...jakoby bezgravitačně balzamická májová růže,
oblázkově hladká, průhledná, jasná, ale plná, pružná, lesklá a nadýchaně hutná.
Delikátní kombinace vetiveru, pižma a bergamotu je okouzlující a k tomu
zlatavý santal, nebo spíše vyšlehaná pěna z něj a tmavé husté odstíny pačuli s ním
vytvářejí dohromady vůni
stabilní a současně lehkou, jakoby bez tíže, tiše/vnitřně radostnou a zároveň vědoucí...
...světlo, které ví, že je i tma...
Jakoby jste ohoblovali, vyhladili smirkovým papírem kořeny vetiveru a přesto zbylé mikroskopické hoblinky na povrchu přelévali růžovým olejem naředěným vodou z kosatců...
Vůně má v sobě i velejemnou nakyslost - nejspíš s rozemletých růžových šlahounů, jež byly ještě před pár minutami živé, rostoucí...
Nevědět, o co jde - tipovala bych i na arabskou vůni říznutou Narciso Rodriguezem
Promo vypráví o tom, s jakou představou o nové vůni byl osloven parfumér Antoine White, tvůrce předchozí temné a hluboké Black (2013). Takže: White měla být vůní, která bude pozitivní a která přivodí svému nositeli pocit klidu a štěstí. White, jako výtah do příjemné nálady, únik z nevlídné reality. A dále: "První zkoušky vůně opravdu dokázaly vykouzlit úsměv na tváři zkoušejících..." Jj, jasně, tohle vyloudilo úsměv i na mé tváři, a to jsem vůni ještě ani nezkusila :-). Jenomže:
... při prvním přivonění si k parfému jsem se i já přistihla, že se tak trochu usmívám. Zaprvé z radosti z krásného parfému a zadruhé proto, že se mi okamžitě vybavil dávno zasutý, ale evidentně nezapomenutelný vjem oblíbené a už nevyráběné vůně. To si nechám na konec.
V prvních okamžicích ukáže White svou svěžejší, bergamotovou tvář a na to, že se jedná o úvod, tak to udělá s překvapující intenzitou a plností. Doslova vás vtáhne do děje s nevídanou razancí. Podporu má v májové růží s medovým podtónem a v kosatci, který dodává pudrový nádech, tentokrát bez stopy zemitosti. A najednou se ocitnete zahaleni v obláčku krémové, neskutečně hladké vůně - stojíte uprostřed rozkvetlé louky za pozdně jarního či raně letního podvečera. Slábnoucí sluneční paprsky začínají na obloze chystat zlaté představení, luční kvítí, bylinky, jeteloviny, všechno kolem vás lehce a přitažlivě voní. Je to směs všech těch květů, lahodné nektarové sladkosti z prohřátých kalichů a slunce. Sedmikrásky ("mám tě rád, nemám tě rád"... mám tě rád! :-) už za chvíli schovají svůj žlutý střed do bílých a narůžovělých okvětních lístků, a pak je tady taky ten jemně vonící heřmánek, fialové zvonky, kopretiny, některé květy jsou spíš pro potěchu oka než nosu, protože téměř nevoní, ale i tak... Je to celé úžasně prosté a přitom zároveň luxusní (nakonec, ona i taková louka, pravá květnatá louka, se začíná stávat luxusem). Kompozice je příjemně jednolitá, pižmově pročištěná a prosvětlená, počáteční pudrovost mizí, takže za chvíli bude ještě o něco těžší rozklíčovat jednotlivé složky.
Každý se může chytit toho, co má rád, co mu něco připomene, nebo to nechat jen tak plynout... vůni i obrazy, které vyvolává: čajový dýchánek v altánku, tanec v dlouhých bílých letních šatech, západ slunce, šátek krémové barvy s modro-fialovou bordurou... Později vůni ještě trochu proteplí a osladí (ale opravdu jemně) tonka a zjemní (no, zjemní... přidá jemnost k jemnosti) smetanově krémový santal. Všechny změny v průběhu vývoje jsou téměř nezachytitelné, pokud se vám vůně líbí na začátku, bude se vám líbit uprostřed na konci. White je elegantní květinová vůně a voní opravdu luxusně (prvotřídní ingredience, extrait), dlouho (12 hodin) a má velmi slušnou projekci. Dva střiky zajistí, že si ji budete užívat půl dne a nejspíš vás i po mnoha hodinách někdo osloví s dotazem, čím tak krásně voníte.
A ta vůně, která se mi okamžitě vybavila a kterou už budu mít s White napořád spojenou (resp. vzpomínky na dobu, kdy jsem ji občas nosila)? Loving Bouquet (Escada, 1999). Milá květinová vůně s drobnými kvítky na flakónu i uvnitř něj, rozkošná a prostě "loving" :-), tisíc světelných let vzdálená od dnešní produkce značky.
(6.5.2015)
Celá recenze, vč. obrázků na blogu Guerlinade:
http://guerlinade.cz/2015/05/06/puredistance-white-recenze-2/
White - spočiatku biela, taká čo vie spôsobiť snežnú slepotu. Rýchlo však tmavneš a prehlbuješ sa. Klameš telom. Tvoje pravé meno je fialová. Jarná svetlučko fialová s odbleskom ružovej, ako býva ranná obloha na svitaní vo februári. Ležím na fialkovom zamate farby svetlého orgovánu, vlahý letný vetrík ma obsýpa kvetmi, nevládzem sa ani pohnúť a ani nechcem - ležím a nasávam tú božskú zmes.
Co mi White připomíná, je to hladké superkvalitní J'Adore bez určujícího akcentu, líně otupělá vůně, hlaďounká, bílokvětinová. Zprvu se mi zdálo, že je za chvíli pryč, ale ona povívá dva metry za vámi. Ani Guerlain, ani Chanel, toto je jakoby rukopis Dior.
Po rozvonění se nemohu ubránit dojmu, že cítím zjemnělý J´Adore l´Or.
Mým posledním parfémovým nákupem byla Antonia a já byla nesmírně zvědavá, jestli i ostatní vůně Puredistance mají takové kouzlo a dokážou vás vytrhnout z reality kamsi do příjemnějších končin. O White se to přímo píše v propagačních materiálech, tak jak to tedy je?
Po pročtení recenzí a postřehů všude možně po světě internetu jsem nabyla představu, že White bude peříčkově pižmovou, klidnou a poněkud nevýraznou vůní. Něco ve stylu Noa nebo L'Instant Magic. I tak jsem ji chtěla vyzkoušet. Objednala jsem tedy vzorky - kromě White ještě I a Opardu. Nezklamala mě ani jedna. Všechno jsou to dobře sestavené vůně z kvalitních surovin. Ale jediná White mě okamžitě nadchla.
Je mi trochu líto, že tam nemám tu Moničinu letní louku. Totiž něco z léta tam je - ložnice za vlahého letního večera, kdy ložní prádlo nejprve uschnulo na slunci, pak bylo pečlivě vyžehleno a nakonec těsně před ulehnutím do postele povléknuto.
Ale pro mě White nebude letní vůní. Já vidím tu kombinaci bílé a zlaté spíše jako jiskřivé zimní ráno, kdy je všechno zalité zlatým sluncem. Ne že by White působila chladivě - ale trochu chladně určitě ano. Je jako tučný krém namazaný na studené tváře. A stejně jako pořádný mráz je i White malinko provokativně štiplavá. Takže mé představy a naprosto klidné vůni se nenaplnily. Co dělá tenhle efekt nevím, ale tipuji to na kombinaci růže a vetiveru. White je nepokrytě dřevitou vůní a to mám ráda. Zároveň nenudí, protože květinové tóny jí dodávají šmrnc a ostatní složky to dokreslují k dokonalosti - harmonické, nikoli však nudné.
Ta vůně působí stejně jako Antonia - tak známě, přesto svěže a nově; tradičně i moderně. Na rozdíl od Antonie, tady je pořádná dávka nostalgie - alespoň pro moje vnímání není White sluníčkově veselou a bezstarostnou vůní, kdepak!
Pokud bych měla přirovnat k jinému parfému, tak na papírku mi voní podobně jako Burberry Body. Na kůži ale ukazuje mnohem víc vrstev.
U téhle vůně mě kromě samotného lákavého složení zaujalo, jak se všechny dosavadní recenze svorně shodují a souhlasí s propagační formulí o tom, že White je vřelá vůně, navozující pocit štěstí a fakt, jak rychle se její první várka (minimálně na ALZD) rychle vyprodala.. Ano, je bezesporu něžná a mimořádně kvalitně udělaná (Antoine Lie na ní prý pracoval bezmála celý rok), ale i když zkouším už poněkolikáté, láska z toho zatím pořád není.
Začátek s jiskřivým bergamotem a medově nasládlou růží působí vřele, stejně tak krásný je santal, střídající jemně kořeněnou a vanilkově mléčnou polohu s podtóny mandlové tonky. Ale nemůžu si pomoct, je to pudrový kosatec s bílým pižmem a tónem vzdušného čišťounkého bílého semiše, který zde i přes svou vybroušenou elegantní dokonalost působí tak nějak chladně odtažitě, asi jako modelka předvádějící bez emocí perfektně ušitý bílý kostýmek Chanel.
...jakoby bezgravitačně balzamická májová růže,
oblázkově hladká, průhledná, jasná, ale plná, pružná, lesklá a nadýchaně hutná.
Delikátní kombinace vetiveru, pižma a bergamotu je okouzlující a k tomu
zlatavý santal, nebo spíše vyšlehaná pěna z něj a tmavé husté odstíny pačuli s ním
vytvářejí dohromady vůni
stabilní a současně lehkou, jakoby bez tíže, tiše/vnitřně radostnou a zároveň vědoucí...
...světlo, které ví, že je i tma...
Jakoby jste ohoblovali, vyhladili smirkovým papírem kořeny vetiveru a přesto zbylé mikroskopické hoblinky na povrchu přelévali růžovým olejem naředěným vodou z kosatců...
Vůně má v sobě i velejemnou nakyslost - nejspíš s rozemletých růžových šlahounů, jež byly ještě před pár minutami živé, rostoucí...
Nevědět, o co jde - tipovala bych i na arabskou vůni říznutou Narciso Rodriguezem
Promo vypráví o tom, s jakou představou o nové vůni byl osloven parfumér Antoine White, tvůrce předchozí temné a hluboké Black (2013). Takže: White měla být vůní, která bude pozitivní a která přivodí svému nositeli pocit klidu a štěstí. White, jako výtah do příjemné nálady, únik z nevlídné reality. A dále: "První zkoušky vůně opravdu dokázaly vykouzlit úsměv na tváři zkoušejících..." Jj, jasně, tohle vyloudilo úsměv i na mé tváři, a to jsem vůni ještě ani nezkusila :-). Jenomže:
... při prvním přivonění si k parfému jsem se i já přistihla, že se tak trochu usmívám. Zaprvé z radosti z krásného parfému a zadruhé proto, že se mi okamžitě vybavil dávno zasutý, ale evidentně nezapomenutelný vjem oblíbené a už nevyráběné vůně. To si nechám na konec.
V prvních okamžicích ukáže White svou svěžejší, bergamotovou tvář a na to, že se jedná o úvod, tak to udělá s překvapující intenzitou a plností. Doslova vás vtáhne do děje s nevídanou razancí. Podporu má v májové růží s medovým podtónem a v kosatci, který dodává pudrový nádech, tentokrát bez stopy zemitosti. A najednou se ocitnete zahaleni v obláčku krémové, neskutečně hladké vůně - stojíte uprostřed rozkvetlé louky za pozdně jarního či raně letního podvečera. Slábnoucí sluneční paprsky začínají na obloze chystat zlaté představení, luční kvítí, bylinky, jeteloviny, všechno kolem vás lehce a přitažlivě voní. Je to směs všech těch květů, lahodné nektarové sladkosti z prohřátých kalichů a slunce. Sedmikrásky ("mám tě rád, nemám tě rád"... mám tě rád! :-) už za chvíli schovají svůj žlutý střed do bílých a narůžovělých okvětních lístků, a pak je tady taky ten jemně vonící heřmánek, fialové zvonky, kopretiny, některé květy jsou spíš pro potěchu oka než nosu, protože téměř nevoní, ale i tak... Je to celé úžasně prosté a přitom zároveň luxusní (nakonec, ona i taková louka, pravá květnatá louka, se začíná stávat luxusem). Kompozice je příjemně jednolitá, pižmově pročištěná a prosvětlená, počáteční pudrovost mizí, takže za chvíli bude ještě o něco těžší rozklíčovat jednotlivé složky.
Každý se může chytit toho, co má rád, co mu něco připomene, nebo to nechat jen tak plynout... vůni i obrazy, které vyvolává: čajový dýchánek v altánku, tanec v dlouhých bílých letních šatech, západ slunce, šátek krémové barvy s modro-fialovou bordurou... Později vůni ještě trochu proteplí a osladí (ale opravdu jemně) tonka a zjemní (no, zjemní... přidá jemnost k jemnosti) smetanově krémový santal. Všechny změny v průběhu vývoje jsou téměř nezachytitelné, pokud se vám vůně líbí na začátku, bude se vám líbit uprostřed na konci. White je elegantní květinová vůně a voní opravdu luxusně (prvotřídní ingredience, extrait), dlouho (12 hodin) a má velmi slušnou projekci. Dva střiky zajistí, že si ji budete užívat půl dne a nejspíš vás i po mnoha hodinách někdo osloví s dotazem, čím tak krásně voníte.
A ta vůně, která se mi okamžitě vybavila a kterou už budu mít s White napořád spojenou (resp. vzpomínky na dobu, kdy jsem ji občas nosila)? Loving Bouquet (Escada, 1999). Milá květinová vůně s drobnými kvítky na flakónu i uvnitř něj, rozkošná a prostě "loving" :-), tisíc světelných let vzdálená od dnešní produkce značky.
(6.5.2015)
Celá recenze, vč. obrázků na blogu Guerlinade:
http://guerlinade.cz/2015/05/06/puredistance-white-recenze-2/
White - spočiatku biela, taká čo vie spôsobiť snežnú slepotu. Rýchlo však tmavneš a prehlbuješ sa. Klameš telom. Tvoje pravé meno je fialová. Jarná svetlučko fialová s odbleskom ružovej, ako býva ranná obloha na svitaní vo februári. Ležím na fialkovom zamate farby svetlého orgovánu, vlahý letný vetrík ma obsýpa kvetmi, nevládzem sa ani pohnúť a ani nechcem - ležím a nasávam tú božskú zmes.
Co mi White připomíná, je to hladké superkvalitní J'Adore bez určujícího akcentu, líně otupělá vůně, hlaďounká, bílokvětinová. Zprvu se mi zdálo, že je za chvíli pryč, ale ona povívá dva metry za vámi. Ani Guerlain, ani Chanel, toto je jakoby rukopis Dior.
Po rozvonění se nemohu ubránit dojmu, že cítím zjemnělý J´Adore l´Or.
Mým posledním parfémovým nákupem byla Antonia a já byla nesmírně zvědavá, jestli i ostatní vůně Puredistance mají takové kouzlo a dokážou vás vytrhnout z reality kamsi do příjemnějších končin. O White se to přímo píše v propagačních materiálech, tak jak to tedy je?
Po pročtení recenzí a postřehů všude možně po světě internetu jsem nabyla představu, že White bude peříčkově pižmovou, klidnou a poněkud nevýraznou vůní. Něco ve stylu Noa nebo L'Instant Magic. I tak jsem ji chtěla vyzkoušet. Objednala jsem tedy vzorky - kromě White ještě I a Opardu. Nezklamala mě ani jedna. Všechno jsou to dobře sestavené vůně z kvalitních surovin. Ale jediná White mě okamžitě nadchla.
Je mi trochu líto, že tam nemám tu Moničinu letní louku. Totiž něco z léta tam je - ložnice za vlahého letního večera, kdy ložní prádlo nejprve uschnulo na slunci, pak bylo pečlivě vyžehleno a nakonec těsně před ulehnutím do postele povléknuto.
Ale pro mě White nebude letní vůní. Já vidím tu kombinaci bílé a zlaté spíše jako jiskřivé zimní ráno, kdy je všechno zalité zlatým sluncem. Ne že by White působila chladivě - ale trochu chladně určitě ano. Je jako tučný krém namazaný na studené tváře. A stejně jako pořádný mráz je i White malinko provokativně štiplavá. Takže mé představy a naprosto klidné vůni se nenaplnily. Co dělá tenhle efekt nevím, ale tipuji to na kombinaci růže a vetiveru. White je nepokrytě dřevitou vůní a to mám ráda. Zároveň nenudí, protože květinové tóny jí dodávají šmrnc a ostatní složky to dokreslují k dokonalosti - harmonické, nikoli však nudné.
Ta vůně působí stejně jako Antonia - tak známě, přesto svěže a nově; tradičně i moderně. Na rozdíl od Antonie, tady je pořádná dávka nostalgie - alespoň pro moje vnímání není White sluníčkově veselou a bezstarostnou vůní, kdepak!
Pokud bych měla přirovnat k jinému parfému, tak na papírku mi voní podobně jako Burberry Body. Na kůži ale ukazuje mnohem víc vrstev.
U téhle vůně mě kromě samotného lákavého složení zaujalo, jak se všechny dosavadní recenze svorně shodují a souhlasí s propagační formulí o tom, že White je vřelá vůně, navozující pocit štěstí a fakt, jak rychle se její první várka (minimálně na ALZD) rychle vyprodala.. Ano, je bezesporu něžná a mimořádně kvalitně udělaná (Antoine Lie na ní prý pracoval bezmála celý rok), ale i když zkouším už poněkolikáté, láska z toho zatím pořád není.
Začátek s jiskřivým bergamotem a medově nasládlou růží působí vřele, stejně tak krásný je santal, střídající jemně kořeněnou a vanilkově mléčnou polohu s podtóny mandlové tonky. Ale nemůžu si pomoct, je to pudrový kosatec s bílým pižmem a tónem vzdušného čišťounkého bílého semiše, který zde i přes svou vybroušenou elegantní dokonalost působí tak nějak chladně odtažitě, asi jako modelka předvádějící bez emocí perfektně ušitý bílý kostýmek Chanel.