Růže to se mnou maj těžký. A já to mám těžký s růžema. Ano, našla jsem si svoji růži, kterou nenávidím a miluji, Eau Capitale, ale taky vím, že the truth is out there, ta moje růže na mě někde čeká, čeká na každého - no jenže kde... A teď se ukazuje, že jsem ji možná našla. Totiž - už vím, moc dobře vím, že moje růže nemůže být ta rudá. To ne. Rudá růže je třeba Soňa Červená, femme fatale mého života, tu nejzásadnější a nejnaléhavější životní radu jsem dostala právě od ní, ale já... Já nejsem rudá růže, nejsem ani ta bílá, ani růžová. Asi jsem žlutá růže - a říkám to nerada, protože já vlastně žlutou barvu nemám ráda - čímž to dost možná dostává smysl. Tahle růže se zlomeným vazem je jistojistě žlutá, voní po hruškách, kdoulích, medu, pylu, koření, kdyby mohla mít ironicky zvednutý koutek, jako mívám tak často já, tak by ho tak měla - a ne že by byla takovej fracek, to ne, to je jen snaha udržet se nad tím vším. Ano, tahle růže je krásná, voní po rajském ovoci, jehož plody občas jíme, po nocích, v nichž nepřichází déšť, je hutná a suchá, snad až do pudrova, je v ní teplo i lehká odtažitost, protože tahle růže v podstatě není žádná Miss sympatie - a ani jí nechce být. Ale je živá. Má na těch vnitřních, lehce pomačkaných okvětních lístcích tenké rudé žilky, jsou jako život, jsou jako krev...
Růže to se mnou maj těžký. A já to mám těžký s růžema. Ano, našla jsem si svoji růži, kterou nenávidím a miluji, Eau Capitale, ale taky vím, že the truth is out there, ta moje růže na mě někde čeká, čeká na každého - no jenže kde... A teď se ukazuje, že jsem ji možná našla. Totiž - už vím, moc dobře vím, že moje růže nemůže být ta rudá. To ne. Rudá růže je třeba Soňa Červená, femme fatale mého života, tu nejzásadnější a nejnaléhavější životní radu jsem dostala právě od ní, ale já... Já nejsem rudá růže, nejsem ani ta bílá, ani růžová. Asi jsem žlutá růže - a říkám to nerada, protože já vlastně žlutou barvu nemám ráda - čímž to dost možná dostává smysl. Tahle růže se zlomeným vazem je jistojistě žlutá, voní po hruškách, kdoulích, medu, pylu, koření, kdyby mohla mít ironicky zvednutý koutek, jako mívám tak často já, tak by ho tak měla - a ne že by byla takovej fracek, to ne, to je jen snaha udržet se nad tím vším. Ano, tahle růže je krásná, voní po rajském ovoci, jehož plody občas jíme, po nocích, v nichž nepřichází déšť, je hutná a suchá, snad až do pudrova, je v ní teplo i lehká odtažitost, protože tahle růže v podstatě není žádná Miss sympatie - a ani jí nechce být. Ale je živá. Má na těch vnitřních, lehce pomačkaných okvětních lístcích tenké rudé žilky, jsou jako život, jsou jako krev...