Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?

Ááá, vidím, že tady jsme se tentokrát dokonce i sešly. Jo, ta Canfield Cedar by byla dobrá, jenže když si člověk dá vedle tu Winter Nights, tak vedle ní úplně zaniká. Mně ta řídkost právě taky překvapila, když uvážíš, jak drží Broken Theories a vlastně všechny ostatní Kerosene. Škoda.

Jo, škoda, protože je jinak fakt moc pěkná.

Ještě že jsem si tu WN nechala až na konec, ta by přeprala všechny a ze zkoušení by nebylo nic!

Olfattology: Sagami

Vůně Enza Galardiho mě až doposud s výjimkou Relativamente Rosso nijak významněji nezaujaly. Na Sagami už je ovšem znát (i vzhledem k ceně) značný kvalitativní posun. Vyznačuje se vůni švestkového likéru a teplého, lehounce štiplavého kadidla ze zmíněné Relativamente Rosso a místo slaměnky přináší tentokrát už výrazný aromatický tabák s koženými podtóny a společně s mořskými řasami vás přenese do jednoho ze středomořských klášterů pod horou Athos, jehož mniši jsou známi i výrobou likérů. Sakrální atmosféru potom v základu umocní ambra s vanilkou, benzoinem, dřevem a dalšími pryskyřicemi, kdy se pro změnu typově hlásí i ke své další předchůdkyni Vento nel Vento, tady ovšem naštěstí bez kysnoucího cedru, čímž má v této fázi typově ještě o krok blíž i ke Calling All Angels. Každopádně za tu cenu by mohla mít větší intenzitu, i když jinak drží dobře.

Tak Bloodflower mám konečně důkladně prozkoušenou a tentokrát se uctivě skláním před Tvojí recenzí a nebudu se vůbec o nic pokoušet, protože ten olfaktorický obraz je dokonalý. Vnímám ji na 99.9 % stejně. Možná jen dodám, že ta podzimní noc je doprovázená mrholením - cítím v ní takovou příjemnou vodovou perlivost. Každopádně ta snaha o přehlušení té zvláštní sladko-slano-ostře kovové pachutě krvě s pomocí lékořice je podle mě geniální.

A na úplný konec snad ještě čistě technicky doplním, že ta kytice pačuliových růží mi svým dekandentním pojetím typově trochu připomíná tu z Fordovy Noir de Noir, jen tahle je víc ambrovější, čímž budí dojem, že pomalinku uvadá.

No opět skvělý tip na emocemi nabitou vůni.

Bianca (Simone Cosac): Sprška mandarinkové šťávy a troška řezavého rybízu, pomerančový květ s cukrovou glazurou, pár kuliček projasňujícího pudru se třpytkami, gardénie ve váze z bílého porcelánu, mléčný santal. Ač ve složení není, tak vůní prostupuje jemná vanilka.
Vzhledem k tomu, že vůni inspirovala Bianca Capello, benátská šlechtična, z níž se po sňatku s Francescem I. Medicejským stala toskánská vévodkyně, čekala jsem opulentnější a dramatičtější vůni. Bianca proslula svými intrikami (včetně podvrženého následníka trůnu), vášnivými vztahy a travičstvím, ostatně sama se svým manželem pravděpodobně rovněž podlehla otravě. Bílokvětinová vůně s vanilkovým pudrem sice může asociovat její naškrobený vysoký límec z několika vrstev krajek a perlový náhrdelník, ale jinak je velmi krotká.
Kdybych zkoušela naslepo, usoudím, že jde o nějakou mainstreamovou toaletku. Na parfém má velmi malou výdrž i sillage.

Ephemera by Unsound: Bass

Unsound je polský hudební festival, který se pořádá každoročně v Krakově. Stojí za ním Margolzata Plysa a Mat Schulz. Ti dva se ve spolupráci se třemi hudebníky rozhodli vytvořit unikátní projekt tří vůní, které by vyjadřovaly hudbu. Na vzniku Bass se konkrétně podílel Steve Goodman známý v hudebním světě též jako Kode9. Má interpretovat jeho vzpomínku z dětství na zvuk a vůni porouchaného vysavače, z něhož se kouří. A koho jiného si na to pozvat, než mistra divnovůní Gezu Schöna?

Je to neskutečné, ale chladivý kardamom v kombinaci s kovovými tóny, dřevitým kouřem a rumem opravdu vyvolává dojem zadírajícího se motoru vysavače a spáleného plastu. Ještě divnější ovšem je, že se mi to líbí. Nicméně po rozvonění vysavač mizí ze scény a ukáže se, že se nacházíme ve staré čajovně s ožehnutými koženými sedačkami a dřevěnými stolky, kde vám nabídnou šálek uzeného čaje Lapsang Souchong a k tomu vám zapálí meditační kadidlo. Vůně je to jednoznačně pánská, nicméně kdyby takhle chtěl vonět kterýkoliv chlap v mém okolí, vůbec se nebudu zlobit.

Tak to me tesi, ze se mi podarilo charakterizovat Bloodflower nejak smysluplne... ale to bude tim, ze vyzneni te vune souzni s nejakou casti moji osobnosti, takze se mi slova hledala o neco snadneji... 

ad Bloodflower... nemám z toho radost a píšu si i kdybych byla sebeodolnější, připomínka NdN mě nemilosrdně dorazila.

Tuberoza (Nishane)

"Tak to je teda jízda," pravil pán v Odéru a já, maje potřebu vyzkoušet všechno, co by mohlo být olfaktorická divočina, která by mohla zabrnkat na nějakou mou záhadnou vnitřní strunu, jsem se okamžitě střemhlavě vrhla na flakon. A jízda to je.

Zapomeňte na ultimátní tuberózu ve Fracasu s ovocnými knedlíky :) , zapomeňte na karnální Carnal Flower, kterou mi prostě prachsprostě kazí eukalyptus (nebo si zase budu muset pořídit rozprašovací vzorek, protože na Malleho jsou normální vialky zřejmě úplně mimo), zapoměňte na křehce zelenou v Kiliánově Beyond Love.

Tuberóza od Nishane vás pohltí, na jeden nádech, hodně dlouhý, protože výdrž je vynikající, a nedá vám vydechnout, nedá šanci se zamyslet nad čímkoli racionálním, jako něco mimo vaše měřítka, co přesto od první chvíle, od prvního očního kontaktu, od prvního záchvěvu nemůžete dostat z hlavy.

Tuberóza s milionem bílých květů, živá a pulzující květina, zelená i sladká, místy pobleskne ovocný nádech, místy vlhká hlína. Květina, která má v sobě něco. Takový tlumený drhnoucí tón, trošku nahořklý, ale velmi příjemně, provokativně. Pelyněk a měkké pižmo. Rudá rtěnka k bílým šatům. Piercing na "tajném" místě. Tetování přes celá záda schované pod košilí. Usmívá se, ale za jejím pohledem je obrovská hloubka, netušené jiné dimenze. Když se obejme s krémovou gardénií, věříte jí všechno, každé slovo a gesto. Když jí z druhé ruky schované za zády vypadnou omamně syté květy ylangu, začínáte chápat, že jste ztracení. A když odchází ruku v ruce s křehkým hřejivým santalem a jemně drhnoucím zeleným vetiverem a vůbec se netají, že si s sebou odvádí všechny zúčastněné, víte, že není cesty zpět. A že tuhle jízdu budete chtít zažít znovu.

Tvoje recenze je taky jízda. Paráda, když nějaká vůně dovede vybudit takové emoce. . 

Tak ne, že by to byla dvojčata. Spíš jde o to, že já mám tenhle typ spojený primárně s Noir de Noir a Bloodflower fve mně vyvolává podobné dekadentní pocity. Ale jo, určitě ji zkus.

Ad - jo, ta Tuberóza ti fakt sedla.

Já jo, ale spíš jakoby ve formě piña colady bez ananasu, jíř zlehka přelijeme vanilku s tím karamelovým krémem - spojil se mi tam dohromady s tím bílým rumem. V první fázi  v ní cítím dokonce i zkaramelizovaný cukr s podtónem lesních jahod podobně jako v Sucre d'Ébène. Po rozvonění se mi i s pomocí bílého pižma promění v nadýchanou cukrovou vatu a tak už zůstane. Akorát mi přijde docela intimní.

Sospiro: Ouverture

Naše předehra začíná pomalým andante, do dění nás uvádí pomeranč, sladkokyselá šťáva z lesních plodů a masitý fík. Po gurmánských tónech je tady motiv lásky, růže, slunečný ylang ylang a citrusová magnólie. A pak je to dramatičtější, démonické téma ztvárněné kopcem skořice a živočišná vášeň, ambra a kadidlo jako hřích a pokání. Nakonec smíření v podobě dřevitě hebkého kašmírového dřeva a vanilky. Opona se otevírá, na scénu vchází Leporello.

wendulka zkusila jsem dnes k ní paralelně i Absolu d'Oranger, ale na mně si nějak podobné nejsou 

Na mně ano, ale jen v té úvodní fázi, pak už ne.

Gourmand Bottega Profumeria

Vanilkový likér...

...něco jako "vaječňák" bez vajec.

Prostě likérově smetanová vanilka.

Pak, po chvilince závan karamelu a kokosu.

Opět s hltem alkoholu v krvi a s ambrově naovocnělou dochutí.

A nakonec, ano, malátnost, rozostřenost, hladko a téměř pomlaskávání, tiché,

s vychutnáváním si tohoto vanilkového zákusku do posledního zbytečku.

Lucrethia V-Canto

Nádherné.!

Barva flakonu je jako zasychající krev...

...kaluž tmavé rudé na zemi, zbytky krve ulpělé na dýce, rukou, šmouhy krve ve zpocené tváři...,

a nebo jako barva těžkých sametových závěsů, tlumících světlo a  tišících hluk...,

barva rodové pečetě.

Lucrethia začíná vůní hrušky s pepřem - lahodně matná hladká sladkost a vítr a jemné drhnutí z petitgrainu.

Delikátní stopy vavřínu a snad i jemnoulinká letní omamnost z lipových květů.

Na chvíli se objeví rovina mýdlová,

jakási čistota...

...nic sladkého, šťavnatého, ovocného či květinového.

Jen blíže neurčitelný odér čistého prádla, změklého teplem čistého těla, se zbytky slunce a letního povětří na kůži...

Jasný jasmín, lípa a "něco"...

Nakonec - vůně není těžká, silná,

ale je zvláštním způsobem svůdně omamná,

lákající do temných uliček, svádějící k temným činům,

vnímáte ale i křehkost, zranitelnost a současně k tomu ještě

lehce arogantní smích, jakoby zlé pobavení...

...vůně pro intrikánku,

řekla bych

Mecanique Intuitive Les Eaux Primordiales

Vintage.

Gurmánství.

Kakao, spíš pikao s nějakým chlastem a s nějakou medicínou,

a s odérem dehtu, ve kterém se kdysi koupaly děti trpící ekzémem a

pach těžké kůže z masivních křesel, jejich dřevěná kostra už je lehce navlhlá z málo větraných prostor.

Temné,

temné je to celé.

Navzdory flakonu, podle kterého bych očekávala vůni spíše vzdušnou, a byť ne řídkou

(resp. sklo i víčko evokuje masivnost, stabilitu),

tak přece jen o něco, pocitově, lehčí...

 Po krátké vzájemné rvačce se jednotlivé ingredience rozostřují, postupně se vzájemně prolínají, měknou a přidává se k nim i jistá podprahová animálnost, taková trochu dirty...

Tahle vůně je hříšná, až lehce zvrácená, krásně nechutná, sprostě tvrdá, cizí, a přesto se chce mazlit...

...zvláštní.

Měkká zpracováním složek.

Drsná podstatou.

Po rozlezeni vůně - velmi podobná vůni Sorriso Profumum Roma

Silk, Lace and Chocolate 4160 Tuesday

Mýdlové jahody

Belgická čokoládová pralinka zapíjená šumivou citronkovou limonádou, jejíž bublinky vám téměř ucpávají nos, jak si divoce poskakují nad hladinou,

a pak - jahodové furé - narvete si nenasytně ovocnou cukrovinku do už tak plných úst.

Vůně pro lolity...

...pro holky, pro ženy, dámy, jež v růžovém župánku, v chlupatých pantoflíčcích, s čerstvě nalakovanými nehtíky, zabaleny v měkkoučkém plédu sledují stjůpyt srdcebolnu sérii - prostě lazy day.

A nebo pro mrchy, které si jsou vědomy své ženskosti

(a tady je pak úplně jedno, co mají na sobě),

mající chuť s někým si pohrát...

Velmi málo sladká,

svůdná, delikátně pichlavá a líně provokativní vůně.

Jo, ta Mecanique Intituitive je z velké části gurmánka. Já v ní měla zelené mandle, pralinky a meruňky s fialkami, ale zároveň tam ta kůže v ní vytvářela tu podprahovou animálnost. No já věděla, že v tomhle případě Ty jí rozebereš mnohem lépe než já.

Jinak mně ta Silk, Lace and Chocolate připomněla i tyčinku Joko, jak se dřív prodávala. Já jí měla jako dítě hrozně ráda.

Maison  Francis Kurkdijan Amyris Femme. Od této značky jsem zkoušela teprve první vlaštovku a bohužel se mi do vkusu příliš netrefila, protože s ní přišlo i jaro. Já pochopitelně jaro miluju, jen mi ze zvláštních důvodů nevoní. Amyris Femme je tak strašně jarní, jako.z.reklamy na prací prostředek. Otevřete modrý plastikový obal a vyvalí se na vás vír snehobilych květů, omotaji vás kolem.krku, lehce priskrti a když povolí utazenou smyčku, ocitnete se na jarní louce, kde se ještě valí zbytky sněhu. Všude visí bílé košile, oslnuji vás a než najdete sluneční brýle, přiběhne dětský pěvecký sbor a za zpěvu songu Petrklíč k jaru klíč cítíte, jak se probirate z psychedelickeho reje. Uf, jdu na panáka.

... Tvoje recenze jsem si precetla u kavy a delikatnejsi dezert bych si nemohla prat... 

FREUDIAN WOOD (WienerBlut)

Nad tímto parfémem přemýšlím už od prosince. Týdny a týdny ho zkoumavě pozoruji ze všech úhlů, nedůvěřivě ho obcházím, jako by to bylo cosi nevyzpytatelného, před čím je potřeba mít se na pozoru. Zkoušet tuto vůni bylo jako vstoupit do neznámé krajiny, kterou by středověký kartograf označil slovy Hic sunt leones. Do takových míst se vydáváme jen na vlastní nebezpečí, připraveni musíme být na cokoliv. I na skutečnost, že není les jako les - protože v tomto lese musíte akceptovat jeho vlastní pravidla - a také je třeba se nejdříve rozkoukat, protože vše se topí v mléčné mlze, která rozostřuje kontury, vše zjemňuje a tiší. A má to svůj smysl, protože vůně mimózy (o velikosti pravěkých přesliček) v plné intenzitě by byla zcela jistě k neunesení... Takhle byste málem uvěřili, že je to jen dětsky nevinná a bezbranná vůně, kdyby... kdyby z půdy pod vašima nohama nezačaly stoupat pryskyřičné (pižmově hřejivé a nasládlé) výpary. A vše se lehce a nenápadně začíná měnit - les je hustší a temnější, mimóza se postupně vytrácí, s každým krokem přibývají staré a vzrostlé cypřiše - chybí už jim svěžest a život vůbec, voní intenzivně, těžce a trpce, ještěže sladká mlha nemizí, navíc s sebou přináší závan doutnajícího santalového dřeva... Když dojdete na okraj lesa, vtírá se neodbytná a znepokojivá představa, že kdybyste se ohlédli, vše se vám bude před očima měnit v ohromné šachové figury s archetypálními rysy - protože moc dobře víte, že za sebou máte mistrovskou šachovou partii, v které - pochopitelně - vyhrál Mark Buxton.