Vůně a vzpomínky

Široké téma...

Jde o to, že vůně dokážou vyvolat vzpomínku. A to i nevědomou...čili pocit (libý i nelibý). A mně napadají dvě základní otázky, i když u těch diskuze zůstat nemusí:

1. Vybavuje se vám v případě nějakého parfému nějaká konkrétní vzpomínka (= prostě to voní hodně podobně jako něco, co tu vzpomínku pomohlo uložit do paměti)?

2. Myslíte si, že vaše osobní tíhnutí k některým typům kompozic souvisí s milými prožitky z minulosti?

... já v parfémech prostě miluju vanilku, skořici a kadidlo. A vůni lesa/jehličí.

A taky miluju vánoce. I teď v dospělosti se těším jako malý dítě. Tuhle dětskou radost z vánoc mám od taťky. Pečení si užívám, stejně tak nákupy. Zdobení stromečku je každoroční zážitek. Na zvyky jsme si domě příliš nepotrpěli, večeře nebývala nijak honosná...ale každý večer až do Sylvestra stála na stolku svíčka a františek. A samozřejmě cukroví. A vždy jsme měly borovici, který se kupovala brzo (pak už žádný hezký nebyly), na balkoně zmrzla...a potom celý týden doma nádherně voněla. A k tomu pohádky, nový hračky a knížky, příjemný návštěvy a volno. Vanilka, skořice, kadidlo a jehličí...ty v sobě všechny tyhle pocity zjevně prostě drží. Pro mě.

Čo sa týka č.1, tak určite...mám pevne spojenú Habanitu so svojou starou mamou, neviem, či ju aj niekedy používala, alebo niečo podobné, alebo to urobila nejaká kombinácie jej parfému, kozmetiky, kávy a cigariet, ale keď som ju dala ovoňať mojej mame, tak mi tú podobnosť potvrdila.

Inak mám skôr spojené vône s nejakými situáciami, miestami a podobne.

Čo sa týka č.2, tak napríklad milujem vône, ktoré mi pripomínajú orientálne suveníry, otec býval často vyslaný do Indie a Pakistanu a veci, ktoré nosil, boli priam presiaknuté rôznymi kadidlami, santalové sošky (to sa ešte vtedy mohlo), vonné tyčinky...detto milujem čajovky, ktoré mi pripomínajú kvalitný darjeeling, špeciálne môj milovaný, ktorý nosil s arómou broskyne. Ale to bola teda úplne iná vôňa ako tie bežné "broskyňové" čaje zo supermarketu.

No a ruže - som narodená v júni a mama ma volala jej júnovou ružičkou, tak asi preto.

Já si koupila Terracottu Le Parfum, protože tak pro mě voní léto. Paradoxně ve mě nevyvolává představu  dovolené někde u moře. Tahle vůně mě přenáší do dětství, na chatu, kde jsme trávívali prázdniny a mazali se Contraviolem, jediným tehdy běžně dostupným opalovacím krémem. Když přemýšlím proč vlastně, tak netuším. Netuším, jestli Terracotta voní jako Contraviol (to už je let, nepamatuju si jak přesně ten Contraviol voněl), ale prostě ve mně navozuje náladu těch dní a vyvstává mi před očima ten obrázek, kdy nás maminka tím Contraviolem mazala. Složení mi taky nepomáhá... Kokos jsme nemívali pomalu ani na vánoce, vanilka - to jsem tehdy neměla představu, co to je, stejně nebyla k sehnání a vanilinový cukr za vanilku nepovažuju. Tiaré, jasmín, pomerančový květ? Kde by se na té chatě vzaly. Záhada!

Odpověď na druhou otázku... Jak je ve vůni teplé suché dřevo, jsem ztracená. Ideálně v takové té fázi vyschlosti těsně předtím, než to vzplane... A v reálu miluju vůni borovicového dřeva (to voní ta smůla) - že by dětská léta u táboráků?

Pokud jde o bod 1, ano, takových vůní už jsem potkala několik, třeba když si přičichnu ke vzorku Sucre d´Ebene (Huitieme Art Parfums), vybaví se mi vzpomínka na mého tátu, jak pije kafe a sladí si ho hnědým cukrem, co se prodával v takových malých plastových krabičkách. Nebo ve vůních, kde cítím francovku, jako např. v Gold Leather (Atelier Cologne), si zase vzpomenu na mojí babičku, která si jí vylepšovala tím, že si v ní nechala máčet listy z eukalyptu, který jí rostl ve velkém květináči v bytě.

Ale pokud jde o bod 2, nemyslím si, že by moje osobní tíhnutí k některým typům vůní souviselo s mými prožitky z minulosti. Já třeba taky miluju vůni jehličí a lesa, chyprovky obecně, na samotné výlety do lesa mám přitom občas až nepříjemné vzpomínky.

K prvnímu bodu ano:

Nějakou dobu jsme s rodiči žili v Maroku, byla jsem ještě moc malá, abych si něco pamatovala (kromě krádeže auta, protože to byl stresující zážitek - parkovalo pod mým oknem a mělo charakteristický zvuk. Když jsem jednou v noci ten zvuk slyšela, myslela jsem, že mi rodiče ujíždí, vyděsila se a utíkala do ložnice. Byli tam a nevěřili, že jsem "slyšela naše autíčko". No... ráno uvěřili :)

Samozřejmě si naši přivezli domů z Maroka spoustu věcí. Jako dítě jsem se v nich strašně ráda přehrabovala a hrála si s nimi. Vonělo to kůží a dřevem... A jako spouštěč vzpomínek na tyhle chvíle zafungovala Bottega Veneta. Pak i některé další vůně, ale Bottegu mám s nimi pevně spojenou.

K druhému bodu nevím. Líbí se mi vůně s kvalitním alkoholem, ale alkoholik snad nejsem 

...vůně jsou flashky v krásném balení...

Ad 1. - nic extrémně konkrétního nemám, některé vůně mi připomínají příjemné chvilky nebo nějaká ne úplně konkrétní místa. Třeba Eau Parfumé au Thé Rouge mi připomíná dobrou čajovnu. La Fille en Aiguilles les v mlze, kdy je ve vzduchu cítit takové to zimní nebo podzimní kouřmo. Konkrétní vzpomínky se mi spojují s dobou, kdy jsem které vůně nosila a dovedou být hodě silné. Proto vím, že některé vůně už si nekoupím, i když se mi hodně líbily a nosila jsem je ráda. Jsou spojené s něčím, k čemu se zatím prostě nechci vracet. 

Ad 2. Ano, jsem přesvědčená že ano. Přes všemožné experimenty se mi snad už aspoň trochu podařilo zjistit, jaký typ vůní mám ráda. Přeskákala jsem fáze: svěženky, vanilky, sladší gurmánské pecky, květinovky a mýdlovky - abych se vrátila v podstatě zpět k těm svěžejším vůním a k unisexům nebo i pánským. Nejvíc u mě prostě vedou vůně, které mají něco společného s přírodou - jehličí, dřevo, les, tráva, citrusy, kouř, byliny, bahno, mech - a ještě taky čaj. Souvisí to s tím, že jsem dětství a dlooouhou dobu poté strávila ve skautu (vlastně až vloni jsem přestala vést oddíl), na letních táborech, na výletech, na puťácích a vůně přírody, lesa a hor se mi hodně vryly pod kůži. Čím autentičtější, tím lepší, bez ohledu na to, kterému pohlaví je určena. Ve spoustě parfémů mi už teď hodně vadí věci jako umělá sladkost a jakákoli umělost obecně. Teď, když nad tím takhle víc přemýšlím, tak mi to do sebe dost zapadá, vysvětluje se tím to, proč některé vůně, ač se mi hodně líbí, prostě nejsou ono, nehodí se ke mně a nemůžu je nosit... Jen mi přijde, že takových zas tak moc není. 

Tolikrát jsem někde četla, že se stal parfém nošený v určitém období nebo při určité příležitosti, do budoucna nepoužitelný. Myslela jsem si, že u mě to tak nefunguje, vůně hodně střídám spíš podle nálady a stylu. Voňavé vzpomínky u mě nevyvolávaly žádné větší emoce.

Ale najednou mě to dostalo. Když jsem skoro před 6 lety nastoupila na úřad a byla de facto u zrodu, měla jsem tenkrát novou Yuzu Fou od Parfum d´Empire, bya to moje první niche vůně. Vzala jsem si ji na školení, které jsme měli v hotelu, byla jsem tenkrát hrozně nadšená, vše bylo nové, jiné, než jsem zažila v předešlém zaměstnání. 

Yuzu Fou nosím jen v zimě, nejvíc se mi hodí k opravdovému mrazu. Když jsme se dozvěděli, že náš úřad bude končit, měla jsem zrovna Yuzu na sobě. Překvapilo mě to propojení, vůně spojená se začátkem, který se mi hned vybavil ve všech detailech, a koncem jednoho pro mě důležitého období.. Docela mě to sebralo.

Včera mi přišel splněný sen Parfum de Peau od Montany. Před 30ti lety jsem jí očuchala v Bazaaru na ovoněné stránce a rozvířila můj zájem o vše voňavé ve skleněných lahvičkách. Ve chvíli kdy jsem roztrhla ovoněný proužek v časopisu jsem úplně „prozřela“ a objevila, že ne všechno voní jako limonáda, skororůže, 8×4, Limara a BAC, ale že jsou ve vůních složky, které neznám a jsou krásné, mění se, vyvíjí se ..... co vám budu povídat, prostě se přede mnou otevřel nepoznaný svět, který mě okamžitě, ale fakt okamžitě plně pohltil a od té doby jsem strkala čenich ke každé lahvičce doma, u kamarádek a v obchodě a snila o tom, že jednou snad někde tu Parfum de Peau seženu, alespoň vzorek. A stalo se to dneska.

Nečekala jsem, že si vůni budu pamatovat tak přesně, ale hned jak jsem rozbalila, stříkla na ruku a čuchla … se mi živě vybavila ta chvíle odtrhávání proužku a chvilka kdy jsem poprvé ucítila něco famózního a už to z hlavy nedostala. Asi něco jako v Ratatouille se kritik ocitne doma u maminky po ochutnávce Remyho Ratatouille (kdo tu pohádku znáte budete vědět).
Nahrnuly se mi slzy do očí, jak je jenom možný, že si jí tak přesně pamatuju a včetně té chvíle, jak sedím ve fialových teplákách na zemi v pokojíčku, koukám co se nosí jinde, jak jsou na fotkách krásně nalíčené a ta reklama co to je? Hele ono se to dá odtrhnout? Co tam je ........?

to je krásne...

Vzpomínám si, jak jsi o ní mluvila. Krásně se to čte, i recenze.

Vůně typu Meteorites, Drole de Rose, La Violette mi připomínají maminčiny šminky, když jsem je se zaujetím zkoumalá jako malá cácorka. Ta vůně rtěnky s CD na víčku... Nejsem rtěnková, tak vlastně ani nevím, jestli dnešní luxusní rtěnky voní stejně. Ale pořád tu vůni hledám, snažím se najít takovou, která by pro mě byla i nositelná. Zatím jsou všechny krásné, ale jen na to vzpomínání. Možná by se mi pak ta vzpomínková vůně i tak trochu vyprázdnila, už by to byla jedna z těch, které ráda nosím. Třeba je to takhle lepší.

V Thé Vert Extreme zase cítím něco, co mi připomíná vůni, kterou kdysi nosila babička. V době, kdy jsem byla malá a mezi vůněmi nebylo moc na výběr. Dneska babička nosí poměrně moderní kousky a žádný z nich tak nevoní.

Tyhle vzpomínky jsou hrozně uklidňující, srdci drahé. Jsem moc ráda, že něco takového můžu mít - vůni, která mi něco nebo někoho připomíná. 

Pak mám vůně, které mi připomínají některá místa nebo období života. To je taky fajn, jen čím víc je nosím, tím víc se ta konkrétní vzpomínka stírá a pak přemýšlím, jestli nosit nebo ne. Obětovat je těm vzpomínkám a mít je na připomenutí nebo milé vzpomínky přebít?

1. Vybavuje se vám v případě nějakého parfému nějaká konkrétní vzpomínka (= prostě to voní hodně podobně jako něco, co tu vzpomínku pomohlo uložit do paměti)?

Áno. Tardes je vôňa, pri ktorej som s prvým nádychom išla - ako sa hovorí - do kolien. Evokuje mi letné prázdniny na dvore u mojej nebohej babičky.

Sedela som na lavičke pod mohutným orechom v tieni. Teplý vietor mi prinášal pod nos striedavo vône rozkvitnutých ruží so záhradky, muškátov z okien a obilných klasov vlniacich sa vo vánku z blízkeho poľa. Predo mnou na stole rozvoniaval slivkový koláč, káva nachystaná pre dospelých a slinky mi tiekli pri pohľade na smotanovú zmrzlinu v miskách nachytanú pre nás deti. Slnko neúprosne pieklo do toho orechového dreva, no jeho zelené listy vytvárali príjemný tieň. Táto chvíľa plná tichej letnej pohody a vôní sa mi vynorila v mysli  hneď ako som pred pár rokmi natrafila na Tardes, a musela som ho hneď mať. Stále sa ho neviem nabažiť.                                                

2. Myslíte si, že vaše osobní tíhnutí k některým typům kompozic souvisí s milými prožitky z minulosti?

Rozhodne. Milujem vanilku, škoricu, ihličie, niektorá drevo a niektoré ruže.

Vanilku a škoricu preto, lebo keď sme s mojou mamou piekli jablkový koláč so škoricou, alebo vanilkové pečivo na vianoce, boli to tak vzácne chvíle pohody, spoločne strávený čas, so smiechom a tešením sa na niečo. Ihličie preto, lebo už od detstva, keď som potajomky celkom sama a bez strachu behala po horách za našou dedinou, s pôžitkom som nasávala vzduch pri slnkom zohriatych ihličnatých stromoch, mach na zemi zasypaný ihličím, fetovala živicu stekajúcu po kmeni stromu, dokonca som si ju kvôli tej vôni natierala na vreckovku, na rukáv . Vôňa čerstvo napíleného dreva sa mi opäť spája s detstvom strávenom čiastočne na stavbe rodičovského domu. A ruže, omamne rozvoniavajúce v letnom vánku, sú jedným z mála dôvodov prečo sa teším na leto.

ááách... pokaždý když projdu kolem věšáku a na něm visící šále, ocitám se rázem zpátky u zřítelnice  Santal Royal, kterou je šála doteď promořená, jsem tam nosila celej tejden...

Dnes som narazila na tieto staré reklamy a okamžite ma to prenieslo do detstva, ako som nad nimi vždy snívala...tuším ich uverejňovali v Burdách...nikdy som tie vône vlastne neovoňala...

Tak Raphaela jedničku si pamatuju taky z dětství, maminka ji nosila. Asi se to dalo koupit ve východním Německu... Zkusím zjistit, jak to vonělo, ale trochu se obávám, že staré flakóny už letěly někam do koše.

Já jo a byla jsem z nich hotová! Voněly mi nádherně. Zkoušela jsem 1, 2 i 3 a nikdy na to nezapomenu. Bylo to v Tuzexu Ve Smečkách. 

Jeej, tak daj vedieť potom!

Jééé, tak tuhle reklamu si taky pamatuju  , ale vůně bohužel neznám...