Růže mám ráda. Pokud vypadaj realisticky. Vlastně mnohé bych mohla nosit.... Tak jen na co si vzpomenu:
Lady Vengeance (Juliette Has A Gun) - to je moje srdcovka, poněvadž to je dědečkova zahrada, kde jsem vyrůstala. Žluté růže na záhoně a vlhká vůně hlíny a trávy, v pozadí uklidňující sladkost. Hlavně růže a pačuli a pižmo který to uhladí. Přijde mi velmi klidná a nekonfliktní, jako všechny Julietky co jsem vyzkoušela, ale zdá se, že jsem s tímhle názorem dost osamocená (ale mě opravdu krásně přilne ke kůži).
Rose Absolue (Annick Goutal) je jenom růže, růže jako živá. Pro Šípkovou Růženku na spaní. Na normální nošení to moc není, ale na večer doma je to krásně pohádkově zasněný.
La Fille de Berlin (Lutens) - spíš než berlínská holka je to pionýrka. Obraz kterej se mi k ní vybavuje je terezínskej památník u Malý pevnosti, modrý nebe, slunce, spousty růží na tý obrovský ploše s křížema, holky v modrejch košilích a s červenejma šátkama, a k tomu vědomí těch studenejch temnejch chodeb co jsou hned za branou. Za krásnou čerstvou červenou růží je cítit mokrý zrezavělý železo a chuť krve (kombinace pepře a pižma mi obvykle vadí, ale tady v tom nacházím zvrhlé potěšení). Takže se mi tuze líbí, fascinuje mě, ale nosit bych to asi nedovedla.
Sa Majesté La Rose (Lutens) - to je růže. Ne nějaká fotka nebo realistická kresba, ale zobrazení celý bytosti růže , včetně duše a krajiny ve který roste a chuti půdy a včel co na ní sedaj a lásky zahradníka. Krásná, orosená po ránu, odtrhnu nalomenou větvičku a ona trpce zavoní, je v ní spousta svěžesti a života. A jak slunce stoupá, rosa osychá a růže sládne. Je úžasná, ale nesmí na ní bejt moc vedro. Do mlžnýho vlhkýho rána je to nepřekonatelný. A je teda dost nepřehlídnutelná.
Cabaret (Gres) - Kráska a zvíře. Ta část pohádky, jak kupec odpočívá u pobořeného domu v lesích a utrhne růži pro svou dceru. Svěží keřová nešlechtěná růže (a asi mnohem víc gerania než růže), a pod tím dřevo a písek a prach prohřátý sluncem. Taková nenáročná příjemná vůně, beru si ji když chci něco ne moc výraznýho, i do přírody je fajn.
Nahéma (Guerlain) - slavnostní růže. Besídka na konci opečovávaný palácový zahrady při večerní slavnosti. Podvečer, voní růže a spousta dalších šlechtěných kytek, příšeří a teplá letní noc a ostrůvky světla ze svíček a lampionů, dámy v dlouhých šatech, oduševnělý klid. Dost výrazná, a je to taková dáma, že se přizpůsobí každé společnosti a dá se vzít na vyjímečnou slavnostní příležitost i na běžné nošení. Dost se mění podle počasí a vlhkosti, ale krásná je vždycky. Jen ve vedru a uzavřených prostorách bych s ní byla hodně opatrná.
Incense Rosé (Tauer) - drzá růže. Slečna pošťuchuje všechny okolo špičatým bergamotovým klackem, je rozesmátá od ucha k uchu, a není možný ji umravnit. Ale když jde do tuhýho, jako kouzlem se promění v zodpovědnou dámu, která vý o životě svý a všechno zvládne. Ale ta radost je furt přítomná... Je to nádherný, mohla bych to nosit kamkoliv, a ta drzost s radostí jsou tak pěkně vyvážený, že vlastně doopravdy nemůže vadit, spíš pošťouchne a oživí. A rozhodně to není žádná zakřiknutá chudinka.