Dřevitá gurmánka – nasládlé dřevo poprášené směsí vanilkového prachu, nesladké skořice a sladkého perníčkového koření. Labdanum drží veškerou sladkost na uzdě, takže vůně nesklouzává k vůni „adventně předvánoční“ (i když přece jen trochu připomíná nesehnatelnou limitku Nuits Enchantées).
Tak nějak ve stylu této značky je tato vůně slaďoučce heboučká, něžně gurmánská. K hladké vanilce a chumlavému bílému pižmu se tu ale přidává štiplavá skořice a kardamom a a muškátový oříšek a badyán a vůbec to voní perníčkově. Ale i na prevenci přehršle pochutin se myslelo: suché, nasládlé dřevo a jemně očouzené jehličí výborně doplňují zimní zahřívací atmosféru. Zabalit se do deky, zapálit dříví v kamnech, dojídat cukroví od Vánoc, popíjet kakao (nojo, je tu i kakaové pačuli a s tou mléčnou vanilkou to působí tak našlehaně) a třeba si číst (labdanum s cedrem mi tu připomíná vůni starých knih) nebo jenom koukat z okna.
Přesto jsem od této vůně podle složení ale čekala víc; je pěkná, ale nijak mě celkově neoslovuje. Koření se dřevem časem i převládne nad vanilkovou sladkostí a pak si to zase rozmyslí podle toho, jestli se na ni člověk soustředí (kořenitost) nebo se věnuje něčemu úplně jinému (sladkost povlávající kolem). A vlastně mi trošku připomíná (sladší) bílou Habanitu. Svým způsobem. Maličko.
Trpkost aksamitníku se špetkou čili se rychle mění v kořeněné dřevo, vanilka a závan jehličí, které spolu s pačuli a labdanem nedovolí vanilce vonět jako vanilkové rohlíčky. Zůstává jako vanilkou ovoněný santal, hladká a něžná vůně, krásná na zimu. Zabalit se do kašmírové šály a dívat se z okna na poletující sněhové vločky...
Dřevitá gurmánka – nasládlé dřevo poprášené směsí vanilkového prachu, nesladké skořice a sladkého perníčkového koření. Labdanum drží veškerou sladkost na uzdě, takže vůně nesklouzává k vůni „adventně předvánoční“ (i když přece jen trochu připomíná nesehnatelnou limitku Nuits Enchantées).
Tak nějak ve stylu této značky je tato vůně slaďoučce heboučká, něžně gurmánská. K hladké vanilce a chumlavému bílému pižmu se tu ale přidává štiplavá skořice a kardamom a a muškátový oříšek a badyán a vůbec to voní perníčkově. Ale i na prevenci přehršle pochutin se myslelo: suché, nasládlé dřevo a jemně očouzené jehličí výborně doplňují zimní zahřívací atmosféru. Zabalit se do deky, zapálit dříví v kamnech, dojídat cukroví od Vánoc, popíjet kakao (nojo, je tu i kakaové pačuli a s tou mléčnou vanilkou to působí tak našlehaně) a třeba si číst (labdanum s cedrem mi tu připomíná vůni starých knih) nebo jenom koukat z okna.
Přesto jsem od této vůně podle složení ale čekala víc; je pěkná, ale nijak mě celkově neoslovuje. Koření se dřevem časem i převládne nad vanilkovou sladkostí a pak si to zase rozmyslí podle toho, jestli se na ni člověk soustředí (kořenitost) nebo se věnuje něčemu úplně jinému (sladkost povlávající kolem). A vlastně mi trošku připomíná (sladší) bílou Habanitu. Svým způsobem. Maličko.
Trpkost aksamitníku se špetkou čili se rychle mění v kořeněné dřevo, vanilka a závan jehličí, které spolu s pačuli a labdanem nedovolí vanilce vonět jako vanilkové rohlíčky. Zůstává jako vanilkou ovoněný santal, hladká a něžná vůně, krásná na zimu. Zabalit se do kašmírové šály a dívat se z okna na poletující sněhové vločky...