Další oudová "arabka", oproti Red Aoud je tahle s pronikavým, nesladkým tónem a větší dřevitostí - je příjemná ve chvílích, kdy už jsem přesycená a přeslazená, a sáhnu ráda po unisexové nebo ještě lépe, pánské vůni. Po rozvonění má ale hlavní slovo růže, která je sladká, balzamická a její květy jsou rozpuštěné do hladké hmoty konzistence hustého želé.
Orientální růže se šafránem a větrovým kardamomem, s oudem, který je sice výrazný, ale přesto ne živočišný a jen lehce medicinální, bílou barvu pak dodá jasmín s pro mě příjemným podtónem leštěnky na nábytek. Zemitost pačuli je doplněna kouřovou vanilkou, dřevem a sladce balzamickou ambrou, která není nepodobná té v Blue Amber. Jako u mnoha jiných vůní od Montale, nečekejte jemnou a zdrženlivou orientálku, tahle dramatická umělkyně ráda opanuje celé jeviště pro sebe.
Bílý oud? U mě začíná medově sladkou růží se špetkou kardamonu a bylinnou pikantností šafránu. Oud se objevuje až po chvíli, barevně je však spíš zlatohnědý, jelikož nepostrádá svůj medicinální ocásek. Ten naštěstí není nijak přehnaně výrazný, navíc ho brzy ztlumí hořkoslaná „balzámová“ ambra, která umocňuje barevně zlatavé vyznění celé vůně.
Jenže potom dojde na kámen úrazu: do téhle krásné kompozice se mi vkrade pačuli a tentokrát má tu nešťastnou podobu hodně dlouho nevětraného zatuchlého sklepa s vlhkou hlínou v podlaze a plastikovým tónem navrch. Nebýt tohoto, byla by to pro mě do té doby nositelná oudovka.
V suchém drydownu sklep mizí a vrací se oud v koženo-dřevité podobě s lehkým živočisným nádechem jako v Privé Oud Royal, prosvětlený „prachovou“, skoro nesladkou vanilkou a se směsí zajímavých jemně zakouřených dřev, které doslova drhnou na patře (možná by se tam našlo i pár vonných tyčinek). Výdrž a intenzita je bravurní, ale ta zatrápená pačuli.
Další oudová "arabka", oproti Red Aoud je tahle s pronikavým, nesladkým tónem a větší dřevitostí - je příjemná ve chvílích, kdy už jsem přesycená a přeslazená, a sáhnu ráda po unisexové nebo ještě lépe, pánské vůni. Po rozvonění má ale hlavní slovo růže, která je sladká, balzamická a její květy jsou rozpuštěné do hladké hmoty konzistence hustého želé.
Orientální růže se šafránem a větrovým kardamomem, s oudem, který je sice výrazný, ale přesto ne živočišný a jen lehce medicinální, bílou barvu pak dodá jasmín s pro mě příjemným podtónem leštěnky na nábytek. Zemitost pačuli je doplněna kouřovou vanilkou, dřevem a sladce balzamickou ambrou, která není nepodobná té v Blue Amber. Jako u mnoha jiných vůní od Montale, nečekejte jemnou a zdrženlivou orientálku, tahle dramatická umělkyně ráda opanuje celé jeviště pro sebe.
Bílý oud? U mě začíná medově sladkou růží se špetkou kardamonu a bylinnou pikantností šafránu. Oud se objevuje až po chvíli, barevně je však spíš zlatohnědý, jelikož nepostrádá svůj medicinální ocásek. Ten naštěstí není nijak přehnaně výrazný, navíc ho brzy ztlumí hořkoslaná „balzámová“ ambra, která umocňuje barevně zlatavé vyznění celé vůně.
Jenže potom dojde na kámen úrazu: do téhle krásné kompozice se mi vkrade pačuli a tentokrát má tu nešťastnou podobu hodně dlouho nevětraného zatuchlého sklepa s vlhkou hlínou v podlaze a plastikovým tónem navrch. Nebýt tohoto, byla by to pro mě do té doby nositelná oudovka.
V suchém drydownu sklep mizí a vrací se oud v koženo-dřevité podobě s lehkým živočisným nádechem jako v Privé Oud Royal, prosvětlený „prachovou“, skoro nesladkou vanilkou a se směsí zajímavých jemně zakouřených dřev, které doslova drhnou na patře (možná by se tam našlo i pár vonných tyčinek). Výdrž a intenzita je bravurní, ale ta zatrápená pačuli.