Pačuli v této vůni vnímám jinak než klasickou "zatuchlinku". Je to spíše podkreslení, které vůni posunuje směrem k modernímu chypré. Jsou tu květiny (růže, jasmín), nějaké to ovoce (bergamot, citrón), koření (jako v pánských vůních - koriandr, muškátový oříšek a černý pepř) a dřevo (santal). Přitom jako by přes všechny složky byl rozptýlený kadidlový kouř, vytvářející průsvitnou stříbřitou látku, která všechno zahalí a zastře. Pačuli je taková jemná nitka v této látce. Chvílemi působí vůně uměle - jako růže překrytá igelitem nebo umělou hmotou. Zní to divně, ale i ta umělost do celku dokonale zapadá. Vůně se nijak zvlášť nerozvíjí, spíše se postupně vybrušuje k dokonalosti a tak to trvá celé hodiny.
Podobnost s jinými vůněmi bych našla: s La Panthere de Cartier (ta umělá hmota, možná je to nějaký tón tzv. moderního chypré, který lehce protahuje nos a připomíná mi vůni zesvětlovače na vlasy), Café Rose (růže a kadidlový stříbřitý závoj) a Soir de Lune (když si odmyslím zlatou medovost a zůstane jen stříbrná měsíční záře v průzračném mrazivém zimním vzduchu a pocit dokonalého luxusu).
Nutno přiznt, že začátek je trochu drsnější....no drsnější...pačulová smršť to je!!! Pačuli v podobě mokré zatuchlé hlíny. Ale kdo si počká - ten se dočká: z hlíny se vyloupla kytice jemných sněhobílých růží s několika zelenými lístečky a s lehkým závanem sladkého ovoce.Pačuli zůstala v podobě spíš suchého obláčku.
Život si vybarvím
bíle a růžově
a klidně i černě
tak aby nezůstal
pouze jen šedivým
kolem i ve mně …
Lehounce svěží bergamotový tón odstartuje kouzelnou hru sametové růže s kulatou pivoňkou, tajuplného koriandru s měkkým pižmem a suše zemitého pačuli s dřevem provoněným vánkem. Pačuli se slastně protahuje na měkkém pižmovém poštáři v odstínu vanilkové a blahosklonně se nechá zasypat pastelově růžovými okvětními plátky růží a pivoněk. A také by to chtělo špetku malého uličnictví, co rozežene nudu, a o to se postarají oranžově vyznívající semena koriandru hrající si v té veškeré nadýchanosti na schovávanou. Nad vším se vznáší jako nit tenký proužek dýmu ze zapálené vonné tyčinky a malířka života může začít …
Měkký, šmrncovní, tajemný prožitek.
(není to můj typ vůně, ale je moc hezká!, a flakony Toma Forda se mi také líbí!, jsou jak čokoládové pralinky z lepší bonboniery…)
Působí na mě tak nějak mléčně…?.,
jako kdyby jste v mléce vařili na mírném ohni už nějakou dobu naložené pačuli,
s vanilkou a trochou medu…
Začátek je výraznější – to ten koriandr a pačuli,
za chvíli se přidávají a vůni zjemňují květiny.
Pačuli je zde ze všech složek nejvýraznější,
přesto právě díky ostatním ingrediencím působí jemně…
Je zmiňován i mimo jiné jasmín, no a v kombinaci s ibiškem pižmovým + světlá dřeva – nevím jestli do nich patří i santal..?.,
ale tahle „trojice“ vytváří tradiční lehce živočišný tón(a ten já ráda…)
16/04/09
Pačuli v této vůni vnímám jinak než klasickou "zatuchlinku". Je to spíše podkreslení, které vůni posunuje směrem k modernímu chypré. Jsou tu květiny (růže, jasmín), nějaké to ovoce (bergamot, citrón), koření (jako v pánských vůních - koriandr, muškátový oříšek a černý pepř) a dřevo (santal). Přitom jako by přes všechny složky byl rozptýlený kadidlový kouř, vytvářející průsvitnou stříbřitou látku, která všechno zahalí a zastře. Pačuli je taková jemná nitka v této látce. Chvílemi působí vůně uměle - jako růže překrytá igelitem nebo umělou hmotou. Zní to divně, ale i ta umělost do celku dokonale zapadá. Vůně se nijak zvlášť nerozvíjí, spíše se postupně vybrušuje k dokonalosti a tak to trvá celé hodiny.
Podobnost s jinými vůněmi bych našla: s La Panthere de Cartier (ta umělá hmota, možná je to nějaký tón tzv. moderního chypré, který lehce protahuje nos a připomíná mi vůni zesvětlovače na vlasy), Café Rose (růže a kadidlový stříbřitý závoj) a Soir de Lune (když si odmyslím zlatou medovost a zůstane jen stříbrná měsíční záře v průzračném mrazivém zimním vzduchu a pocit dokonalého luxusu).
Nutno přiznt, že začátek je trochu drsnější....no drsnější...pačulová smršť to je!!! Pačuli v podobě mokré zatuchlé hlíny. Ale kdo si počká - ten se dočká: z hlíny se vyloupla kytice jemných sněhobílých růží s několika zelenými lístečky a s lehkým závanem sladkého ovoce.Pačuli zůstala v podobě spíš suchého obláčku.
Život si vybarvím
bíle a růžově
a klidně i černě
tak aby nezůstal
pouze jen šedivým
kolem i ve mně …
Lehounce svěží bergamotový tón odstartuje kouzelnou hru sametové růže s kulatou pivoňkou, tajuplného koriandru s měkkým pižmem a suše zemitého pačuli s dřevem provoněným vánkem. Pačuli se slastně protahuje na měkkém pižmovém poštáři v odstínu vanilkové a blahosklonně se nechá zasypat pastelově růžovými okvětními plátky růží a pivoněk. A také by to chtělo špetku malého uličnictví, co rozežene nudu, a o to se postarají oranžově vyznívající semena koriandru hrající si v té veškeré nadýchanosti na schovávanou. Nad vším se vznáší jako nit tenký proužek dýmu ze zapálené vonné tyčinky a malířka života může začít …
Měkký, šmrncovní, tajemný prožitek.
(není to můj typ vůně, ale je moc hezká!, a flakony Toma Forda se mi také líbí!, jsou jak čokoládové pralinky z lepší bonboniery…)
Působí na mě tak nějak mléčně…?.,
jako kdyby jste v mléce vařili na mírném ohni už nějakou dobu naložené pačuli,
s vanilkou a trochou medu…
Začátek je výraznější – to ten koriandr a pačuli,
za chvíli se přidávají a vůni zjemňují květiny.
Pačuli je zde ze všech složek nejvýraznější,
přesto právě díky ostatním ingrediencím působí jemně…
Je zmiňován i mimo jiné jasmín, no a v kombinaci s ibiškem pižmovým + světlá dřeva – nevím jestli do nich patří i santal..?.,
ale tahle „trojice“ vytváří tradiční lehce živočišný tón(a ten já ráda…)
16/04/09