Bylo to toho večera, kdy jsme seděli v našem bytě, naši hosté, jeho přátelé, T. se v jednu chvíli natáhl k popelníku, oklepal šedavý popel z doutnající cigarety, řekl: „Moje žena to tvrdí taky.“ Já převrhla sklenici se sherry, rudé krůpěje pluly po dřevěném stolku a stékaly na kožený taburet, Etienne se na mě kradmo podíval, já na něho ne, on věděl, já věděla, že ví, ví, co se stalo, T. řekl „moje žena“, podrazilo mi to nohy, ta vzpomínka se i dnes topí ve vůni medově černého sherry, které zanechalo na odřeném čele starého taburetu tmavé skvrny – navěky.
Hutná a tmavá vůně – vláčný alkohol a rudé třešně, měkká kůže a silný tabák.
Krásná vůně.
Rozplývá se //bez ztráty intenzity a identity//, jemní, sládne.
Unisex, pro mě možná spíš mužská záležitost.
Stejně ji nosím – někdy jsou takové dny…
Laurent Mazzone sice zabil původní elegantní design svých flakonů, v marketingu ovšem stále nepokulhává. Inspirace prastarým příběhem o hadu, jehož oběť se po uštknutí promění ve zlato mi zněla stejně lákavě jako slib, že by mělo jít o chypre. Z omylu mě vyvedla už recenze Renusatka, nicméně i na tajmenou gurmánskou třešeň s tabákem jsem byla pořád dost zvědavá. Chypre to opravdu není.
Úvodní rumová kořalka, kořeněná chilli a muškátovým oříškem je skutečně skvostná. Bohužel během pár minut ji totálně převálcuje tuna sladkého pačuli, jak vystřiženého z LPRN (2012) s černými třešněmi. Ty jsou sice samy o sobě nejprve přírodní, no právě pačuli je promění v nepříjemně lepkavou směs, do níž nenapadaly sušené tabákové lístky, ale cigaretový popel a úplně tak zabíjí krásnou ambrově koňakovou vanilku v základu.
Gurmánská černá třešeň. Vůně pánského salónu a přitom je krásně jemná a sexy. Pravý unisex. Je tmavá, temná a hluboká, i když je to spíš třešňový květ, než přímo vůně třešní nebo višní. Možná třešňové dřevo u krbu nebo jemná třešňová kořalka, provoněná aromatickým muškátovým oříškem a štiplavým chilli. Ve vzduchu se vznáší zbytek kouře z doutníku a dává ji pocit něčeho zajímavého a exkluzivního. Ambra a vanilka nejsou opět vůbec sladké, což je dobře. Do této kompozice by se sladkost ani nehodila.
Bylo to toho večera, kdy jsme seděli v našem bytě, naši hosté, jeho přátelé, T. se v jednu chvíli natáhl k popelníku, oklepal šedavý popel z doutnající cigarety, řekl: „Moje žena to tvrdí taky.“ Já převrhla sklenici se sherry, rudé krůpěje pluly po dřevěném stolku a stékaly na kožený taburet, Etienne se na mě kradmo podíval, já na něho ne, on věděl, já věděla, že ví, ví, co se stalo, T. řekl „moje žena“, podrazilo mi to nohy, ta vzpomínka se i dnes topí ve vůni medově černého sherry, které zanechalo na odřeném čele starého taburetu tmavé skvrny – navěky.
Hutná a tmavá vůně – vláčný alkohol a rudé třešně, měkká kůže a silný tabák.
Krásná vůně.
Rozplývá se //bez ztráty intenzity a identity//, jemní, sládne.
Unisex, pro mě možná spíš mužská záležitost.
Stejně ji nosím – někdy jsou takové dny…
Laurent Mazzone sice zabil původní elegantní design svých flakonů, v marketingu ovšem stále nepokulhává. Inspirace prastarým příběhem o hadu, jehož oběť se po uštknutí promění ve zlato mi zněla stejně lákavě jako slib, že by mělo jít o chypre. Z omylu mě vyvedla už recenze Renusatka, nicméně i na tajmenou gurmánskou třešeň s tabákem jsem byla pořád dost zvědavá. Chypre to opravdu není.
Úvodní rumová kořalka, kořeněná chilli a muškátovým oříškem je skutečně skvostná. Bohužel během pár minut ji totálně převálcuje tuna sladkého pačuli, jak vystřiženého z LPRN (2012) s černými třešněmi. Ty jsou sice samy o sobě nejprve přírodní, no právě pačuli je promění v nepříjemně lepkavou směs, do níž nenapadaly sušené tabákové lístky, ale cigaretový popel a úplně tak zabíjí krásnou ambrově koňakovou vanilku v základu.
Gurmánská černá třešeň. Vůně pánského salónu a přitom je krásně jemná a sexy. Pravý unisex. Je tmavá, temná a hluboká, i když je to spíš třešňový květ, než přímo vůně třešní nebo višní. Možná třešňové dřevo u krbu nebo jemná třešňová kořalka, provoněná aromatickým muškátovým oříškem a štiplavým chilli. Ve vzduchu se vznáší zbytek kouře z doutníku a dává ji pocit něčeho zajímavého a exkluzivního. Ambra a vanilka nejsou opět vůbec sladké, což je dobře. Do této kompozice by se sladkost ani nehodila.