Blbé a drobné (parfemové) dotazy

Miss Dior by to rozhodně být mohla. Jj, stejně jako barbucha tu starou tetinku vidím na nějakou chyprovku (bergamot+větvičník+cistus+pačuli...). A Miss Dior je (byla !!!) jejich královnou. Škoda, že si ji nemůžeš vyzkoušet v první parfumérii, na kterou narazíš... vůně toho názvu tam pořád najdeš, voní ale jinak (jestli se někdy uvidíme, přinesu starý, původní kousek na vyzkoušení).

Málokterá vůně je teď přípomínkou chyprových krásek (namátkou: Diorella, Rive Gauche, Cabochard, Femme de Rochas...). Buď byly ukončeny úplně, nebo hodně pozměněny (protože větvičník byl jako potenciální alergen zakázán). Ale přeci jen je tu pár vůní, ve kterých to klasické chypre aspoň zčásti zaklíčované zůstalo: Mitsouko, Cristalle nebo třeba Ô da Lancome... 

tak mitsouko je pro me dost tezko stravitelna, ale tetinkou to neni. teda ale tohle patrani a objevovani me bavi! dekuju:-)

MD tu mám letitou miniaturku - objevila jsem ji dávno zapomenutou a pořád přemýšlím, jestli už je zkažená nebo se tak narodila.

Tak zrovna tady je paculi hodně vyhlazena a na mě je teda "rozmelnena" až moc. Zrovna si na ni promyslim recenzi. Paculi je skoro všude a umí vytvořit téměř cokoli.  Řídit se tím fakt nedá. Některé paculiovky, vyloženě oldschool laděné typu Patchouli Patch nebo PG Intrigant Patchouli bych mohla inhalovat bez přestání, ale třeba Patchouli Leaves Montale nebo Patchouli Antique jsou vyloženě na žaludeční nevolnost. Nebo White Patchouli od Forda, to je smrt.  Přitom jsou zkomponovane tak nějak podobným způsobem.  Se musí zkoušet, no...Máš co dělat. 

Sranda, na mňa zas "babičkovsky" pôsobia niektoré fialky, úplne typicky fialka od Yardley, asi ju používala občas buď stará mama (aj keď k tej mám priradenú skôr Habanitu - ale mohla striedať), alebo nejaká jej kamarátka. Pričom som April Violets absolútne bezproblémov schopná nosiť, len ma vždy ovanie taký nejaký nostalgický pocit.

Miss Dior, Chanel 5 a pod mám skôr spojné s mamou.

Miniaturky obecně jsou spíše sběratelskou  záležitostí - nezaručují "čerstvost a kondici" po x letech, obzváště pokud byly v průběhu věků testovány. Pokud má vůně výrazný lihový tón, má už to  za sebou definitivně , zkus ji porovnat s jinými starými diorkami (pokud máš možnost). Včera večer jsem si na základě zdejší diskuze kápla něco ze zlatého Diorova fondu - Diorellu a Diorissimo - už mají přeci jenom po těch letech méně sil, ale voní mi nádherně pořád.

Já rozlišuji "babiččina pudřenka" - to jsou pro mě právě některé fialkové vůně s dotekem růže, a "stará tetinka" - mírná zatuchlinka vycházejícíh z božíhodového oblečku.

to je super delenie !!!

Těžko řict. Zaprvé jsou lidé, kteří klidně Miss Dior v nejlepší kondici označí za divnou/starosvětskou/zkaženou apod. A pak je tu to, že miniaturky, stejně jako regulérní balení, mohou podléhat po letech - a tím spíš po desítkách let -zkáze. Na druhou stranu mám desítky miniaturek starých dvacet, třicet let a některé z nich jako zázrakem zůstaly v naprosté kondici, některé přišly ke zkáze ve svrchních tónech, ale pak, po pár minutách, se zmátoří a předvedou se ve své původní podobě a kráse.

Jak je to vlastne s tema miniaturama? Kdyz jsou jako sberatelsky kousek, tak se mohou pouzivat? Nebo privonis jen k vicku a nazdar? :) a nebo sberatelsky musi byt jeste v celofanu?

Mám už dlouho stařičký č.p. Chanel No.19 v 7,5 ml miniatuře, zapečetěný, ale ubývá, už když jsem ho koupila, nebyl plný. Když to tu čtu, tak mě napadlo, jestli ho někdy otevřu, jaký bude a v jaké kondici. A vintage Patou Caline č.p., náádherné chypre. Což mi připomnělo jednu bezva dámu odvedle, že nevím, co s ní je ...

Myslím, že na toto by Ti asi najlepšie vedela odpovedať Mitzi 

Asi tak: správný sběratel miniaturu nikdy neotevře. Nemusí být v celofánu, ale ideálně má mít svou krabičku. Pokud je sběratel miniatur zároveň milovník parfémů, což asi většinou je, často neodolá z miniatury vůni vyzkoušet, pokud ji nezná, ale nikdy ji nespotřebovává a snaží se ji udržovat co nejplnější - není nic smutnějšího než pohled na poloprázdný či téměř prázdný flakón.

Já ale nejsem správný sběratel miniatur a víc by ti o sběratelství mohla povyprávět napříkald Mitzi. Kdysi dávno se ke mně miniatury začaly dostávat tak nějak mimochodem. V Itálii byly často součástí lifestylových časopisů, tam to začalo... a pak to šlo tak nějak skoro samo, nikdy jsem si za tím aktivně nešla, to by moje malá sbírka vypadala asi hodně jinak. Spíš jsou ty miniatury jakýmsi mým malým parfémovým albem vzpomínek. Některé miniaturky občas otevřu, přivoním, porovnávám parfém se současně vyráběnou verzí nebo zavzpomínámí... jiné opravdu ani neotevírám, některé mám vystavené a kochám se tvary a barvami (říkám tomu parfémový Manhattan ) s tím, že riskuju, že obsah odejde rychleji, jiné mám pečlivě uschované v krabičkách a po skříních... 

To jsou opravdu miniaturky?

Ano. Vypadají docela dospěle, že? 

Právě. Jsou krásné

To je nádhera.

Ale napadá mě i praktická otázka, utírání prachu asi docela trvá, že?

Trvá... i když počet mých miniaturek není nijak ohromující a navíc víc než polovinu z nich mám uloženou v krabičkách a v místech, kam se prach nedostane. Ale jinak, ten Manhattan ... jo, trvá to, ale zas je to nejpříjemnější možné utírání prachu. S každou miniaturkou se pomazlím...

Já bych nedokázala nechat netknutou vůni, pokud bych ji měla pouze v miniaturce. Jsem barbar - všechny mini, které jsem kdy měla (naštěstí jich bylo jen pár), jsem zkonzumovala ....

To chápu. Já, jako neregulérní sběratel miniaturek, taky neodolám tomu aspoň vyzkoušet parfém, který jinak nemám možnost poznat nebo jsem ho neznala z minulosti... ale jak o tom tak přemýšlím, většinou se ke mně dostane miniaturka až ve chvíli, kdy už jsem parfém měla možnost vyzkoušet, minimálně ze vzorku, takže tam to nutkání lze ukočirovat. Každopádně, nežinýruju se a i když vůni znám, vyzkouším si ji, připomenu si ji... jen nemám to srdce spotřebovat víc než třetinu obsahu flakónku, když už.