Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?

Luna Recenze je jako vždy perfetní, ale tu určitě nepotřebuju. Ty se brzy postav na nohy. Já měla tak šílený podzim, tak tě lituju. 

Renusatko Dekuji, no ja si pamatuju, jak jste nedavno bojovali...Prebrala jsem stafetu. Starsi do toho ma nestovice, sotva jsem zacala pracovat, uz trcim doma, tak snad to nejak prejde.

Luna Tak to tě upřímně lituji a přeji, ať jste co nejdříve všichni zase v plném zdraví.

America One 31 (Krigler) - jemná neroliovka se sladkým pepřem, po rozvoněný prohřátý nasládlý cedr. Povedená kombinace svěžesti a hřejivosti - intenzitou (nikoliv však výdrží) spíš kolínská. Měl by to být unisex, ale osobně bych ji viděla spíš blíže k vůni pánské.

Mad Madame (Juliette Has a Gun) - bílé kytky s lehce kořeněnou pryskyřicí, ovšem s masitými zelenými lodyhami již dlouho ponořenými do vody. Nasládlý, uhlazený, lehce živočišný pižmový konec ale celý dojem o něco vylepšil.

Lancôme - Jasmins Marzipane: Mimoriadne zaujímavé spojenie veľmi kvalitného jazmínu, neindolického, nebielokvetinového, skôr zeleného a gurmánsko-negurmánskych tónov. Jazmín hrá hlavnú rolu, ale je mimoriadne kultivovaný a nebolehlavový, sekundujú mu tóny vanilky a mandľového kvetu, ktoré sa síce nezaprú, ale nejakým spôsobom dokážu pôsobiť úplne bez toho, aby človeka napadla návšteva špajze. Vôňa tým ale získava "na tele" spôsobom, ktorý by jazmín nikdy nezvládol (resp. keby sa toľko rozťahoval, spôsobil by evakuáciu okolia). Takto mu určia priestor, v ktorom vynikne ideálne, ani veľa, ani málo. V spojitosti s drevami vydržal od skorého popoludnia až do rána druhého dňa a to včítane večernej sprchy. z miesta nástreku sa mi ešte stále vinie úplne nesamsarovitá vôňa jazmínu so santalom.

Penhaligon's - Alizarin: Dlhý zoznam zaujímavých kvetov v zložení v spojitosti s mandarinkou vyvoláva Veľké Očakávanie. Tak a ten, čo to napísal, sa potom s chechtaním utiahol s cigarou do veľkého starého koženého kresla ku krbu, a tam si spokojne a mierne zlomyseľne predstavuje, kto všetko tam tú opulentnú kyticu márne hľadá. Tuším si to cigáro aj zapáliť zabudol. Krb horí a on sa nakoniec mimovoľne začítal do obstarožného zväzku, ktorý mal rozčítaný poruke. Krásna vôňa, rýdzo pánska.

Schuberth - Schu: Veľmi pekná a zaujímavá vôňa. Zmes sušených horských bylín na studenom podklade. Aj kvety sú skôr sušené, ale je ich tam len pár. ako na studenom, vyžehlenom ľanovom obruse rozsypaný horký bylinný čaj. Nevydrží dlho - aspoň na mne, ale je veľmi originálna, nerušivá, tak trochu minimalistická. Fascinuje ma podobným spôsobom, ako keď som v ranej mladosti prvýkrát videla prehliadku Jil Sander.

Schuberth - Schu:

​Tahle vůně byla i pro mě velkým překvapením. Na mě působí dojmem "starosvětského" klidu.

​Tahle vůně byla i pro mě velkým překvapením. Na mě působí dojmem "starosvětského" klidu.

​Hm, to tam môže byť tiež. Rozhodne je nadčasová. Rozmýšľam, či si ju nekúpim.

Dneska jsem dala druhou šanci Fugit amor a ne, my spolu kamrádit nebudeme. Úvod je na mně prostě hroznej, cítím divnou zatuchlinu a teď po pár hodinách vylezl karafiát, ale dojem prostě nezachrání.

Vzorek klidně pošlu do světa, pokud po něm některá touží.

Arsenic Osman (LM Parfums) - svěží švestková šťáva se špetkou nesladké skořice a vysušené pačuliové dřevo - nástup opravdu famózní. Ale pak se to nějak začalo kazit - sotva vykoukla dřevitá fialka na semiši, přehnala se přes ni nektarově medová povodeň a zasypaly ji krystalky cukru s trochou skořicového prachu. A nakonec se všechno podivně rozpadlo. Naštěstí to nebyl konec - trvalo to sice dlouho, ale finále v podobě suché temné dřevité pačuli se sladkokyselými ovocnými dropsy má něco do sebe.

French Lime Blossom (Jo Malone) - rozkvetlý citroník s patrnými syntetickými "citrusově čističovými" tóny, po rozvonění ještě trocha zeleného šeříku. Jsem z ní na rozpacích...

jerry Žádný alkohol tam necítíš??? Ten alkolový podtón mi tam vadí nejvíc

Korsičanka 

Opravdu ne.

Genevieve (1907)

Ztichý kout zahrady

pamětník mých dětských her

místo, co střeží poklady

a z křídel mládí pár zbylých per …

Místo, v němž stín je bránou jiných světů, k níž jen fantazie má zlatý klíč. Místo, kde všechno sládne vůní květů a v starém houští je můj míč … je zase léto a jsem tu. Z mých dlaní mýdlo voní a z vlasů kvítek jasmínu. A v chládku zídky z kamenů pár růží rozkvetlých. Snad mohou ony za tu proměnu? Že vzpomínkou mládnu a hojím se ze všech časů zlých.

Květiny, mýdlo a horký dech léta. Trocha nostalgie i kouzelné hravosti.

Dalia Krásné verše, Dali! Vnímám však Genevieve jako emancipovanou podnikatelku, přesně jak tvrdí popis vůně. Ale kdo ví, jaké měla dětství?

Korsičanka Děkuji  ... já v ní mám spíš tu nostalgii, léto, ale pravda je, že i určitou nezávilost, jak píšeš. Protože taková jsem byla odjakživa a zůstalo mi to.  A kdoví, co ukrývá duše emancipované zralé ženy? 

Dalia Krásne, krásne! 

Korsičanka Nevím, jestli zrovna podnikatelku, ale i já vnímám Genevieve jako emancipovanou.

wendulka To mě těší, že se shodneme I když na mě tam bylo té emancipovanosti příliš, proto píšu o podnikatelce. Možná -  ve všech ohledech podnikavá emancipovaná žena?

Fifi Chachnil

Slečna Ro …

Říkám si slečna Ro, pro ty co mě neznaj. I když si vlastně nejsem jistá, jestli vůbec chci, aby někdo tyhle moje výlevy četl. Zatím o nich ví jen můj deník, do kterýho teda nepíšu denně, jelikož lenost je moje pokrevní sestra. A rozhodně ho neoslovuju „můj deníčku“. Neříkám mu nijak. Většinou. Občas mu ovšem říkám „šmejde“, a to když ho nemůžu najít, nebo když mě moje zápisky přimějou k slzám. Což se děje skoro vždycky, protože „šmejda“ využívám vlastně jen v životních krizích.

Z toho, co píšu, by někdo mohl nabýt dojmu, že furt bulím a můj život, že jedna velká krize. Omyl! "Šmejd" je dobrej psychoterapeut a co spolkne, zůstane nakonec v něm. Krize se překoná a já se můžu neomylně vydat k nějaký další. Přičemž to mezidobí bývá docela fajn.

Teď by šlo možná vydedukovat, že mezidobí opět úspěšně vyústilo v nějakou pěknou slzama prosolenou ztrátu iluzí o veškerým bytí, ale i „šmejd“ se diví – nic takovýho se neděje. Jen mám chuť si na věčný časy zaznamenat, že jsem v sobě objevila svoje černý já, kterýho zrod si může na svý konto připsat pan umělec z podkroví.

Madam „Syčící růže“, jejíž vůně se mi na věky věků zaryla do podvědomí, včera za velkýho „haló“ zvedla kotvy. Řekla bych, že k tomuhle konci směřovalo její soužití s Reném hned od začátku. Prvotní cukrování, kterým dost trapně prezentovali světu svou nehynoucí lásku, postupně jaksi vyšumělo a místo něj se náš barák začal stávat svědkem docela hustejch výměn názorů mezi panem výtvarníkem a slečnou „nóbl“. A výsledkem bylo včerejší večerní staccato podpatků po starým schodišti doprovázený hysterickými vzlyky a slovníkem, za kterej by se nemusel stydět ani odchovanec nápravnýho zařízení. Kdo čeká, že jsem v tu chvíli cejtila nějaký pocity uspokojení, tak se samozřejmě nemejlí. Bylo to tam, uvnitř mě, pocit blaženýho zadostiučinění. Ale taky něco dalšího, něco, o čem jsem do té chvíle neměla ani šajn a co bych možná i úplně zazdila kdyby …

Je pozdní večer, ale bohužel né máj a ani lásky čas, spíš čas pomalu zabalit dnešní snahu nalejt si do hlavy něco literárních vědomostí a věnovat se něčemu míň traumatizujícímu, třeba horký vaně a měkoučký posteli. Doma vylidněno, protože teta podlehla neutuchajícímu tokání svýho pracovního kolegy a někde s ním randí, a venku hezkej teplej červnovej večer. Okna dokořán, vzduch voní, zase cejtím růže z dědkovic záhonu. Musím uznat, že s růžema to fakt umí. Má je krásný, s velikejma květama, rudý, oranžový i růžový, prostě krása! Stojím v šeru pokoje, nerozsvěcím, nasávám tu venkovní omamnost a je mi děsně fajn. Dokonce mi hlavou bleskne vzpomínka na vůni Reného ex, ale necejtím žárlivost. To něco se ve mně pohne, něco temnýho, poživačnýho … ona přece voněla tak krásně! A ta její vůně se k ní hodila. Byla tak zvláštní, elegantní a smyslná … jako ona. Třeba jsem jí křivdila. Proč jsem ji vlastně nenáviděla? Vždycky, když jsem ji potkala, tak jí to děsně slušelo, vždycky mě pozdravila a usmála se na mě i přes můj škleb, kterým jsem její vstřícnost oplácela. Chci jednou bejt jako ona. Chci mít její sebevědomí … z myšlenek mě vytrhne opatrný zaťukání na dveře.

René stojí na zápraží jako hromádka neštěstí a vejrá na mě psím pohledem. Musím uznat, že několik dnů neoholený strniště mu sluší, ale nesluší mu odér chlastu, kterej ho provází jak věrnej nohsled a nesluší mu ani póza, do který se stylizuje. Teda jestli to póza vůbec je? Cpe se dovnitř a blekotá něco o tom, že teď nemůže bejt sám. Pak se na moment zarazí a nasaje vzduch mezi náma. Jo, voním. To je totiž moje vůně, blbečku, ne její. Můj obláček z růží a špetky citrusů a taky sladkýho pudru, moje identita. A ve chvíli, kdy mě osloví „Růžičko voňavá“, se to něco defintivně probudí. Pohladím Reného po tváři, přitáhnu si ho k sobě a hlasem sametově zastřeným mu do ucha zašeptám: „Buď hodnej kluk, a běž si rány lízat jinam ...“

Venku už je tma a moje černý já, co se před chvílí vyklubalo na svět, se slastně protahuje a já s ním. Předu jako kočka. Vždyť já nemusím bejt jako ona. Zavřu oči a nadechnu se svojí vůně, do který se vtírá aroma tabáku. To je ono! Růžička voňavá, co má i trny. Hmm, ale už dost přemejšlení. Zapálím si to brko, co žmoulám v prstech a jdu spát ...

Dalia Super čítanie, Dali! 

Biely kvet To mě těší, Jaruško.