Kedysi som mala taký nejaký recept na mäso s brokolicou a medovo-sójovou omáčkou (med sa zmiešal so sójovkou a červeným vínom) a toto mi vonia neuveriteľne podobne. Po jedle si ale niekto naozaj zapáli fajku.
Trochu mi celkovým stylem připomíná vůně Paula Kilera a jejich prašnou hořkost. Sagan Dalya je nejdříve něčím podobná Serin od January, klidně bych řekla, že je v ní měsíček nebo něco takového - zkrátka kombinace tmavé hořké zeleně a žlutooranžových květů plných pylu, ale méně zářivých než narcisky. Voní jemně kouřově a je (ještě) celičká zalitá medem, od hlavy až k patě, jen ty kroužky kouře vyfukuje, zatímco si po nějaké té fyzické aktivitě dopřává relax s ručně smotanou cigaretkou, než se odebéře do sprchy. Prsty jí voní po tabáku, když smetá pár smítek z kožené sedačky. Za ní je otevřené okno; venku se suší seno. Ne podivně kumarinové, ale prostě zelená tráva, již horké slunce zbavuje vlhkosti a mění ji na zlatou. Čas stojí, na těch 5 minut stojí a čeká.
Kedysi som mala taký nejaký recept na mäso s brokolicou a medovo-sójovou omáčkou (med sa zmiešal so sójovkou a červeným vínom) a toto mi vonia neuveriteľne podobne. Po jedle si ale niekto naozaj zapáli fajku.
Trochu mi celkovým stylem připomíná vůně Paula Kilera a jejich prašnou hořkost. Sagan Dalya je nejdříve něčím podobná Serin od January, klidně bych řekla, že je v ní měsíček nebo něco takového - zkrátka kombinace tmavé hořké zeleně a žlutooranžových květů plných pylu, ale méně zářivých než narcisky. Voní jemně kouřově a je (ještě) celičká zalitá medem, od hlavy až k patě, jen ty kroužky kouře vyfukuje, zatímco si po nějaké té fyzické aktivitě dopřává relax s ručně smotanou cigaretkou, než se odebéře do sprchy. Prsty jí voní po tabáku, když smetá pár smítek z kožené sedačky. Za ní je otevřené okno; venku se suší seno. Ne podivně kumarinové, ale prostě zelená tráva, již horké slunce zbavuje vlhkosti a mění ji na zlatou. Čas stojí, na těch 5 minut stojí a čeká.