Při vyklízení sklepa vyplul na povrch odřený lodní kufr. Po vynesení na světlo se ukázalo, že je plný zažloutlých písemností, které kdosi bůhvíproč proložil ruličkami skořice a prosypal hřebíčkem. Všechno to trošku zvlhlo, sklepní vůně jablek, skořice a hřebíčku se mísí s mentolovým pačuli. Mezi papíry vykukuje zkroucená fotografie, plíseň ji trochu poznamenala na zadní straně. Usmívá se na ní žena v květovaných šatech s psaníčkem v ruce na tržišti s kořením, do obličeje jí není vidět, protože fotograf to vzal proti slunci, v pozadí je rozmazaná mešita. Může to být snímek z dovolené někde v Bulharsku před více než půl stoletím, ale stejně tak dobře by to mohl být záběr z exotické cesty v době mezi válkami. V každém případě Promise voní tak, jako onen nedatovaný okamžik zachycený na fotografii: je cítit kořením, kůží, dřevěnými bednami a pulty trhovců, ambrou. Žena v květovaných šatech sice stojí v popředí, ale víc pozornosti si vlastně nárokuje okolí. Podobně je to v této vůni s růží - je cítit až někde v druhém plánu, poněvadž živočišně laděný orientální akord (je možné, že tam cítím i oud?) ji zastiňuje.
Občas se mi stane, že zkouším vzoreček vůně, pak kouknu na složení a nestačím se divit - to je snad něco úplně jiného...? Stejně to bylo u Promise. Hned na začátku to je nálož, silná vůně namořeného dřeva, pryskyřice a oudu. Arabka, kde jen podprahově vnímám růži. Ta má postupně ovocnější, až malinový nádech, ale jen se vznáší někde v pozadí toho oudu a kožené brašny, která se po chvíli objeví. Ačkoli kůži ve vůních nemusím, tady se mi hodně líbí. Celá vůně jako by doutnala nebo hořela. Po několika hodinách se objeví i lehce "vyvonělé" pižmo. Takže složení Promise bych zapsala asi tak: dřevo, pryskyřice, růže, ambra, kůže, oud, pižmo.
Žensky smyslná opojnost růžového květu a mužsky drsné aroma nejvybranějšího tabáku v neutuchajícím soupeření kdo z koho. Počáteční poměřování sil však nakonec skončí vášnivým objetím a dokonalou synchronií, v níž se uvolní kousek místa i pro sladké červené jablko a pár pryskyřičných slz.
Dominantní, horkokrevná a draze vyznívající vůně.
První minuty vás provází důvěrně známá jemně kořenitá turecká růže s nádechem červeného ovoce z koňských stájí The Night. Nezdrží se v ní však příliš dlouho a vydá se na vlastní dráhu do lázně ze zkvašených zelených jablek kde už na ni čekají okvětní plátky bulharské růže se sytým voskově-medovým podtónem, osvěžené špetkou růžového pepře a snítkou rozmarýnu.
Žádné velké odlehčení ovšem neočekávejte, neboť Promise je stejně jako její předchůdkyně pravověrnou arabkou, o čemž vás po rozvonění přesvědčí palčivě dřevitý hřebíček, kastoreum a labdanum, které ji opět zavedou do koňských stájí s koženými sedly, prosycené nazelenalou, vlhce zemitou vůní pačuli a šáchoru.
Co se týče intenzity, budeme-li srovnávat přímo s The Night, potom je Promise o trochu méně prostorovější a na kůži vydrží „jen“ půl dne, což je ale pro milovníky plnokrevných orientálek zajisté stále výborná zpráva.
Promise je od začátku do konce o růži. Na své dlouhé cestě růže získává několik souputníků, kteří ji zajímavým způsobem proměňují.
Prvním z nich je ovocná vůně zeleného jablka s pevnou slupkou, i když ani hřebíček nás nenechá na pochybách, že se jedná o plnokrevnou orientálku. Růžový pepř ovocnou vůni jablka zdůrazní a současně se objevuje šáchor ve své zelené, zemité až bahnité podobě a růži drze pošpiní. Je to odvážné, ale prospěje jí to. Snese ji to trochu z trůnu královny květin a vládkyně orientálních komnat dolů na zem.
Na své další pouti si musí růže trochu usušit své okvětní plátky a nechá se doprovodit dřevitou pryskyřicí. A pak je konečně připravená dojít k cíli - ruku v ruce se zeleným pačuli a koženým labdanem - jako sytá kožená orientálka s pár kapkami sladké jablečné šťávy, teď už uhlazená, ale přesto živočišná.
Při vyklízení sklepa vyplul na povrch odřený lodní kufr. Po vynesení na světlo se ukázalo, že je plný zažloutlých písemností, které kdosi bůhvíproč proložil ruličkami skořice a prosypal hřebíčkem. Všechno to trošku zvlhlo, sklepní vůně jablek, skořice a hřebíčku se mísí s mentolovým pačuli. Mezi papíry vykukuje zkroucená fotografie, plíseň ji trochu poznamenala na zadní straně. Usmívá se na ní žena v květovaných šatech s psaníčkem v ruce na tržišti s kořením, do obličeje jí není vidět, protože fotograf to vzal proti slunci, v pozadí je rozmazaná mešita. Může to být snímek z dovolené někde v Bulharsku před více než půl stoletím, ale stejně tak dobře by to mohl být záběr z exotické cesty v době mezi válkami. V každém případě Promise voní tak, jako onen nedatovaný okamžik zachycený na fotografii: je cítit kořením, kůží, dřevěnými bednami a pulty trhovců, ambrou. Žena v květovaných šatech sice stojí v popředí, ale víc pozornosti si vlastně nárokuje okolí. Podobně je to v této vůni s růží - je cítit až někde v druhém plánu, poněvadž živočišně laděný orientální akord (je možné, že tam cítím i oud?) ji zastiňuje.
Občas se mi stane, že zkouším vzoreček vůně, pak kouknu na složení a nestačím se divit - to je snad něco úplně jiného...? Stejně to bylo u Promise. Hned na začátku to je nálož, silná vůně namořeného dřeva, pryskyřice a oudu. Arabka, kde jen podprahově vnímám růži. Ta má postupně ovocnější, až malinový nádech, ale jen se vznáší někde v pozadí toho oudu a kožené brašny, která se po chvíli objeví. Ačkoli kůži ve vůních nemusím, tady se mi hodně líbí. Celá vůně jako by doutnala nebo hořela. Po několika hodinách se objeví i lehce "vyvonělé" pižmo. Takže složení Promise bych zapsala asi tak: dřevo, pryskyřice, růže, ambra, kůže, oud, pižmo.
Kdo tady nosí kalhoty?
Žensky smyslná opojnost růžového květu a mužsky drsné aroma nejvybranějšího tabáku v neutuchajícím soupeření kdo z koho. Počáteční poměřování sil však nakonec skončí vášnivým objetím a dokonalou synchronií, v níž se uvolní kousek místa i pro sladké červené jablko a pár pryskyřičných slz.
Dominantní, horkokrevná a draze vyznívající vůně.
První minuty vás provází důvěrně známá jemně kořenitá turecká růže s nádechem červeného ovoce z koňských stájí The Night. Nezdrží se v ní však příliš dlouho a vydá se na vlastní dráhu do lázně ze zkvašených zelených jablek kde už na ni čekají okvětní plátky bulharské růže se sytým voskově-medovým podtónem, osvěžené špetkou růžového pepře a snítkou rozmarýnu.
Žádné velké odlehčení ovšem neočekávejte, neboť Promise je stejně jako její předchůdkyně pravověrnou arabkou, o čemž vás po rozvonění přesvědčí palčivě dřevitý hřebíček, kastoreum a labdanum, které ji opět zavedou do koňských stájí s koženými sedly, prosycené nazelenalou, vlhce zemitou vůní pačuli a šáchoru.
Co se týče intenzity, budeme-li srovnávat přímo s The Night, potom je Promise o trochu méně prostorovější a na kůži vydrží „jen“ půl dne, což je ale pro milovníky plnokrevných orientálek zajisté stále výborná zpráva.
(15-1-2018)
Promise je od začátku do konce o růži. Na své dlouhé cestě růže získává několik souputníků, kteří ji zajímavým způsobem proměňují.
Prvním z nich je ovocná vůně zeleného jablka s pevnou slupkou, i když ani hřebíček nás nenechá na pochybách, že se jedná o plnokrevnou orientálku. Růžový pepř ovocnou vůni jablka zdůrazní a současně se objevuje šáchor ve své zelené, zemité až bahnité podobě a růži drze pošpiní. Je to odvážné, ale prospěje jí to. Snese ji to trochu z trůnu královny květin a vládkyně orientálních komnat dolů na zem.
Na své další pouti si musí růže trochu usušit své okvětní plátky a nechá se doprovodit dřevitou pryskyřicí. A pak je konečně připravená dojít k cíli - ruku v ruce se zeleným pačuli a koženým labdanem - jako sytá kožená orientálka s pár kapkami sladké jablečné šťávy, teď už uhlazená, ale přesto živočišná.