Jitka77 to je velmi těžká otázka. Z mého pohledu neberu parfémy jako partnery, ani nemohu říci, že je miluju. Beru je jako objekty, které mi přináší potěšení. Jako krásné věci, obrazy, šperky.. které mají ovšem další rozměr - ten čichový. Mám z nich radost. Buď mi umocňují náladu, nebo naopak tiší bolesti, některé přináší vzpomínky. Některé nosím, k některým jen občas přičichnu, některé jsou jen potěchou pro oko. Ráda je zkoumám, čtu si o nich a díky nim poznávám nové věci ... a lidi. Čili odpověď na tvou otázku - mít ráda - mnoho.
Blbé a drobné (parfemové) dotazy
12. srpna 2014 17:51
Já myslím, že stejně jako nás doba zahrnuje množstvím spotřebního zboží, nutí ty touhychtivé - mezi něž bohužel patřím i já - krásné a zajímavé vůně stále hledat. Mám poměrně velkou poličku, a když bych ji chtěla pomenšit o ne úplně potřebné flakony, stejně se pohybuji kolem 60+ nepostradatelných, jejichž identita se však stále mění
. O odstřicích ani nemluvě.
Takže někdy vzpomínám na tatínkovu celoživotní Rosanu, ovšem vím, že s jednou vůní bych už nikdy nevystačila. I když kdo ví, jak se potřeby člověka - i ženy
- ve stáří změní...
alibi U paralely s partnerstvím mi šlo o časový rozměr vztahu, ale je pravda, že u umění, hlavně toho užitného, se prožitková rovina rozvíjí podobně - průběžným kontaktem a opakovaným stvrzováním / rozvíjením (mám dojem, že to souvisí i s osobní identitou - zabydlený prostor je nejen otiskem duše obyvatele, ale i jakousi jeho externí citovou pamětí)...
Osobně pozoruju, že první roky, kdy jsem se ponořila do vůní, pro mě byly formativním obdobím, kdy se mi nastavovala citlivost a kdy jsem měla větší kapacitu přijímat nové věci za své.
Korsičanka Taky se pořád motám kolem šedesáti jako optimálního počtu 
Jitka77 Ztotožňuji se s tím, co velmi výstižně napsala alibi . Pro mě je parfém umělecké dílo, ale to se nevylučuje s tím, že ho běžně používám jako spotřební zboží (ostatně stejně jako šperky). Proto mám parfémové stálice, které jsou jakýmsi prodloužením mé existence, neboť se s nimi ztotožňuji, ale proto také nepřestávám zkoumat a hledat; ne vždy musím nutně vlastnit a jsem smířená s tím, že mnohé vůně poznám jen ze vzorku.
A většinou mám tak desítku vůní, které nosím stále dokola, zatímco ty ostatní na poličce jsou jen na občasné prostřídání. Tím, jak se některé vůně reformulují, přestávají vyrábět, se i ta desítka parfémů průběžně obměňuje.
...já vnímám parfém, jako část mojí osobnosti, část mě. ...část těla, srdce i duše.
A některé vůně, tím pádem, mohu používat opakovaně, a dokonce to bez nich opravdu nejde/nebo = mohu je používat, nosit napříč svým životem, pořád
(byť je třeba na polici nemám pokaždé/resp. dostat je - v klidu, s potěšením a láskou je unosím),
a pak jsou vůně, které vystihují - s mojí chemií - momentální náladu, rozpoložení, určité období prostě. A k těm se, dost často, vrátit nelze...
Ale NIKDY to, pro mě, nejde bez vůně. Jako to nejde, žít, bez srdce...
Jitka77 to je přesně ono, jak píšeš. Osobní vztah k věcem, které mám ráda kolem sebe. Ať už jsou to porcelánové hrnečky po prarodičích, obrazy, keramické sošky, které kdysi měly své místo jinde a mám je s tím spojené, a teď jsem jim vyhradila místo v mém prostoru. Ale taky oblíbená mikina, kterou nevyhodím, přestože je už odraná, protože se mnou toho tolik zažila a kdysi mi i slušela :) Ale to neznamená, že si novou mikinu nekoupím ;)
To vnímavější úvodní období jsem určitě měla taky a jistě souvisí i s tím, že časem (a množstvím zkoušených vůní) ti každá nová připomíná jinou podobnou. A první lásky jsou prostě nezapomenutelné. A taky tím, co kdysi definovala Ada, fáze zklidnění a užívání si.
Vkus se mi mění a spousty vůní jsem se zbavila, ale ten počet pro mě je asi kolem 40- 50.
whiskas Dočítám se zpožděním a Portrait je skutečně skvostná vůně, v létě je ještě intenzivnější a hlubší. Hodně je jí podobná Porpora od Tiziany Terenzi - ta bývá k mání na eshopech občas i něco pod tři tisíce - jestli budeš mít příležitost, vyzkoušej. Z vlastní zkušenosti uvádím, že na poličce je možno mít obě dvě . Porporu nosím celoročně - je dravější, dovede si poradit i s chladem a plískanicemi, POAL se nejkrásněji rozvine za letních večerů.
Hanka H Krásný nový rok :-). Děkuji za zajímavou zprávu, hned jdu hledat, protože zmiňovaný parfém (Porpora) mi vůbec neříká, zatím .
Hanka H Cvičně jsem mrkla na porovnání složení obou zmiňovaných parfémů na Fragrantica a v Porpoře je růže + ještě bulharská růže, není to nějak příliš růží ? Není mi jasné, jak se mi může tak velmu líbit Portrait of a Lady, když běžně bych po parfému s růží nesáhla.
A bravo za krásné popisy zde a na Arome.
whiskas Díky za ocenění - ona ta růže je v obou parfémech skutečně taková vymazlená, v doprovodu další složek vyznívá nádherně.
whiskas Porporu vyzkoušej, mně se líbí moc:) A to taky v parfémech růži dvakrát nevyhledávám...
whiskas Určitě vyzkoušej, já ji vůbec nemůžu a nejsem sama
Tak uvidíš, ke které skupině budeš patřit.
Korsičanka Odstup, Satane!
Máš-li možnost, Porporu určitě vyzkoušej.
Osobně moc růžové vůně nevyhledávám (obvykle mě začnou brzy nudit), ale Porpora i POAL (a zejména pak Mon nom est rouge) mají něco navíc - říkám tomu "růže s přidanou hodnotou).
Souhlasím s Hanka H - můžeš mít klidně na poličce obě. Vždyť to může být i menší množství - POAL máš odzkoušenou, tak Porporu kup třeba pro začátek jen v odstřiku.
Hanka H Huš, Hani! Svoboda slovaaaa!
Korsičanka Ale souhlasím, že varování bylo na místě. Vzpomněla jsem si na reakci z minulého léta - zdravotní sestra se ke mně sklonila při odběru krve a prohlásila: " Fuj, taky cítíte, jak dneska ty auta na ulici strašně smrdí?!"
Okno v blízkosti otevřené, necítila jsem lautr nic, byla jsem (opatrně) navoněná Porporou. Na druhou stranu jsem na Porporu obdržela dost pochvalných reakcí - takže jedině vyzkoušet.
whiskas Já růži v parfémech nevyhledávám, loni jsem najednou pořídila dvě hodně výrazné. Portrait of a Lady se mi líbí velmi a Porpora vůbec.
Reakce na Jitka77:
dáma měla obvykle jen jeden (pokud vůbec nějaký), často dlouhé roky, ne-li celý život stejný. A ta vůně se pojila s jejím životem a vzpomínkami, vztah k ní byl sycen zážitky, společně prožitým časem...
toto je ale skôr mýtus a nie pravda...ako určite boli (a aj dnes sú) ženy, ktoré majú svoj jeden, lebo to riešia systémom mám parfém/nemám parfém a thats it, prípadne si mohli/môžu dovoliť naozaj tak akurát jeden, ale v skutočnosti keď si pozrieš staré fotky nočných stolíkov, staré filmy....používať jednu vôňu sa v skutočnosti spájalo len s praním. Moja babička trebárs vymieňala práve používaný flakón vždy v súvislosti s tým, keď odniesla veci do čistiarne, inak by sa jej na veciach parfémy miešali. Po druhej babičke som zdedila tiež niekoľko flakónov, ktoré si chodievala napĺňať do jednej parfumérie v Bratislave (a jeden kabelkáč ). A večerná vôňa k večerným šatám mohla byť zase iná...
