Stokrát si mohu uvážlivě pečlivým gestem shrnout vlasy z čela způsobně ke spánku, kde mají být, mohu si hlídat, aby můj společensky zdvořilý úsměv nesklouzl k ironicky zvednutému levému koutku rtů /stává se mi to poměrně často/, ruce způsobně složené nikoli v klíně, ale v zápěstích zkřížené a ladně položené na pravé noze, jak nám v době studií při jedné nezapomenutelné příležitosti vštípila Eliška Hašková Coolidge ... Stejně mě nakonec něco prozradí. Drobnost. Detail. Sarkastická poznámka. Tón hlasu. Lehká invektiva. No a tato vůně je na tom stejně. A dělá to schválně! /Což já ovšem většinou taky.../ Něžné jasmínové květy mají citronové drápky, bělostná magnolie ukrývá zázvorová kusadla, nad nimi práská zeleným bičem odvážný krotitel s uměleckým jménem Monsieur Fougere.
Tak takhle to s námi je... A to se tolik snažíme. /A někdy vůbec.../
Povedená gardénie, bělostná, plná, vosková a absolutně bez žampionových tónů. Je plná divoké zeleně, mátově osvěžující a jemně drhnoucí. Řízná pikantnost nastrouhaného čerstvého zázvoru a kyselkavá citronová šťáva i s nahořklou kůrou ji přenáší ze sterilního skleníku ven na čerstvý vzduch, kde vyrůstá z kypré hlíny.
Nesladká zvláštně bylinně květinová vůně - bílé kytky nejsou nijak dusivé (kombinace gardénie, jasmín, magnólie by za normálních okolností byla nejspíš smrtící) - je taková jemná kombinace doplněná čímsi zeleným (něco jako rozmačkané stvoly).
Tahle vůně byla na můj vkus vždycky až moc bouřlivá a nezměnilo se to ani po letech. Líbí se mi akorát začátek s jiskřivě pikantním zázvorem, citrusy a svěží mátou, jenže potom na mně pokaždé vylezou uhnívající a částečně voskové bílé kytky s ylangem a spařenými listy bazalky a těm to dohromady se suchou dřevitostí muškátového oříšku a směsí jemných pryskyřic vážně neladí.
Stokrát si mohu uvážlivě pečlivým gestem shrnout vlasy z čela způsobně ke spánku, kde mají být, mohu si hlídat, aby můj společensky zdvořilý úsměv nesklouzl k ironicky zvednutému levému koutku rtů /stává se mi to poměrně často/, ruce způsobně složené nikoli v klíně, ale v zápěstích zkřížené a ladně položené na pravé noze, jak nám v době studií při jedné nezapomenutelné příležitosti vštípila Eliška Hašková Coolidge ... Stejně mě nakonec něco prozradí. Drobnost. Detail. Sarkastická poznámka. Tón hlasu. Lehká invektiva. No a tato vůně je na tom stejně. A dělá to schválně! /Což já ovšem většinou taky.../ Něžné jasmínové květy mají citronové drápky, bělostná magnolie ukrývá zázvorová kusadla, nad nimi práská zeleným bičem odvážný krotitel s uměleckým jménem Monsieur Fougere.
Tak takhle to s námi je... A to se tolik snažíme. /A někdy vůbec.../
Povedená gardénie, bělostná, plná, vosková a absolutně bez žampionových tónů. Je plná divoké zeleně, mátově osvěžující a jemně drhnoucí. Řízná pikantnost nastrouhaného čerstvého zázvoru a kyselkavá citronová šťáva i s nahořklou kůrou ji přenáší ze sterilního skleníku ven na čerstvý vzduch, kde vyrůstá z kypré hlíny.
Nesladká zvláštně bylinně květinová vůně - bílé kytky nejsou nijak dusivé (kombinace gardénie, jasmín, magnólie by za normálních okolností byla nejspíš smrtící) - je taková jemná kombinace doplněná čímsi zeleným (něco jako rozmačkané stvoly).
Tahle vůně byla na můj vkus vždycky až moc bouřlivá a nezměnilo se to ani po letech. Líbí se mi akorát začátek s jiskřivě pikantním zázvorem, citrusy a svěží mátou, jenže potom na mně pokaždé vylezou uhnívající a částečně voskové bílé kytky s ylangem a spařenými listy bazalky a těm to dohromady se suchou dřevitostí muškátového oříšku a směsí jemných pryskyřic vážně neladí.