Reakce na Korsičanka:
slniecko Taková drsňačka snad nejsem
Iris Torréfié kolem mne teď kupř. dobře povlává
Tak nie, ale vieš nad tými parfémami mať príjemnú prevahu:)
Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?
09. srpna 2014 17:03
slniecko Ano, skvělá úvaha, ten koncepční posun u niche je naprosto přesný!
slniecko To už zní hezky
Jak mě bolí záda, tak potřebuju, aby na mě lidi byli hodní
Anemone (Blackbird) - čerstvě otevřené rychlé špunty se sladce ovocnou příchutí nalité do dřevěných pohárků a ozdobené listy eukalyptu. Když se tenhle výbuch energie usadil a bublinky vyprchaly, přišla voskově krémová pryskyřice a v ní zanořené sušené švestky. A suché smrkové dřevo vše zezadu kontroluje. V dlouhotrvajícím dojezdu pak pudr ze sladké dřevité ambry.
FRACAS Robert Piguet
Všechno.
Hluboce.
Nahlas.
Pro tuhle jedinou noc a navěky zároveň.
Někdy je vše jedním, víš...
Miley a to její: "... I never meant to start a war, I guess I should've let you win, don't you ever say I just walked away, I will always want you, I can't live a lie, running for my life, I will always want you ..."
Tohle a všechno ostatní, co není ve slovech, nikdy nebude, vždy to bude existovat jen ve vybraných vteřinách absolutního ticha v absolutní vřavě, mine-li vteřina, mine vše, už se nedotkneš žádného horizontu událostí, už ho nepřekročíš, už na tebe nikdo nikdy tiše nezakřičí, že nevíš, nevíš, ale že tě nikdy nikdo nebude milovat jako já, nikdo ti nedá to, co já, nikdo a nikdy, to je absolutní pravda, jako všechny velmi osobní a soukromé pravdy, kdyby nebyly absolutní, nemají cenu, možná jsou někdy prvoplánové, zároveň hlubší, než tušíš - a to ne já, ne, to tahle vůně, ta nevinná černá tuberóza s černou smetanou a černým cukrem, černá křídla bělásků a odhalené tělo mramorové sochy v opuštěném atriu, kterého se letmo dotkneš, kdykoliv projdeš kolem, protože prostě musíš, to ne já, to tahle vůně, je v ní hřejivé, mámivé sladko, jsou v ní potrhané bílé košile a pár modlitbiček k tomu, všechno, co si nekoupíš, ale co můžeš prodat, don´t ever question if my heart beats only for you. It was beating only for you... To ne já, ne, to tahle vůně, je v ní zelené pletivo hyacintů, jimž bílé ruce v pevně vláčném pohybu zlomily vaz, je v ní všechno nepřiznané, věci, co se neříkají, dlažební kostka hozená do tiché noci, protože někdy to prostě musíš udělat a utéct, je v ní ten, který je, stejnou měrou ten, který není, už není, není tu, není, ale stejně po něm stále zůstává tichá měkká ozvěna, kterou občas rozbije pár černavých slov, která poletují ve vzduchu: "Dostal jsem tu roli... Jsi tam? Jsi, určitě jsi... Tak proč mi sakra nikdy na nic neodpovíš?" A je to všechno tak jedno a ne, není to moje vina, může za to tahle vůně, so be good to me, tohle už není malej fracek, tohle už není malá rvačka na rohu ulice, tohle je válka, v níž nikdo nevyhraje, nikdo ji nechtěl rozpoutat, jenže se to stává, když se za výjimečných konstelací stane něco velkého, pro co nejsou slova, němě sleduješ, jak tě to vtahuje a pojídá, jako revoluce svoje děti, nemůžeš dělat nic, vůbec nic, protože tahle vůně nedbá na bílé vlajky, ignoruje, že se dáváš na ústup, vždycky vyhraje. Musí, víš...
...
...
@euridike moc krásné,ta recenze má melodii
...strašnbě ráda bych zkusila se svojí chemií vůni
Red Wine Brown Sugar...
(a vidím ji v následujícím od Yves Saint Laurenta)
Já ji vidím takhle /Irina Shayk/...
Budu ji chtít vyzkoušet znovu na podzim/v zimě, protože podle mě je to vůně pro tohle období...
...krásný...
THUMBSUCKER Stora Skuggan
Divná nádhera.
/Jenže i divná láska je lepší než žádná./
Narcisy, co nikdy nebyly skutečné, vždy byly z vosku, temně zlatavého, hutného, z vosku včel samotářek, z vosku, z kterého bys odlil poslední svíci, kterou už zhasne někdo jiný, ty ne, ze ztraceného vosku. A z těch narcisů růžové sladko, nepatří k nim, je jiného druhu, víš to, tohle je vánek z višňového sadu, nese si s sebou pyl a koncentrovanou sladkost téměř zčernalých seschlých plodů, které na stromě zbyly z loňského roku, které nejdříve vysušilo slunce, potom spálil mráz. Vůně si pluje vzduchem, je chvíli těžší, chvíli lehčí, sládne i hořkne, ta sladkost je někdy taková, že způsobuje lehkou nauseu... Jak říkala Hedda: "Je v tom cosi mrtvolného... Jako kytky z bálu druhý den." A tak to je. Je jiná. Z jiného světa. Ze světa za závojem, Ze světa, který vidíš přes kouř právě umlčené a oslepené voskové svíce.
/... ano, vidím to podobně jako Viktorka.../
Noble XXI Art Deco Cypress Clive Christian
Výročí bitvy o Normandii je předzvěstí bitvy o Paříž, bitvy o nás dva. O naše dvě židle a kavárenský stolek, o devět plechovek a kostím podobná torza vyplaveného dřeva. Bitva o stovky slov. O Nezvalovu levitaci cypřišů a o můj neklid, když na Tvé tváři zahlédnu bělavý obláček, někdejší slzu, která se proměnila ve slaný stín. Zhasni. Vzduch je plný vůně cypřišového popela, padá z nás nahoru a chutná jako natrii chloridum.
euridike /... ano, vidím to podobně jako Viktorka.../
Já ne:) Mně se ta divnost dost líbí a jednou bude moje
Však říkám - divná krása, já mám divné věci ráda, takže se mi taky líbí, ale mám pocit, že hezčí bude na podzim, s vyšší vlhkostí vzduchu, možná, uvidíme... :)
+ Já taky, jako Viktorka, cítím takový specifický akcent, říkám mu "vůně zmaru", takový sladký rozklad, mně osobně to neva, ale chápu, že někomu je to nepříjemné...
euridike Tak to mě těší, že já zmar necítím Uvidíme, která se odvážíme dřív
Díky jednomu miláčkovi jsem měla možnost zkusit Xerjoff Ceylon,Nishane Nefs a Nanshe a ještě spoustu dalších krasavců ale nějak nemám slinu ,zatím,k nim psát recenze,asi špatná fáze cyklu nebo co,do hodiny téměř nedetekuji ale po nanesení jsou ty vůně božské a děsně se těším až je ucítím tak dlouho,že je zvládnu chirurgicky pitvat a ne je zfušovat jak andělíčkářka z Žižkova 
euridike "néééé, za ucho nééé" (z filmu Jak Básníci přicházejí na vůně)
Moc mne těší, že zase píšeš. Nebo přepisuješ poznámky... Tvé popisy ve mně probouzejí chuť tu vůni vyzkoušet. A přesně to s přes 100 nevyzkoušenými vzorky, když se na mne poštou valí další... tak nějak úplně nepotřebuju.
Začal jsem psát scénář a hrát v prvních scénách filmu "Jak básníci přicházejí o vůně". Sbírka roztříděna, flakony jeden po druhém opouštějí scénu. Někdy tiše, jindy dramaticky. Cítím se jak Čapkova Matka, když posílá syny do války...
Jenže mám rád taky divné vůně, i ty lehce dekadentní a tlející... třeba Rudis.
A taky Tvoje recenze a zachycení pocitů, vztahů, situací...
Asi začnu posílat vůně do války k Tobě. Do té Tvé války. Napíšeš o nich a zachráníš je pro mne...
Pošlu Ti je jako dopisy v lahvi, protože nemám adresu a schránka na SZ Ti nefunguje...
Protože, jak píšeš - a to mne dostalo - " Jenže i divná láska je lepší než žádná ".
A do toho šrouby a matice zpívají... raději žádná nežli vadná.
A fidorka říká, že když ji miluješ, není co řešit...
Tady je každá rada drahá. A za všechno člověk platí... v lepším případě jen penězi.
A tak se spolu rozkládáme jako přezrálé ovoce, žloutnoucí listí, hlavně když si voníme.
(Rudis by Nobile 1942, uprostřed 2. Světové války, která skončí až o 3 roky později)
Hm, dnes v tých teplách som si dala na seba Lost Cherry a celý deň som furt pozerala na odstrek, či som si to nepomýlila s Tobacco Vanille....
