Citizen Queen
Vždycky když skončilo vyučování nebo jsem mívala malou chvilku, strašně ráda jsem chodila do hudební knihovny. Pípnout kartičku, půjčit si obří sluchátka, ve kterých člověk vypadal jak Ota Rákosník, dívat se z velkého okna na šedé nebe, ze kterého padají jemné sněhové vločky. Pozorovat spěchající lidi v černých kabátech. “Dnes jsem ti tam pustila Magdalenu Koženou, tyhle árie jsou boží, fakt!” Ano, ani jsem kolikrát nemusela vymýšlet, co si pustím, kamarádka mívala předem nachystané kusy pro moje zmrzlé uši. Magdalena surfovala na vysokých průzračných vlnách a mně se zdálo, že mezi černými postavami, které míjely Komerční banku něco svítí. No, nebyla bych to já, aby to bylo něco normálního, to si snad nikdo nemyslel…Byla to Sněhová královna a za ní běžela na stříbrném vodítku polární lištička. Asi ji panička natřela fosforeskující barvou, aby se jí v té zimní tmě neztratila. Jenže než člověk seběhne tři patra, vyzvedne si z šatny kabát a otevře těžké dveře, královna i s liškou jsou v tahu. Zbyla po nich ale cestička z těch nejjemněji namletých sněhových vloček. Však já je najdu! Navíc…Lištička ztrácela své svítivé chlupy, které voní…no, jako lištička.
dneska jsem si ji v notinu na hlaváku očichala. sice mám hudební hluch, ale to ostatní (zima sníh černá bílá a fosforeskující zvířecí kožíšek) je naprosto výstižný
Budu potrebovat. "Recenzi" uz mam, ale dam az z pocitace, pac opet neni textova
.
Vám tady všechno vysypu a pak mě nikdo nebude číst!
...Ale je fakt, že tentorkát jsem se svým "dílem" spokojená, i když je to jen naprosto spontánní čmáranice...
