NIN-SHAR Jul & Mad
Tahle recenze se mi nepíše vůbec lehko, dlouho jsem si ji rozmýšlela a promýšlela, abych neurazila - vůni samotnou, někoho, kdo ji má rád...
Vlastně mi to zase tak nějak došlo, když jsem se probírala starým deníkem - a najednou to tu všechno bylo...
"... jak jsem tenkrát seděla v divadelní kavárně a čekala na někoho úplně jiného. Přisedla si ke mně A., ona a ten její široký a velmi "upřímný" úsměv //ty největší uvozovky ever//. Snažila se zjistit co nejvíc. Zdánlivě lehce, nenápadně, jen tak mezi řečí... A přitom tak urputně... Tenkrát mě ten můj Mona Lisa poker face vyloženě bavil... Poznala to. Úsměv zmizel. Přibyla snaha ublížit. Nostalgicky zavzpomínala na to, když s ním měla "vztah" ona. Ach... Jak za ní chodil do její šatny. Vždycky podle zaklepání poznala, že je to on... A pak... Vlastně mi to přišlo zábavné. Nevím, co čekala. Bylo mi jí trochu líto... Její rudé rty mi v mysli zůstaly jako red sign warning - nedopusť, abys jednou byla taková. A když - tak ať u toho nikdo není..."
Ta s rudou rtěnkou je moje Nin-Shar. Na pohled ji poznáš, nespleteš si ji, je ji vidět, je ji slyšet, umí dobře pracovat s tím, co má, umí se nabídnout, nápadně i nenápadně, i sofistikovanost vám zahraje, má přece DAMU a jednu sezónu hrála v Národním - dokonce v tom pražském! Ale když zahlédneš to, co je pod povrchem... Záblesk prázdnoty bez větší hodnoty, protože pozlátko - byť draze zaplacené - vlastně //za// příliš nestojí...
Nin-Shar dokáže být osobitě okouzlující, hutně a sladce a šarlatově, na první i na druhý pohled, třeba i na třetí a třináctý... Ale když se zaposloucháš, zadíváš, začnou čím dál častěji probleskovat ploché, plané, unifikované, přehlédnutelné, balastní tóny. A tím se všechno rozbije, rozpadne. Vůně se tříští, neplyne, prostě setrvačně přetrvává.
Beru to tak, že se naše kruhy neprotnuly. Nemusí to být chyba ani jedné z nás.
To pozoruhodné z Nin-Shar - to jsou všechny ty květinové a ovocné tóny s příjemně kořenitou sladkostí, sen o Orientu... Ale z většiny snů se vzbudíš, začnou se trhat jako starý filmový pás, mezi nimi pak bílé praskliny, těkavé, rychle se opakující, rušivé, nepříjemné...
//Při psaní jsem si vzpomněla na Miru, že se musím podívat do databáze, jestli už s Nin-Shar měla tu čest… Ha, měla – a vidíme ji tak nějak obdobně...//
- to byla radost číst...
