Lehce retro zelený jasmín s aldehydy a kapkou nesladké broskvové šťávy. Časem začne příjemně drhnout vetiverem s bergamotovou kůrou a jemným suchým pačuli a jako za závojem je tam i pár uschlých růžových lístků. Je to takové studené, přesto ne odtažité díky tělovému pižmu.
Elegantní květinové mýdlo? Satén ve smaragdově zelené? Možná víc než od Kurkdjiana. Krásné.
Květinová vůně má v první minutě klasický až slavnostní nádech, vybavil se mi Knowing, že by vůně "do společnosti"? A už se objevují lilie, kořeněné a pikantní, jasmín, živočišný až moc, dá se tahle vůně vůbec nosit? A pak najednou překvapení - živočišnost pokorně sklopí zrak a nechá se překrýt kadidlem, jen lehkým nádechem dýmu, který byl a už není, jen jeho vůně se vsákla do všeho a všech okolo. Teď doutnají hlavně santalové vonné tyčinky, jejichž vůně se mísí se stopou kadidla a připomínkou jasmínu a lilií ve váze. Překrásná vůně! Podobný pocit ohromení a parfémového okouzlení jsem zažila před lety u vůně 24, Faubourg. Nevoní stejně, ale jsou stejně úchvatné, přičemž díky kadidlu mi Superstitious evokuje vnitřní, "kostelní" svět, a 24, Faubourg zase svět "tam venku".
Sladký jasmín smíchaný s hořkými bylinami přechází přes velkou porci mýdlových aldehydů na rozvoněný parfém Idole (Lubin), uhlazený hřejivým pižmem. Vůně jde do prostoru a vydrží přes 4 hodiny. Klidně unisex.
...živočišnej jasmín v kostele...
...chlípné provedení křehkých nažloutle bílých kvítků v objetí kadidla a v zajetí olejskaných lavic z vetiveru s vymodlenými, jemně vysezenými prohlubněmi s, mezi sebou, pravidelnými rozestupy...
Je to taková cudně působící, téměř pánbíčkářská holčička na prahu dospělosti,
ovšem pod šaty z tuhého plátna zapnutými na poslední knoflík až ke krku je sice tvrdým jádrovým mýdlem čisté tělo,
ale dýchá těžko skrývanou smyslností...
Prostě pod, marně, černou slupkou/"ochranou" pulsuje zlatá láva -
erotická vůně...
...distingovaná, těžká a přitom povznášející.
Záhadná a provokující až k fascinaci...
Jestli chcete zabít nepřitele pouze svou přítomností -
na max naštvat protivnou kolegyni v práci, převálcovat konkurenta v byznysu, svého ex dohnat k šílenství, že už k němu nepatříte, pořiďte si
Superstitious Frederic Malle
...na kůži hořící živočišnost.
Vysoká parfémová hra
(12/12/18)
Kdyby jen mohla promluvit chladná šeď kamenů místy obrůstající mechem. Kolik příběhů bylo jí blízkých v dotecích lidských dlaní? Zašlých emocí němé ozvěny nikým neslyšeny zůstávají vtištěny v její přítomnost.
Chladná šeď kamenů tmavnoucí vlhkem, vůně hlíny a pryskyřičného dýmu, trocha tepla ještě živoucího v místech, kam dosáhly paprsky slunce již za obzor zapadlého a sladký dech růží divoce kvetoucích tam, kde je kdysi někdo vysadil a sám odešel, aby se už nevrátil … poselství ticha.
Vůně, co studí i hřeje zároveň a hořkost nechá sládnout, jako bolest hojenou časem. Mýdlové tóny obestírající růži lahodně nektarovou a nechávající se prostoupit dýmem společně s pačuliovou zemitostí. Vznešenost ...
Počáteční závan ledových aldehydů s bílými květinami a nesmělou růží vypadal dost nadějně, zvláště pak poté, kdy se přidaly hořké citrusy, přímo přitažlivě. Ovšem zvířátko válející se v lehce ohořelém santalu mi taktně naznačilo, že tahle vůně není pro mě.
Prvotní nádech - nesnesitelně kyselá růže, trpká, jako nezralý plod. Až křiví obličej. Když se nos z toho šoku vzpamatuje, všimne si notné dávky aldehydů. V tento moment se mi vůně přehoupne do kombinace lehce opocených květovaných krepsilonových šatů, už dávno vyšlých z módy. Přinesla je do čistírny milá a čistá dáma s natupírovaným účesem, lakovanou hranatou kabelkou a šátečkem kolem krku. Vůně se uhlazuje a kyselost malinko slábne, vkrádá se moc pěkný chypre tón mechového slunečného paloučku, ale stále je to kyselá růže a mýdlo. Napoprvé mi vůně oscilovala mezi odpadním produktem kravičky, která se přejedla růží a babiččinou hezkou voňavkou. No co budu vyprávět, musela jsem ji umýt, ale držela fest, potvora. Můj verdikt – na mě to smrdí, ale přesně tuším, jak to bude krásně vonět, když na někom nevylezou indoly. Šumivá optimistická lehce nostalgická růže. Ale pozor - rozhodně ne pro každého.
Růže s trochou aldehydů zazněla přesně jen v okamžiku nástřiku, aby po jediné vteřině zmizela (ponechávajíc mě v nejistotě, jestli jsem se jen nespletla), převálcována obrovskou náloží jasmínu. Jasmín rozkvetlý, jasmín omamný, jasmín bílý... pořád jen jasmín. Až po dobře třech-čtyřech hodinách, kdy už jsem nad celou slavnou Superstitious téměř zlomila hůl (a několikrát nevěřícně zkontrolovala nápis na vzorku), začal se kradmo prosazovat i vetiver s pačuli a znovu lehce zavanula růže. Jasmín samozřejmě setrval ve své vedoucí pozici, ale jakmile k tomu pustil i ostatní, konečně to dostalo směr - a rozhodně směr k chypré.
A to k chypré velmi pěkné a téměř klasické, ačkoliv bych nevzpomínala ani tak na starší Arpege, jako spíš na mladší 24 Faubourg a Soir de Lune. Superstitious mi připadá vysloveně jako jejich kříženec, ehm, lépe řečeno, jako jejich potomek, samozřejmě v tomto případě jednoznačně s PP :-) který si z obou vzal - a ponechal - to nejlepší. Z 24F tu nálož bílých květin na ambře, ze SdL určitou kořeněnou, vetiverovou drsnost a pěknou vzdušnou pačuli...
Jako obě již zmíněné vůně i Superstitious disponuje nadprůměrnou výdrží a stejně dobře se nese i do prostoru. Milovnice chypré rozhodně potěší... Zájemcům bych ale doporučila andělskou trpělivost - vzhledem k rozjezdu - a také opatrné dávkování. Jen vzhledem k té zmiňované podobnosti se obávám, že (aspoň pro mě) nejde o objev roku...
Mýdlový úvod s jasmínem sice dává typově vzpomenout na klasickou Arpege a to je tak všechno. Superstitious totiž někde napůl cesty mezi starou a moderní školou. Není tu žádný hřebíček s koriandrem. Arpege sice uvádí jasmín ve složení, ale hraje v ní jen okrajovou roli. Alespoň v mém případě totiž v jejím květinovém srdci dominuje ylang s vůní přezrálých banánů, bulharská růže, pudrový kosatec, ovocná tuberóza a konvalinky. Jasmín ze Superstitious je úplně jiné kategorie. Není to žádný lehoučký ovocný jasmín jako např. v Promesse de l´Aube, není ale ani indolický. Jsou to křupavé zelené jasmínové výhonky, na nichž se třpytí aldehydy. Ano, třpytivost je tím, co dodává Ropionovým zdánlivě starosvětským aldehydům moderní tvář. Oproti Arpege však disponují mnohem zajímavější vlastností. Nepolevují!
Jenom jasmín udělá po rozvonění trochu místa okvětním plátkům ambrové růže, pačuli a kadidlu z Portrait of a Lady. Je to jen její lehounká ozvěna, jelikož Dáma z portrétu je ovocnější, kořenitější a „chladnější“, no ten jeho parfumérský podpis prostě nezapře. Jak už jsem totiž naznačila v samotném nadpisu, Superstitious se pro mě nese převážně v zeleném odstínu. Není to jen jasmín, jenž ji dodává tuhle barvu, Dominique Ropion použil v této fázi i broskev. Ne tu zralou z Nahémy, jak tvrdí jeden uživatel na fragrantice, ale nezralou zelenou broskev, jak ji můžete znát třeba z Mitsouka (i když tam je taky s kořením) a vetiver, které společně se stávajícím pačuli přináší ke stále neutichajícímu aldehydově květinovému buketu i lahodné tóny chypre a tvoří zároveň druhý nepopiratelný typový odkaz na Portrait of a Lady.
Je tedy Superstitous vůní evokující šustění dámských šatů? Zcela nepochybně. Mně se konkrétně vybavily tyto společenské zelené šaty z hedvábného taftu od Christiana Diora z roku 1954. Intenzitu má o trochu slabší než Portrait of a Lady, pořád se však pohybuje v nadprůměrné rovině podobně jako Une Fleur de Cassie a stejně tak výdrž. Zkrátka Superstitious je znovu báječným uklidňujícím důkazem, že spojení s koncernem Estée Lauder zatím není pro značku Frederica Malleho na škodu.
(24-3-2017)
...Aldehydová struktura parfémů na mě často působí jako klavírní hudba. Podle konkrétního parfému se mění žánry, skladatelé, interpreti, ale obecně u mě tato asociace funguje docela spolehlivě. U Superstitious tomu není jinak. Je tady křehký a zvonivý zvuk mýdlových aldehydů, podpořený harmonickou květenou v podobě růže a jasmínu a především ze zdola se linoucími, nádherně melodickými chyprovými tóny. Ty jsou tedy pozoruhodné a v současnosti – u nových parfémů – celkem nevídané. A teď právě odněkud spadlo několik kapek šťávy ze zralých ostružin a pár kuliček černého rybízu. V tu chvíli to zapůsobí jako dotek jemné hřejivosti, šťavnatosti a vlastně i trochu trpkosti a nahořklosti, příjemně narušující lineární mýdlovost. Několik rozmačkaných ostružin i s listím pomůže vytvořit plynulý přechod do zelené mechové měkkosti s náznakem vůně broskve a s nesladkými chyprovými tóny. Pak se vůně uzavře do podoby čehosi abstraktního, prostě jenom příjemného a krásného, a v této poloze setrvá…
Celá recenze s fotografiemi na blogu Guerlinade:
http://guerlinade.cz/2017/03/25/frederic-malle-superstitious-recenze/
Lehce retro zelený jasmín s aldehydy a kapkou nesladké broskvové šťávy. Časem začne příjemně drhnout vetiverem s bergamotovou kůrou a jemným suchým pačuli a jako za závojem je tam i pár uschlých růžových lístků. Je to takové studené, přesto ne odtažité díky tělovému pižmu.
Elegantní květinové mýdlo? Satén ve smaragdově zelené? Možná víc než od Kurkdjiana. Krásné.
Květinová vůně má v první minutě klasický až slavnostní nádech, vybavil se mi Knowing, že by vůně "do společnosti"? A už se objevují lilie, kořeněné a pikantní, jasmín, živočišný až moc, dá se tahle vůně vůbec nosit? A pak najednou překvapení - živočišnost pokorně sklopí zrak a nechá se překrýt kadidlem, jen lehkým nádechem dýmu, který byl a už není, jen jeho vůně se vsákla do všeho a všech okolo. Teď doutnají hlavně santalové vonné tyčinky, jejichž vůně se mísí se stopou kadidla a připomínkou jasmínu a lilií ve váze. Překrásná vůně! Podobný pocit ohromení a parfémového okouzlení jsem zažila před lety u vůně 24, Faubourg. Nevoní stejně, ale jsou stejně úchvatné, přičemž díky kadidlu mi Superstitious evokuje vnitřní, "kostelní" svět, a 24, Faubourg zase svět "tam venku".
Sladký jasmín smíchaný s hořkými bylinami přechází přes velkou porci mýdlových aldehydů na rozvoněný parfém Idole (Lubin), uhlazený hřejivým pižmem. Vůně jde do prostoru a vydrží přes 4 hodiny. Klidně unisex.
...živočišnej jasmín v kostele...
...chlípné provedení křehkých nažloutle bílých kvítků v objetí kadidla a v zajetí olejskaných lavic z vetiveru s vymodlenými, jemně vysezenými prohlubněmi s, mezi sebou, pravidelnými rozestupy...
Je to taková cudně působící, téměř pánbíčkářská holčička na prahu dospělosti,
ovšem pod šaty z tuhého plátna zapnutými na poslední knoflík až ke krku je sice tvrdým jádrovým mýdlem čisté tělo,
ale dýchá těžko skrývanou smyslností...
Prostě pod, marně, černou slupkou/"ochranou" pulsuje zlatá láva -
erotická vůně...
...distingovaná, těžká a přitom povznášející.
Záhadná a provokující až k fascinaci...
Jestli chcete zabít nepřitele pouze svou přítomností -
na max naštvat protivnou kolegyni v práci, převálcovat konkurenta v byznysu, svého ex dohnat k šílenství, že už k němu nepatříte, pořiďte si
Superstitious Frederic Malle
...na kůži hořící živočišnost.
Vysoká parfémová hra
(12/12/18)
V tichu poselství uzamklá…
Kdyby jen mohla promluvit chladná šeď kamenů místy obrůstající mechem. Kolik příběhů bylo jí blízkých v dotecích lidských dlaní? Zašlých emocí němé ozvěny nikým neslyšeny zůstávají vtištěny v její přítomnost.
Chladná šeď kamenů tmavnoucí vlhkem, vůně hlíny a pryskyřičného dýmu, trocha tepla ještě živoucího v místech, kam dosáhly paprsky slunce již za obzor zapadlého a sladký dech růží divoce kvetoucích tam, kde je kdysi někdo vysadil a sám odešel, aby se už nevrátil … poselství ticha.
Vůně, co studí i hřeje zároveň a hořkost nechá sládnout, jako bolest hojenou časem. Mýdlové tóny obestírající růži lahodně nektarovou a nechávající se prostoupit dýmem společně s pačuliovou zemitostí. Vznešenost ...
Počáteční závan ledových aldehydů s bílými květinami a nesmělou růží vypadal dost nadějně, zvláště pak poté, kdy se přidaly hořké citrusy, přímo přitažlivě. Ovšem zvířátko válející se v lehce ohořelém santalu mi taktně naznačilo, že tahle vůně není pro mě.
Prvotní nádech - nesnesitelně kyselá růže, trpká, jako nezralý plod. Až křiví obličej. Když se nos z toho šoku vzpamatuje, všimne si notné dávky aldehydů. V tento moment se mi vůně přehoupne do kombinace lehce opocených květovaných krepsilonových šatů, už dávno vyšlých z módy. Přinesla je do čistírny milá a čistá dáma s natupírovaným účesem, lakovanou hranatou kabelkou a šátečkem kolem krku. Vůně se uhlazuje a kyselost malinko slábne, vkrádá se moc pěkný chypre tón mechového slunečného paloučku, ale stále je to kyselá růže a mýdlo. Napoprvé mi vůně oscilovala mezi odpadním produktem kravičky, která se přejedla růží a babiččinou hezkou voňavkou. No co budu vyprávět, musela jsem ji umýt, ale držela fest, potvora. Můj verdikt – na mě to smrdí, ale přesně tuším, jak to bude krásně vonět, když na někom nevylezou indoly. Šumivá optimistická lehce nostalgická růže. Ale pozor - rozhodně ne pro každého.
Růže s trochou aldehydů zazněla přesně jen v okamžiku nástřiku, aby po jediné vteřině zmizela (ponechávajíc mě v nejistotě, jestli jsem se jen nespletla), převálcována obrovskou náloží jasmínu. Jasmín rozkvetlý, jasmín omamný, jasmín bílý... pořád jen jasmín. Až po dobře třech-čtyřech hodinách, kdy už jsem nad celou slavnou Superstitious téměř zlomila hůl (a několikrát nevěřícně zkontrolovala nápis na vzorku), začal se kradmo prosazovat i vetiver s pačuli a znovu lehce zavanula růže. Jasmín samozřejmě setrval ve své vedoucí pozici, ale jakmile k tomu pustil i ostatní, konečně to dostalo směr - a rozhodně směr k chypré.
A to k chypré velmi pěkné a téměř klasické, ačkoliv bych nevzpomínala ani tak na starší Arpege, jako spíš na mladší 24 Faubourg a Soir de Lune. Superstitious mi připadá vysloveně jako jejich kříženec, ehm, lépe řečeno, jako jejich potomek, samozřejmě v tomto případě jednoznačně s PP :-) který si z obou vzal - a ponechal - to nejlepší. Z 24F tu nálož bílých květin na ambře, ze SdL určitou kořeněnou, vetiverovou drsnost a pěknou vzdušnou pačuli...
Jako obě již zmíněné vůně i Superstitious disponuje nadprůměrnou výdrží a stejně dobře se nese i do prostoru. Milovnice chypré rozhodně potěší... Zájemcům bych ale doporučila andělskou trpělivost - vzhledem k rozjezdu - a také opatrné dávkování. Jen vzhledem k té zmiňované podobnosti se obávám, že (aspoň pro mě) nejde o objev roku...
Mýdlový úvod s jasmínem sice dává typově vzpomenout na klasickou Arpege a to je tak všechno. Superstitious totiž někde napůl cesty mezi starou a moderní školou. Není tu žádný hřebíček s koriandrem. Arpege sice uvádí jasmín ve složení, ale hraje v ní jen okrajovou roli. Alespoň v mém případě totiž v jejím květinovém srdci dominuje ylang s vůní přezrálých banánů, bulharská růže, pudrový kosatec, ovocná tuberóza a konvalinky. Jasmín ze Superstitious je úplně jiné kategorie. Není to žádný lehoučký ovocný jasmín jako např. v Promesse de l´Aube, není ale ani indolický. Jsou to křupavé zelené jasmínové výhonky, na nichž se třpytí aldehydy. Ano, třpytivost je tím, co dodává Ropionovým zdánlivě starosvětským aldehydům moderní tvář. Oproti Arpege však disponují mnohem zajímavější vlastností. Nepolevují!
Jenom jasmín udělá po rozvonění trochu místa okvětním plátkům ambrové růže, pačuli a kadidlu z Portrait of a Lady. Je to jen její lehounká ozvěna, jelikož Dáma z portrétu je ovocnější, kořenitější a „chladnější“, no ten jeho parfumérský podpis prostě nezapře. Jak už jsem totiž naznačila v samotném nadpisu, Superstitious se pro mě nese převážně v zeleném odstínu. Není to jen jasmín, jenž ji dodává tuhle barvu, Dominique Ropion použil v této fázi i broskev. Ne tu zralou z Nahémy, jak tvrdí jeden uživatel na fragrantice, ale nezralou zelenou broskev, jak ji můžete znát třeba z Mitsouka (i když tam je taky s kořením) a vetiver, které společně se stávajícím pačuli přináší ke stále neutichajícímu aldehydově květinovému buketu i lahodné tóny chypre a tvoří zároveň druhý nepopiratelný typový odkaz na Portrait of a Lady.
Je tedy Superstitous vůní evokující šustění dámských šatů? Zcela nepochybně. Mně se konkrétně vybavily tyto společenské zelené šaty z hedvábného taftu od Christiana Diora z roku 1954. Intenzitu má o trochu slabší než Portrait of a Lady, pořád se však pohybuje v nadprůměrné rovině podobně jako Une Fleur de Cassie a stejně tak výdrž. Zkrátka Superstitious je znovu báječným uklidňujícím důkazem, že spojení s koncernem Estée Lauder zatím není pro značku Frederica Malleho na škodu.
(24-3-2017)
...Aldehydová struktura parfémů na mě často působí jako klavírní hudba. Podle konkrétního parfému se mění žánry, skladatelé, interpreti, ale obecně u mě tato asociace funguje docela spolehlivě. U Superstitious tomu není jinak. Je tady křehký a zvonivý zvuk mýdlových aldehydů, podpořený harmonickou květenou v podobě růže a jasmínu a především ze zdola se linoucími, nádherně melodickými chyprovými tóny. Ty jsou tedy pozoruhodné a v současnosti – u nových parfémů – celkem nevídané. A teď právě odněkud spadlo několik kapek šťávy ze zralých ostružin a pár kuliček černého rybízu. V tu chvíli to zapůsobí jako dotek jemné hřejivosti, šťavnatosti a vlastně i trochu trpkosti a nahořklosti, příjemně narušující lineární mýdlovost. Několik rozmačkaných ostružin i s listím pomůže vytvořit plynulý přechod do zelené mechové měkkosti s náznakem vůně broskve a s nesladkými chyprovými tóny. Pak se vůně uzavře do podoby čehosi abstraktního, prostě jenom příjemného a krásného, a v této poloze setrvá…
Celá recenze s fotografiemi na blogu Guerlinade:
http://guerlinade.cz/2017/03/25/frederic-malle-superstitious-recenze/