Prchala a na Klusáka sdílím:
Spílat Vítu Klusákovi, že se dopustil něčeho nemorálního a nevkusného, když napsal veřejně dopis svému švagrovi, Marku Prchalovi, v duchu a) "Klusák sám ve svých filmech manipuluje a nemá Márovi co vyčítat", případně b) "kde bere tu drzost hrát si na někoho morálnějšího", nebo c) "není správné prát na veřejnosti soukromé věci" vychází hned z několika myšlenkových chyb.
1) Ať už Klusák dělá svoje filmy jakkoli, vždycky je z nich poznat, že to je autorská práce s informacemi a reprezentacemi a každý divák s tím vědomě a aktivně pracuje. Není možné, aby ty filmy někoho zmanipulovaly ve smyslu, že by si nevšiml, že s ním to dílo něco dělá a něco on/ona (divák/divačka) dělá s ním - vyžaduje se zde vlastní interpretace, ne podléhání jednosměrnému sdělení. Zásah těchto filmů je navíc nesrovnatelně menší než lživé a manipulativní statusy a billboardy z dílny Marka Prchala (které jednoznačně vyvolávají sektářský kult osobnosti). Rozhodně Klusákovy filmy nevyrábějí nové Babišovy voliče.
Vít Klusák dobře píše, že Prchal vyrobil naprosto neexistujícího, mnohem lepšího Babiše, který je díky tomu přijatelný, protože vypadá jako bodrý, vtipný lidumil, co umí být nad věcí a zajímají ho obyčejní lidé. Bez této falešné aury už by Babiš šel dávno od válu jako Vít Bárta z Věcí veřejných.
2) Je úplný nesmysl, že právo kohokoli kritizovat by měl mít pouze ten, kdo má úplně čistý morální štít, protože takový nikdo neexistuje. Stejně ale tak to neznamená, že tím pádem nejde rozlišit, jestli někdo je morálnější než někdo jiný, případně, jestli jeho pracovní/myšlenková pozice je morálnější. To samozřejmě jde a jenom hodně otrlí frikulíni z reklamek a jim podobní jsou schopni tvrdit opak.
Klusák dělá společensko-kritické dokumenty (které jsou samozřejmě záměrně atraktivní a efektní), ale jeho cílem není lhát, že zločinec a psychopat s diktátorskými sklony je fajn strejda. Naopak, snaží se najít to temnější pod povrchem, ale zároveň v některých jeho filmech nechybí soucit s lidmi, co neměli v životě štěstí. Klusákova pozice a pracovní náplň jednoznačně je morálnější než Prchalova.
3) To, o čem píše Vít Klusák, už dávno není soukromá rodinná záležitost. Je to celonárodní problém a věc veřejného zájmu. Lidé mají právo vědět, kdo a jak vyrábí Babišovi jeho image, a že je to úplně nad rámec všeho, co dosud bylo normální. Prchalův psychologický profil není jenom jeho vlastní charakteristika, ale je to něco dobově příznačného, jde o lidský typ, který v současnosti jen čistě na "přání klienta" páchá ve společnosti nejvíce zla. A je správné to jako zlo pojmenovat. Že to Klusák píše možná pateticky, je pravda, ale je to spíš náš strach z patosu v době všeprostupující relativizace. Mluvit o nové totalitě, udavačství, lynči apod. jsou hysterické píčoviny a ztráta smyslu pro proporce.