Absinthe Boréale
Pyramida ledu, gin, tonic. A sakra, barman tam ještě přihodil pár snítek nějakých bylin s ostrými jehličkami, nemám v pití ráda žádné listí a větvičky. Jenže se durdím zbytečně, sklenici mi nikdo nepřisunul, nemám šanci ochutnat.
A totéž se děje i s vůní. Cítím ji jedině z bezprostřední blízkosti, pak zmizí. Voní jako lihová černá fixa, kterou někdo překresluje na lesklou bílou tabuli bylinky ze starého herbáře. Kontrast ledově sterilní čistoty a nahořkle suchých bylin. A musí v ní být i nějaké bílé pižmo, na které jsem anosmická, protože po hodině už necítím vůbec nic. Na dně sklenky zůstaly poslední kousky rozpouštějícího se ledu.
Měla jsem možnost vyzkoušet díky Vosina. Byla jsem velmi zvědavá, protože vůně s pelyňkem mám ráda, ale v tomto případě jsem si připadala jako při zkoušce císařových nových šatů, zřejmě zaúřadovala moje anosmie na některé druhy pižma. Pořád jsem měla pocit, jako kdybych testovala přes plastovou fólii, protože chvílemi jsem necítila skoro nic.