Zkvašené švestky překryl vlhký, ovšem nezatuchlý sklípek, v jehož šerém zadním koutu se krčila růže s několika lahvemi červeného vína. Hezká vůně, vydržela přes 3 hodiny, ale její projekce byla příliš decentní.
Hihi, ten název vážně sedí. Tyhle růže někdo ukradl a schoval do kamenného sklípku, kde skladuje trpkou bergamotovu šťávu, kyselá jablka a sušené švestky. Zpočátku je hodně vlhký a malinko zatuchlý od plísně (pačuli). Když ale chvíli vydržíte, tak vám ty karmínově rudé, ambrové růže nakonec ukáže.
A nejsou to jen ty růže, je to i kořeněné sladké červené víno s vanilkovým benzoinem. Chybí už jen ten mysorský santal a málem bych řekla, že mám na sobě Richwood (Xerjoff). Místo něj je tu hrst bílého pižma. Na druhou stranu teď už konečně vím, odkud Jacques Flori částečně opisoval. Navíc se Voleur de Roses na rozdíl od většiny tradičních L´Artisanů se nerozpadne a výborně drží.
Na Moravě, v zahradě plné růží kvetoucích z čerstvě nakypřené hlíny, se slaví. A čím jiným si připít než slivovicí. A ještě do druhé nohy! S přibývající tmou se oslava přesouvá do vinného sklípku, kde k ránu není po růžích a pitivu ani památky.
Začátek je na mě trochu kyselejší, ale tahle fáze netrvá moc dlouho. Rozhodně unisex a troufám si říct, že ženám líbivější než Patchouli Patch, která mi přijde naopak vhodnější pro pány.
Růže a vlhká hlína - celkem to ušlo, ale postupně se do toho začal vkrádat nějaký "živočich" maskovaný za pačuli. Nic pro mě.....
Zkvašené švestky překryl vlhký, ovšem nezatuchlý sklípek, v jehož šerém zadním koutu se krčila růže s několika lahvemi červeného vína. Hezká vůně, vydržela přes 3 hodiny, ale její projekce byla příliš decentní.
Hihi, ten název vážně sedí. Tyhle růže někdo ukradl a schoval do kamenného sklípku, kde skladuje trpkou bergamotovu šťávu, kyselá jablka a sušené švestky. Zpočátku je hodně vlhký a malinko zatuchlý od plísně (pačuli). Když ale chvíli vydržíte, tak vám ty karmínově rudé, ambrové růže nakonec ukáže.
A nejsou to jen ty růže, je to i kořeněné sladké červené víno s vanilkovým benzoinem. Chybí už jen ten mysorský santal a málem bych řekla, že mám na sobě Richwood (Xerjoff). Místo něj je tu hrst bílého pižma. Na druhou stranu teď už konečně vím, odkud Jacques Flori částečně opisoval. Navíc se Voleur de Roses na rozdíl od většiny tradičních L´Artisanů se nerozpadne a výborně drží.
Na Moravě, v zahradě plné růží kvetoucích z čerstvě nakypřené hlíny, se slaví. A čím jiným si připít než slivovicí. A ještě do druhé nohy! S přibývající tmou se oslava přesouvá do vinného sklípku, kde k ránu není po růžích a pitivu ani památky.
Začátek je na mě trochu kyselejší, ale tahle fáze netrvá moc dlouho. Rozhodně unisex a troufám si říct, že ženám líbivější než Patchouli Patch, která mi přijde naopak vhodnější pro pány.