Miru mě načala s Encens Suave... Takže se k ní připojím s jinou kadidlovkou, ke které je připodobňována.
The Merchant of Venice - Mystic Incense
V roce 2019, kdy svět byl ještě relativně v pořádku, jsme vyrazili do belgických Brug. Miluji kostely, tedy i v Brugách jsem musela projít všechny. Miluji vůni kadidla a pačuli a zatuchliny. Už dřív jsem si všimla, že kostely na západ od nás, v Nizozemsku, Anglii atd., se od těch středoevropských trochu liší. Je v nich taková pohoda; pocit, že jsou v nich všichni vítáni. Jsou vzdušné a moderní. Není výjimkou, že se k vám přihrne stará dáma a chce vám vysvětlit, kde jste se to ocitli a čím je budova významná.
V Brugách jsme zavítali do Heilige Magdalenakerk a to místo mě okamžitě okouzlilo. Cítila jsem v něm silnou pozitivní energii, moc často se mi to nestává. No a právě tady, v rohu kostela, jsme našli malou samoobslužnou kavárničku. Útulno, příjemné světlo, prostě hygge. Nechtělo se mi pryč a často na návštěvu myslívám. Mystic Incense voní jako tohle místo. Kadidlo, to pravé kostelní, se mísí s vůní dřevěných prvků interiéru, které tu fungují věky. Ale místo zatuchlinky jej doplňuje karamelové latté a kousek tmavé čokolády. Tohle není věrně kadidlový Cardinal ani složitý Portait of a Lady, které jsou pro mě krásné, ale smutné. Tohle je takřka gurmánská kostelní pohoda - ano je to možné. Mystická je jen trochu, spíš je dobře nositelná kamkoli a kdykoli. Venku se příroda připravuje na zimu, stromy hrají všemi barvami a padá mlha. Zastavení uvnitř kostela vám dodá sílu na další procházku městem... a vlastně na všechno další, co vás čeká.
Je sladší než Encens Suave, pokud mohu soudit z navoněného papírku od Matière Première.