Narodil se 14. 6. 1943 v malé francouzské vesnici Lagnes blízko Avignonu v oblasti Provence, takže léto s rodiči trávil nejen u moře v Nice nebo Cannes, ale i v Grasse. Sám říká, že to mělo kromě toho, že jeho otec byl chemikem, což je parfemářství relativně blízký obor, hlavní vliv na to, proč se rozhodl pro tuto profesi. Těžko by ho prý parfumérský svět oslovil stejně, kdyby žil třeba v Paříži nebo na severu Francie. V této souvislosti rád vzpomíná na květinová pole, především na ta s jasmínem, který byl cítit ve vzduchu, jakmile jste se přiblížili ke Grasse.
(http://do5ctr7j643mo.cloudfront.net)
Pro parfémy se však nerozhodl ihned, stačil předtím vystudovat angličtinu a literaturu. Až poté se začal učit v Grasse tradičnímu parfemářství u známého „nosu“ Jeana Carlese (autor původní verze „Miss Dior“ spolu s Paulem Vacherem). Po zde získaných zkušenostech, při nichž se mimo jiné dle oficiálních informací naučil rozpoznat více než tři tisíce různých složek, nastoupil k Roure Bertrand Dupont (tato firma už v současnosti patří pod konkurenční Givaudan). Během této doby se stačil oženit (28. 9. 1968 v Itálii), má dvě děti. Jedno z nich, jeho syn Olivier se také již prosadil jako poměrně úspěšný parfumér.
Zásadním zlomem v jeho kariéře se stal rok 1978, kdy nastoupil jako hlavní parfumér do módního domu Chanel. Stal se tehdy vlastně teprve třetí osobou na této pozici, před ním to byl jen Ernest Beaux (tvůrce legendární No. 5) a Henri Robert, jemuž vděčíme za No. 19 (to je zase pro změnu poslední parfém vytvořený ještě za života samotné Coco Chanel a zároveň jedna z nejoblíbenějších Polgeových vůní). Velký úspěch na sebe nenechal čekat a již v roce 1984 představil Jacques světu vůni Coco, která je v současnosti již také celosvětově známou vůní. Z pánských vůní rozhodně stojí za zmínku Antaeus z roku 1981, patřící k nejkomplexnějším vůním, jaké kdy vytvořil - obsahuje totiž celkem 95 různých parfémových složek. Od roku 2005 se mu podařilo navázat na dřívější spolupráci s Christopherem Sheldrakem, díky čemuž se Chanel může pochlubit několika úžasnými vůněmi z jejich exkluzivní řady jako 31 Rue Cambon (2007), 28 La Pausa (2007), Beige (2008), No. 22 (2005), Sycomore (2008) a další.
(http://assets3.howtospendit.ft-static.com)
Zajímavostí je i to, že sám sebe radši nazývá „nosem“ než hlavním parfumérem a říká, že sám nikdy být slavný nechtěl, jeho přáním vždy bylo, aby jen jeho vůně byly slavné a to se mu v podstatě povedlo . Obzvlášť prý je rád, když na ulici potká nějakou hezkou ženu navoněnou nějakým „jeho Chanelem“, protože si pak může říct, že je krásná díky jeho vůni. Kromě vůní miluje ještě poezii a vůně vnímá jako jednu její formu. Konkrétně pak vůním Chanel je opravdu věrný. U sebe doma prý používá jako bytovou vůní toaletní vodu No. 5, zatímco v autě Egoïste, jak uvedl v jednom rozhovoru pro Vanity Fair.
Jeho kancelář, zařízenou v typickém černobílém chanelovském stylu a laboratoř, kde poslední léta pracoval nových vůních, jste mohli najít v osmém patře centrály Chanel na Avenue Charles de Gaulle, číslo popisné 135 v Neuilly-sur-Seine (město na severozápadní hranici Paříže), ve výškovém domě s kouřově černými skly. Schválně používám minulý čas, neboť jak již mnozí z vás stihli před necelými třemi roky zaregistrovat, v polovině roku 2013 ohlásil Jacques odchod na odpočinek a na jeho místě jej nahradil jeho již zmiňovaný fešný a velmi šikovný syn Olivier.
(www.lexpress.fr)
Jeho oficiálně úplně posledními vůněmi se tak staly v roce 2014 pánské Allure Homme Edition Blanche a Bleu de Chanel v koncentraci eau de parfum, nová dámská verze No. 5 Eau Première (2014), Coco Noir v koncentraci čistý parfém a trojice čistých parfémů 1932, Beige a Jersey v kolekci Les Exclusifs a nutno podotknout, že to bylo velmi důstojné rozloučení
.
Ok.
.
a kdyby nic jiného, má za sebou pořád Christophera Sheldrakea, který mu s čistým parfémem 31RC určitě pomůže
