But can you save me
Come on and save me
If you could save me
From the ranks of the freaks
Who suspect they could never love anyone
You struck me dumb
Like radium
Like Peter Pan
Or Superman
You will come to save me
/Aimee Mann - Save Me/
Pamatuješ, jak jsi se zeptal, jak bys mohl spravit moje rozbité srdce? A já Ti řekla, že vlastně není rozbitý, chtěla jsem to nějak smést ze stolu, to já umím skvěle, lhát jsem Ti nechtěla, ale říct Ti pravdu? To taky ne... Že věci asi jsou, jak mají být, jen nejsou takové, jaké bych je nejspíš mít chtěla, a tak jsem chvíli mluvila o iluzích a o vzdušných zámcích, to jsem mohla, protože jsem tušila, že význam zůstane ztracen v překladech... Že jsem si chvíli myslela, že jsi břeh... A proto jsem se zachytila. Nevíš a nemůžeš vědět. Si za to můžu sama, viď? Já jsem přece ten fracek forever... Jenže v něm malá a trošku unavená Malá Miss Sunshine, která chce... Přijít domů, pohladit si kočku, dát si heřmánkovej čaj, zalít cyklamenový brambořík na bělavém parapetu, vyhlížet první nakvetlé snítky jasmínu, když ne venku, tak alespoň v duši je hledat, v doteku... Něco bez frází. Bez povrchnosti. A ne jen na chvíli. Aby někdo řekl - you´ll never see the end of the road while you´re travelling with me... A aby to tak myslel. Abych tomu věřila. Aby... Aby v tom byla omamná hloubka noční tuberózy a nad rozedněním v posledním dlouhém nádechu ozvěna čehosi jiskřivějšího než falling stars... Ještě ráno jsem si myslela, že toho se s frackama z DAMU nedobereš... Teď se bojím, že se toho nedobereš ani s někým, kdo vypadá jako břeh, chceš se ho zachytit jen lehce prsty, jen pro jistotu - a on se drolí pod rukama. Proto je v té vůni, v té představě síla shovívavého smutku /"... přece jsem to věděla, přece jsem to tušila, přece... přece jsem se toho bála..."/, proto je v té vůni hloubka, hloubka vzletu a výška pádu. Ta vůně je jako krásná přítěž. Protože tesknota je přítěž. I když voní po heřmánku...
But can you save me
Come on and save me
If you could save me
From the ranks of the freaks
Who suspect they could never love anyone
You struck me dumb
Like radium
Like Peter Pan
Or Superman
You will come to save me
/Aimee Mann - Save Me/
Pamatuješ, jak jsi se zeptal, jak bys mohl spravit moje rozbité srdce? A já Ti řekla, že vlastně není rozbitý, chtěla jsem to nějak smést ze stolu, to já umím skvěle, lhát jsem Ti nechtěla, ale říct Ti pravdu? To taky ne... Že věci asi jsou, jak mají být, jen nejsou takové, jaké bych je nejspíš mít chtěla, a tak jsem chvíli mluvila o iluzích a o vzdušných zámcích, to jsem mohla, protože jsem tušila, že význam zůstane ztracen v překladech... Že jsem si chvíli myslela, že jsi břeh... A proto jsem se zachytila. Nevíš a nemůžeš vědět. Si za to můžu sama, viď? Já jsem přece ten fracek forever... Jenže v něm malá a trošku unavená Malá Miss Sunshine, která chce... Přijít domů, pohladit si kočku, dát si heřmánkovej čaj, zalít cyklamenový brambořík na bělavém parapetu, vyhlížet první nakvetlé snítky jasmínu, když ne venku, tak alespoň v duši je hledat, v doteku... Něco bez frází. Bez povrchnosti. A ne jen na chvíli. Aby někdo řekl - you´ll never see the end of the road while you´re travelling with me... A aby to tak myslel. Abych tomu věřila. Aby... Aby v tom byla omamná hloubka noční tuberózy a nad rozedněním v posledním dlouhém nádechu ozvěna čehosi jiskřivějšího než falling stars... Ještě ráno jsem si myslela, že toho se s frackama z DAMU nedobereš... Teď se bojím, že se toho nedobereš ani s někým, kdo vypadá jako břeh, chceš se ho zachytit jen lehce prsty, jen pro jistotu - a on se drolí pod rukama. Proto je v té vůni, v té představě síla shovívavého smutku /"... přece jsem to věděla, přece jsem to tušila, přece... přece jsem se toho bála..."/, proto je v té vůni hloubka, hloubka vzletu a výška pádu. Ta vůně je jako krásná přítěž. Protože tesknota je přítěž. I když voní po heřmánku...