Lolita Lempicka Si Lolita Eau de Minuit
Značka LL rozhodně nepatří mezi ty, které zkoumám. Vždy mě zatím odradil univerzální mentolovo mátovo lesněnkový závan, kterým se vůně otevřela, a já vzala nohy na ramena a recenze skončila dříve, než začala. Začátek v tomto případě byl nesmělejší, vlastně naprosto nicneříkající – krotký cukríkový obláček, květinka jakási nedomrlá, kapka lolitího peprmintu. Zkoumajíc složení (hrachor, vanilka, pačuli, ambra) říkám si, že to by člověk spíše vymámil z jalové krávy tele, než z této squadry trochu charakteru. Za pár minut mám to nehorší za sebou – protivná štiplavá sladkost dospěje do podoby marmelády ze směsi zahradních plodů (jahody, třešně, maliny …) a ambra se projeví docela slušným medově tabákovým tónem. Stále mi ovšem vadí pačuli – je takové divně hipíkovské; suše hlinité a současně i namoklé, obávaný odér plesnivého sklepu se naštěstí nedostaví. Je mi ovšem jasné, že pokud by vůně dostala příležitost v chladnějším deštivém počasí, nebytové prostory by mohly zaútočit plnou silou. Svého maxima vůně dosáhla velmi brzy – po zhruba hodině se rozhodla vonět jako pleťové mléko, které jsem si nedávno koupila v Lidlu. Neutrálně nasládle, opatrně ovocně a ještě opatrněji květinově. Pokud by jí byl navoněný někdo v mém okolí, nevadilo by mi to, a nejspíše bych parfém vůbec nezaregistrovala. Ano, toto je typický mainstream – líbivý, neobtěžující, nevybočující z řady. Hezká a hodná vůně pro „holku odvedle“.