Původně jsem si říkala, že vůně od Oriflame jsou územím, na které se dosud žádný Sheldon nevydal, rychle jsem si ale uvědomila, že to není tak docela pravda, kdysi jsem vlastnila báječnou a bájnou Freyu /a protože byla fakt božská - a měla na to s ohledem na jméno jistě neoddiskutovatelný nárok - přestala se relativně brzy vyrábět, jak už to tak bývá/ a poměrně nedávno Innocent White Lilac, který jsem si pořídila díky recenzi jerry - a udělala jsem dobře. Teď jsem ovšem dostala rovnou dva flakony /a asi dvacet deka vzorků/, takže nadešel čas se vydat na víceméně neprobádané území...
SUBLIME NATURE TUBEROSE
Asi nebude žádným velkým překvapením, že tahle tuberóza opravdu nevykvetla pro vyznavače tuberózy opulentní a /někdy až nesmyslně/ smyslné. Oriflame jistě nechce své zákazníky pohoršovat a šokovat, protože pohoršený a šokovaný zákazník má tendenci stát se zákazníkem bývalým, který svá eura začne utrácet jinde, třeba u Avonu. Takže ne. Tudy by cesta nevedla. Oriflame tak přivedl na svět tuberózu jemnou, ovocnou, je v ní taková ta křehká a rozechvělá vábivost, to ano, v tom tuberózu poznávám, i to je jedna z jejích tváří. A snad pro tu jemnocitnost jí tu dělají doprovod dřevitě zelené snítky jasmínu, sluší jim to spolu, tak proč ne...
Není to nic nového pod sluncem, prostě další variace na "zkrocení zlé tuberózy", příjemná, oddechová, tak nějak celkově bohulibá... Teoreticky bych měla výhrady k projekci, vůně se drží spíše u těla, ale u tuberózy to vlastně někdy může být kladný aspekt...
Poznámka pod pomyslnou čarou - parfém Sublime Nature Tuberose byl vytvořen pomocí technologie „Sublime CO2“, což je přírodní a ekologicky udržitelná metoda extrakce, která využívá CO2 k získání extraktu bez použití vysoké teploty a chemických rozpouštědel.
SUBLIME NATURE TONKA BEAN
Čistý destilát z lehce přeslazeného crème brûlée, jehož měkká hladina byla s nezvyklou přejícností přelita lučním medem a esteticky doladěna umně složeným ornamentem z mandlových lístků a vanilkových lusků, z nichž se do medové polevy pomaličku propadají stovky malých černých zrnek.
Bez výhrady se to ovšem z mojí strany neobejde - v mém světě se od mandlově vanilkových vůní očekává hutnost téměř hmatatelná, ta tu ovšem tak nějak není přítomna, škoda, vize dobrá, provedení je ovšem tak nějak kompromisní /což je nemilé i s ohledem na to, že se Tonka Bean ohání tvrzením, že se jedná o parfém/.
A další poznámka pod čarou - autorkou této vůně je Nathalie Lorson, která má na svědomí mé oblíbence Another 13 a Poivre 23 od Le Labo, Petits et Mamans od Bvlgari, Santal de Kandy a Vanille de Zanzibar pro Boucheron /a to je tedy nějaká VANILKA/, nicméně je tu taky to Black Opium a Fame Lady Gaga, no vždycky to prostě nevyjde...
A ještě k výše zmíněným vzorkům – všichni víme, že cestování podzemkou je dobrodružná záležitost, tak třeba já jsem při přepravě tohoto vzácného nákladu vyšla na světlo boží s podezřele vonícím Kankenem – a taky že jo... Vzorek doslova rozbitý napadrť. A co je nejhorší – snad nikdy mi jakékoliv zavazadlo nevonělo tak pěkně – jemný semiš, sladké dřevo a tmavě pudrové fialky, můj zápisník voní taktéž skvěle, papír celou vůni jistě tak nějak zkultivoval... Na svědomí to vše má Eclat Amour /stojí za ním Pierre Negrin – mj. TF Japon Noir, Amouage Journey/, mám tedy chuť prostudovat si ho důkladněji , ale zkušenost mi říká, že na kůži se rozvine o poznání méně radostně...
) nebo 
, ale myslím si, že toto je tak dobré, že nemá zmysel sa ošívať, že "iba" Oriflame!
???!!!
a doplnila až teď.
???
