Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?

Jj, to je Amyris jak vyšitá!  Škoda, že ti padla do ruky jako první ze všech jeho vůní.

No jo, přesně tenhle typ vůní patří k mým nejméně oblíbeným...Zařazuje se do škatulky Kvalitně provedená hrůza, kde si může povídat s Nuit de Tubereuse a AA Flora Nymphea, jediného Guerlainu, který absolutně nesnesu ani minutu. 

Kvalitně provedená hrůza

To je boží přirovnání, to si musím pamatovat! 

Isabey: La Route d'Emeraude

Má být údajně inspirovaná cestou ke „smaragdovému trojúhelníku“, což je oblast, kde se schází Thajsko společně s Laosem a Kambodžou a hojně zde prý kvete jasmín. Jistě tedy nepřekvapí, že jej vůni potkáte. Je hodně zelený, nikoliv však indolický. Je osvěžený trpkým bergamotem a doplněný výraznou růží, kořeněnou štiplavou skořicí.

Po rozvonění se vedle jasmínu objeví i křehce zelená tuberóza. Až sem La Route d'Emeraude typově připomíná produkci Jean Patou. Postupně však převáží její ovocná poloha se sladkým pomerančovým květem a původní květinová bohatost vyšumí do ztracena. Základ je pak už jen klasicky balzamicky ambrový se špetkou bílého pižma. Nicméně povedená je, to zase jo.

L'Air de Rien Miller  Harris. 

Ocitla jsem se v reality show, jejímž cílem je vydržet co nejdéle bez každodenní hygieny. Zavřou vás do lepenkove  krabice a po dobu jednoho měsíce máte k dispozici jedinou hygienickou pomůcku a tou je suchý šampon. Jako dílo je to nesmírně vtipné a zábavné, mám "špinavé" vůně ráda, ale přece jen, čistá hlava je čistá hlava.

Yves Saint Laurent: Caftan

Pod orientálním kaftanem se skrývá balzamicky sladká benzoinová vůně s kořenitou mandarinkou a zakouřeným kadidlem, zasypaná vanilkovým pudrem. Spíš lineární, ale velmi povedená ambrovka s excelentní projekcí a výdrží.

To znie ako niečo, čo by mohlo sadnúť mne.

....a potom, že sa neviem zbaviť prebytkov ...

+

euridike

...kuji...

Působivá evokace Freudian Wood!

Pro mě to bylo koření svařené v mléce, kde posléze začal dominovat dřevitý tón s přidrzlým pižmem. A kdyby to pižmo nebalancovalo na hraně vulgárnosti, tak už flakón mám.

Bottega Profumiera: Mon Jardin

Vůně byla věnovaná zahradě Ninfa, ležící asi dvacet kilometrů jihovýchodně od Říma, kde se příroda mírně upravená rukama zahradních architektů postarala skoro o vše. Popínavé růže a buganvílie se pnou po starobylých zdech, ovocné stromy na jaře vykvétají a na podzim nesou stále nádherná jablka, ozdobné keře bujně prorůstají do zbytků chámu a vytváří tak jednu z nejromantičtějších zahrad na světě, což potvrdily v roce 2002 i New York Times.

Tahle zahrada se ovšem vyznačuje spíše rozkvetlými pomerančovníky, mandarinkovníky a dokonce i fíkovníky se zralými plody. V další fázi nás pak zavede mezi záhony s pižmovými kosatci, k nimž usedneme, abychom pojedli několik sladkých fíků, které jsme si před tím utrhli a vpleteme si do vlasů několik drobných jasmínových kvítků. A zároveň je to můj celkový vítěz u této značky.

... mne se to koreni nejak vyhnulo, mozna jsem jeho akcenty zachytila v ramci tech drevitych tonu, ale jen lehce a nevyrazne... A naprosto souhlasim s tim, ze pizmo je tu takove... vtirave, neumim to lepe vyjadrit. 

SEMINALIS - Orto Parisi

Náhody neexistují. Tečka. Toho osudného večera jsem měla hříšnou chuť na něco osvěžujícího, snad lehce pikantního.... A Seminalis mi na stříbrném podnosu naservíroval chladem zamlženou sklenici silné citronády, v které se jistě před tím dlouze a líně povalovaly kousky hřebíčku a badyánu. Když jsem pomalými doušky vypila půlku sklenice, uvědomila jsem si zvláštní věc - nápoj je čím dál tím sladší, jakoby se u dna postupně usazoval cukr, který se dosud nerozpustil. A kdo ví, čím to je, ale tahle sladkost je hřejivá, jako kdyby prsty, které sklenici objímají, zahřály zbývající obsah na teplotu lidského těla. Posledních pár centilitrů se nese ve znamení chuti lehce zcukernatělého řepkového medu. Téhle sklenici jsem se ráda podívala na dno...

... takze jsme se s wendulka opet vcelku shodly... 

Jj, shodly.

A už jsem mezitím i přišla na to, co mi Seminalis typově tak připomíná. Fordův Santal Blush. Akorát Seminalis je bez toho živočišného kmínu a jasmínu a celkově je sladší/cukrovější/medovější.

Czech & Speake: Spanish Cedar

Cedr v této vůni sice nepochází přímo ze Španělska, ale byl jím inspirován. Pojí se totiž se vzpomínkou Franka Sawkinse, zakladatele značky, na jeho dovolenou na Menorce, kterou tam jako mladík trávil na motorce projížděním písečnými zálivy a nasáváním pryskyřičnaté vůně sluncem spálených borovic a cedrů. Pokud jste se tedy čistě podle složení a názvu těšili na výrazně cedrovou vůni s ovocem, budete muset i nadále zůstat u Lutensovy Feminité du Bois. Cedr tu rozhodně není dominantní složkou a ovoce je tu patrné jen v úvodním závanu bergamotu, šťavnaté švestky, kyselých ostružin a hořkého zeleného galbana.

Během několika minut však veškerá ovocná svěžest vezme za své a palčivě dřevitý hřebíček, ostrouhanotužkový virginský cedr, zemitě peprná vůně guajakového dřeva a kouřově drhnoucí březový dehet už vás přesunou na slibovanou jízdu na motorce, kdy míjíme sluncem ožehlé stromy, přičemž slaný podtón vetiveru dává vědět, že se nacházíme v písečném zálivu u moře. Vůně je to rozhodně povedená, jde hezky do prostoru a dobře drží, leč v tomto případě je jednoznačně už pánská.

Privé Iris Céladon

Rychlý neučesaný postřeh: Nejvíce se mi líbí úvod, zřetelně cítím inspiraci Fil Rouge, něžný závojíčkový kosatec, bohužel pro mě velmi brzy nastupuje proměnlivost a z Fil Rouge zbyde jen dojem. Postupně se vůně kapku zapotí, dokonce vnímám nepatrnou stopu ze základu Myrrhe Impériale a směr k pánským tónům. Jak se vůně dále vyvíjí, tak se krásný kosatec vrací, ale pozměněný a jakoby kakaově prašný, a vůně začíná dýchat z pokožky už vyloženě žensky. Výdrž dobrá, žádná brzká pomíjivost. Resultát je, že hlava je krásná, ale oproti limitkám, jako je Fil Rouge nebo Sable Or, ošidili kvalitu základu. Do současné řady Privé však plně zapadá. Iris Céladon mě plnohodnotně provázel dva dny a líbilo by se mi mít ho na poličce.

Stilettos on Lex (Jul et Mad) -  studená svěžest a v ní suchá nešťavnatá hruška na suchém nasládlém krémově pižmovém polštářku, který zasypaly zelené fialkové lístečky, pár sladkých okvětních plátků s lehkým ovocně kompotovým nádechem a vše překryl pudrový závoj. Vůně ve stylu chytré horákyně - ani květinová ani ovocná, ani sladká ani nesladká, ani svěží ani suchá...ode všeho je trochu a tvoří to celek, v němž do sebe všechno dokonale zapadá. Jarní vůně, romantická, radostná, plná optimismu a "barevná"...

Citron d'Érable (Atelier Cologne) - štědrá porce štiplavé mandarinkové kůry a hořký citron, postupně vše trochu zesládlo a vloudily se i zelené lístečky. Po rozvonění citrusově cedrová lehká a přiměřeně svěží vůně. Ale takových je hodně a poměr cena/výkon v tomto případě není nijak příznivý.

Eau de Mûre (Maître Parfumeur et Gantier)

Očekávala jsem sofistikovanou, elegantní, klasickou a velmi ženskou vůni. Vůni pro madame, jež si ráno obleče na míru šité pouzdrové šaty, přidá perly, šátek od Hermès - a je připravena svým francouzským šarmem pokořit svět. Spletla jsem se. Tak jednoduché to není. Skutečná tvář tohoto parfému je jiná - barvitější, zajímavější, komplikovanější... Začátek je lehký a vzdušný, jako kdyby si letní vítr hrál s vůněmi, které si přinesl odněkud z oranžerie - svěží citrusy (které naštěstí nejsou agresivní a vtíravé) s příjemně ovocným nádechem - což je v podstatě standardní úvodní fáze mnohých květinově ovocných vůní. Ale pak přijde relativně nečekaný moment, kdy se do veškeré té bezstarostnosti začnou vkrádat temnější, těžší a sametovější tóny - ostružinové, rybízové, brusinkové... Jejich zralost a šťavnatost je přímo hmatatelná, navíc si v sobě nesou pro mě okouzlující detail - tu a tam se objeví (a zase zmizí) lehká nahořklost, jako když při vychutnávání těch nejzralejších a nejšťavnatějších plodů rybízu drtíme mezi zuby i jejich zrníčka, která jsou zemitě nahořklá. A právě v tomhle okamžiku se vůně láme ze sladce ovocné do stále ještě sladké, ale o poznání  více dřevité, zelené a mechové vůně, jež se ve finální fázi rozpouští v lehounké vanilkové mlze... Je to možná poněkud překvapivá asociace, ale to sladce zemité srdce mi neodbytně připomínalo Blackmail od Kerosene.

V rámci objektivity musím dodat, že parfém jsem zatím zkoušela jen tři dny, které jsem strávila u kamarádky, hrdé majitelky tohoto parfému - ale chci víc...

Jo, je pravda, že budeme-li srovnávat přímo s těmi limitovanými kosatcovkami, tak je poznat, že těm se po kvalitativní stránce věnovali trochu víc, což je ale vzhledem k rozdílu v ceně asi pochopitelné. Každopádně krásná nežná kosatcovka, že?

Mimochodem ohromně se mi líbí výraz závojíčkový kosatec.

jerry Krásně vystihnutá recenze na Stilettos on Lex.

Dík. A dík i za ten zkušební materiál.

Pierre de Lune...

....alebo mesačný kameň. Podľa hindskej legndy vznikol z mesačných lúčov a kto ho bude mať v ústach počas splnu, uvidí svoju budúcnosť.

V skutočnosti je to konglomerát argitu a ortoklasu, ktorý svojou štruktúrou vyvoláva pocit mesačného svitu.

A vôňa sama je podobným konglomerátom.

Rodná sestra Après L'ondée a vzdialená praneter Nocturnes. Z Après má skoro všetko, fialkovokosatcovú podstatu, jemne nostalgicko zahmlený opar, určitú nepolapiteľnosť. Po väčšinu dňa sú na koži takmer nerozoznateľné. Čo jej však chýba, je jemná Guerlainovská kvetinová rozvernosť, namiesto nej má v sebe kus Caronovskej vážnosti, chladu a odťažitosti. Ale na rozdiel od Nocturnes, ktoré sú ako studené vlhké kamene v noci, v Pierre de Lune je skôr jemný, hladký a suchý chlad cabochonu. Mesačná víla, ktorá ale namiesto spoločného tancovania na čistinke sedí obďaleč a dívajúc sa na mesiac spriada svoje sny.